Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

ANO, bude líp. Věřte dál

ANO, bude líp. Věřte dál

Hnutí ANO mělo na víkendovém sněmu zrekonstruovat své vedení a projasnit vlastní identitu. První úkol zvládlo v duchu firemní štábní kultury; pokud jde však o jeho obrysy, tam tápe dál. Záměrně?

Každý, kdo navštívil několik sjezdů různých politických stran, ví, že existuje cosi jako sjezdová chemie. Je to jakýsi mix atmosféry, nálady, vůně, stylu oblékání, slovníku projevů, délky skandovaných potlesků, počtu luxusních aut na parkovišti, či dokonce nápoje nějčastěji nalévaného na baru.

Víkendový sněm hnutí ANO nebyl sněmem maturitních obleků, stakanů vodky ani zlatých řetězů na býčích šíjích. Dýchaly z něj úspěch, sebevědomí i finanční zázemí, přesto se do chemického vzorce „ANO 2015“ propisovaly také nejistota, opatrnost, kličkování, plytkost, ideová prázdnota a na demokratické uskupení až přehnaně oddané uctívání předsedy.

Hnutí? Strana? Sekta?

Andrej Babiš byl ve funkci šéfa hnutí potvrzen způsobem v novodobém Česku nevídaným. Nejde jen o stoprocentní zisk hlasů při samotné volbě, o němž se třeba Václavu Klausovi nezdálo ani v době, kdy s ním jeho strana stála a padala.

Nemylme se, i v těchto časech míval „otec zakladatel“ v ODS oponenty, kteří nesouhlasili s jeho názorem na vznik krajů, existenci Senátu, privatizaci bank či deregulaci nájmů. A nezřídka byl nucen jim i ustoupit. Na víkendovém sněmu ANO nikdo neoponoval, nikdo nediskutoval, nikdo se na nic neptal. I když o to moderátor delegáty opakovaně skoro prosil.

Manuál běžného sjezdu politické strany vypadá asi takto: staré vedení složí delegátům účty, o nichž se diskutuje. Před volbou nového vedení vystoupí kandidáti se svými vizemi, kam vést stranu dál – a z nich si sjezd vybere. Na pražském sněmu ANO se o starých účtech nediskutovalo vůbec a kandidáti na nové funkcionáře takřka bez výjimky nevložili do svých nominačních projevů jedinou věcnou myšlenku.

Pravda, ANO i po více než třech letech existence odmítá být řazeno mezi standardní strany, protože stranictví u nás moc netáhne. A tak se zmítá mezi programovou nečitelností, pro klasickou stranu dost netypickou, a tuhou disciplínou a oddaností předsedovi, jakou mu mohou závidět i partaje s autokratickými sklony. To dohromady posiluje dojem sektářství.

Před dvěma lety navolil sněm ANO funkcionáře předsedovi navzdory. A čtyři místopředsedové brzy poté funkce složili, když zjistili, že mají jen dělat křoví tomu, kdo fakticky rozhoduje o všem. Tentokrát už Babiš neponechal nic náhodě: jako svou pravou ruku tlačil zcela loajálního Jaroslava Faltýnka a také řadovými místopředsedy se bez výjimky stali lidé z Agrofertu nebo minimálně ze světa byznysu.

„Kluci a holky“ z předvolebních plakátů ANO tak nakonec dopadli ještě hůře, než snad v temných snech před sněmem tušili. Je však otázka, zda jména jako Kleslová, Jermanová či Volný budou před příštími volbami působit stejně lákavě jako posledně jména Stropnický, Zlatuška či Pilný.

Ideová samoobsluha

Za zaznamenání stojí, že v novém vedení ANO není ani jeden ideolog, vizionář, prostě člověk, který by někdy zaujal jakoukoli programovou myšlenkou. Všichni jsou praktici, pragmatici, zběhlí technologové moci, zvyklí „zmanažovat“, co jim uloží šéf. A zajímavé je i to, že dva lidé z nového vedení, Faltýnek a Kleslová, jsou bývalými členy ČSSD a Jermanová byla členkou ODS – o Babišově předlistopadovém členství v KSČ ani nemluvě.

Už to samo naznačuje, že se hnutí ANO o víkendu zrovna nepodařilo vyjasnit si vlastní identitu, jak si mnozí členové před sněmem umiňovali. Přitom i Babiš zahajoval svůj úvodní projev slovy, že je třeba sdělit veřejnosti další plány ANO. Sám ovšem zůstal v rovině obecných formulací, jak se dělení na pravici a levici přežilo a že je prostě třeba jenom bez ideologie zúřadovávat konkrétní problémy lidí.

