Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

525 dní po převratu a pravda o Janě Nagyové

Až včera, po nekonečných 525 dnech od policejní razie na Úřadu vlády a dalších vrcholných institucích, začal soud konečně projednávat první z větví zašmodrchané kauzy Nagyová. I při vědomí všech časových lhůt a zdržovacích možností v trestněprávním řízení je třeba říci, že je to nepřijatelně pozdě.

Před rokem a půl se v Česku odehrálo cosi, co lze označit buď jako výkon práva ve stylu „padni komu padni“, nebo možná také jako bezprecedentní puč v podání státních zástupců a policistů. Výsledkem masového zatýkání ve špičkách establishmentu, od ředitele rozvědky po exposlance a exministry, byl rychlý pád vlády, nástup naoktrojovaného prezidentského kabinetu a dramatické ovlivnění i následných parlamentních voleb. Hlubší zásah zvenčí do demokratické politiky si sotva lze představit.

Od loňského 13. června jsme však svědky jen občasných zmínek o marginálním procesním posunu v té či oné větvi celé kauzy, naznačujících bezradnost kriminalistů a návladních. Hájí se tím, že je případ složitý, a jakémukoliv vysvětlování se vždy vyhnou pod záminkou mlčenlivosti. Čas přitom postupuje, hlavní aktéry už dávno zavál prach, a i kdyby případ nakonec dopadl jakkoliv, vrátit zpátky už samozřejmě nic nelze.

Přitom stojí za připomenutí, že paralelně s touto ostře sledovanou kauzou se vede podstatně nudnější, ale o to závaznější bitva o budoucí roli státních zástupců. A ministryně spravedlnosti už zvolna umdlévá pod náporem emancipovaných žalobců, kterým slabý ministr Jiří Pospíšil před časem umožnil, aby si napsali zákon o sobě samých, připomínající všemocnou centralizovanou prokuraturu z časů před rokem 1989.

Loňský zátah na politiky byl zatím nejvýraznějším projevem této emancipace žalobců. Výsledek kauzy Nagyová může být v této souvislosti dobrým barometrem.