A když už se přece jen pokusil definovat ideový obrys svého hnutí, zasadil ho kamsi do pravého středu, ovšem tak rozplizle, že by se v něm našel jak konzervativec, tak socialista. Prostě ANO je prý trochu pravicové, hodně solidární, stát podle něj nemá lidi obtěžovat, ale umožnit všem důstojný život, hnutí je proevropské, ale není to žádný přikyvovač všem euronesmyslům.

Hnutí tak i nadále zůstává programově rozkročené, všeobjímající a hlavně nepředvídatelné. Politicky i marketingově to však z jeho pohledu chyba není, naopak. ANO se dostalo tam, kde je, tím, že lovilo mezi nespokojenci odleva doprava – a nemá důvod na tom nic měnit. Zejména v situaci, kdy to vypadá, že se stroj na úspěch začíná trochu zadrhávat. Babiš je sice stále nejpopulárnějším politikem v zemi, ale preference hnutí stagnují, naopak socialistům stoupají. To není zrovna ideální doba na snění o většinovém volebním systému, v němž by ANO mohlo vládnout samo.

Dokáže-li někdo v jedněch volbách vyhrát v Ústeckém kraji a v jiných volbách ovládnout Prahu, bylo by pro něj sebevraždou se ideově více vymezit, protože ústecký a pražský volič se nikdy nemohou shodnout na tom, jak přerozdělovat daně a jaký komfort nám má zajišťovat stát. V takové situaci nezbývá než opakovat nicneříkající „Bude líp!“ a věřit, že lidé zase uvěří. Ačkoliv sám Babiš o víkendu přiznal, že to bude trvat mnohem déle, než si myslel.

Mladá fronta DNES (Miroslav Korecký, komentátor MF DNES)

 

Doleva, nebo s Babišem

Ambice předsedy hnutí ANO mohou připomínat Václava Klause, ale i Viktora Orbána.

Sněm hnutí ANO 2011 běžel jako po másle. Žádné zbytečné řeči, delegáti hlavně „makali“ čili hlasovali. Předseda dostal údernických 100 procent hlasů, plán byl tedy splněn. Sněm potvrdil očekávání, že půjde spíše o dobře zrežírovanou imitaci stranického sjezdu, nikoliv o skutečnou arénu souboje různých křídel o posty či o politickou linii.

Přesto z něj vzešlo několik důležitých signálů, příznačně téměř všechny z úst předsedy hnutí Andreje Babiše. Jeho výpad vůči koaličním partnerům pravděpodobně odhalil Babišovy strategické cíle do budoucna. Většinový volební systém, jenž by hnutí ANO mohl teoreticky umožnit jednobarevné vládnutí, není reálně prosaditelný, nicméně Andrej Babiš bude patrně chtít v příštích volbách maximalizovat volební zisk tak, aby dosáhl alespoň pozice dominantní koaliční strany.

Žádná „ODS pro 21. století“…

Cíl je to velmi ambiciózní. Avšak předseda ANO též viditelně naznačil, kudy má vést cesta k jeho naplnění. Jednak vystupňováním útoků na koaliční partnery, kteří mají v očích voličů nést vinu za vše špatné, co vládnutí současné koalice přináší, respektive za malý – pokud vůbec nějaký – posun k lepšímu. Zkrátka za to, že není líp o tolik, o kolik si voliči ANO mysleli, že bude. Sociální demokraty i lidovce Andrej Babiš tradičně tituluje jako „tradiční politické strany“, což však od něj nutno chápat jako nadávku. V zásadě nová byla ale ostrá kritika ČSSD coby strany levicové, jež chce jen zvyšovat daně a rozhazovat ze státního rozpočtu. ANO prý oproti tomu hodlá dbát na snižování zadlužení a řídit stát efektivně. Jde o rétoriku v podstatě převzatou od ODS.

Andrej Babiš tedy nejspíš plánuje své hnutí – mimo jiné – posunout více doprava a posílit vlastní elektorát na úkor ODS a TOP 09, jež se obě nacházejí v těžké defenzivě. Má k tomu řadu dobrých předpokladů, kromě zmíněného důrazu na efektivní a nezadlužený stát i modrou stranickou barvu a pověst úspěšného podnikatele. Ale pro část pravicového voličstva na něm stále ulpívá – pro ni nepřijatelný – cejch bývalého člena KSČ i agenta StB, ať už bratislavský soud ohledně Babišova údajného agentství dopadne jakkoliv. Zvolením školené komunistické rozvědčice Radmily Kleslové na post místopředsedkyně pak ANO svou případnou atraktivitu pro současné voliče TOP 09 a ODS hodně snížilo. Po tomto tahu ODS, zdá se, určitě přežije – pokud tedy tuto nahrávku na smeč nenapálí trestuhodně do autu.

Nicméně Andrej Babiš určitě nezamýšlí činit z ANO 2011 nějakou „ODS pro 21. století“. Právě kritika stranictví jako takového, nyní konkrétněji cílená na ČSSD, a technokratický přístup k politice i vládnutí mohou stále působit jako magnet na voliče ze všech částí spektra. A v této souvislosti nelze pominout ani odmítavý postoj hnutí k masivnímu přijímání uprchlíků ze Sýrie či z jiných podobně postižených oblastí. V pátečním pořadu ČT Události, komentáře si na toto téma náramně notovaly Jaroslava Jermanová s Janou Černochovou z ODS – ANO patrně nechce připustit, aby se ODS vyprofilovala jako umírněně protipřistěhovalecká strana, neboť větří potenciální výtěžnost uvedené tématiky, v níž je navíc ČSSD limitována celoevropskou linií vlastní stranické rodiny.

… ale i úsporný stát a nízké daně

ANO 2011 se staví od střechy. Nejprve kampaň, místa v parlamentu a ve vládě a teprve následně se buduje stranická organizační struktura. Ovšem tak, aby nehrozila vzpoura. Až úplně nakonec má přijít kámen úhelný, od něhož kdysi začínala výstavba většiny politických stran: program a ideje. Na sněmu politický apel ANO poněkud „zmodral“, Andrej Babiš vlastně neříká nic, co bychom v devadesátých letech neslyšeli od Václava Klause: úsporný a efektivní stát, nízké daně, stop rozhazování sociální dávek, obviňování údajně obtížných koaličních partnerů, plédování za většinový volební systém a výhody jednobarevného vládnutí.

Klaus využil struktur Občanského fóra, které transformoval v ODS. Babiš využil svých miliard a struktury Agrofertu, aby s pomocí marketingu vybudoval iluzi politické strany přitažlivou ve volbách pro pětinu voličů, dle různých průzkumů až pro třetinu. Oba muže, navzdory osobní animozitě, určitě spojuje i silné autoritářské sklony. Hrozí tedy, že se Andrej Babiš stane českým Viktorem Orbánem, jenž vládne Maďarsku s ústavní většinou (byť mu aktuálně do ní jeden hlásek chybí)?

Ano i ne. Důvody pro možné ano jsou uvedeny výše, zbývá shrnout důvody pro možné ne. Akce totiž vždy vyvolává reakci, mocenské ambice jednoho z hráčů způsobí obranné reakce těch ostatních. A dosud zdánlivě bezchybný stroj ANO má též své slabiny. Přes svoji ekonomickou a nyní již i mocenskou sílu podivuhodně nedovede angažovat větší počet přitažlivých osobností. Asi i kvůli Babišovu autoritářskému stylu – skutečná osobnost vedle něj nevydrží, ba si k němu ani nepřisedne. A vysoká očekávání, jež hnutí vyvolalo, nepůjdou lehce splnit, ani kdyby jeho předseda dostal diktátorské pravomoci pro celou Českou republiku.

Lidové noviny (Josef Mlejnek jr., politolog)

 

Ano, partajníci

Andrej Babiš zahájil kampaň k volbám 2017

Jak říká Karel Gott, tohle jsem fakt nečekal – pronesl v děkovací řeči Andrej Babiš poté, co v předsednické volbě získal kulatých sto procent hlasů. Jenže to bylo vše, co se z marketingového pohledu podařilo. Sněm projektu (hnutí, strany, jak si račte přáti) ANO 2011 jinak vyslal do světa úplně jiné zprávy. Je po volbách, takže se přestáváme soustředit na marketing, kormidlo patří profíkům moci; uznáváme, že s dvaceti procenty hlasů nejsme schopni splnit své sliby; do voleb se toho už mnoho nestane.

Babišův projekt uspěl v trojích volbách mimo jiné proto, že krom leadershipu a peněz zakladatele dokázal dostat na pódium a plakáty velmi úspěšné profesionály z různých oborů. Sestava tvořená Pavlem Teličkou i Hanou Marvanovou, Jiřím Zlatuškou i Martinem Stropnickým voličům třikrát za sebou ukazovala: nejsme jen stranou jednoho muže, máme i jiné tváře. Babiš své populární figury podporoval a naopak brzdil čisté technology moci. Není to dávno, co vychvaloval herce a ministra obrany Stropnického a o kandidatuře Radmily Kleslové na místopředsedkyni prohlásil, že to „není dobrý nápad“. Nebudeme teď detailně popisovat, kde přesně přišel onen zlom, kdy Stropnického nahradil Jaroslav Faltýnek a z Kleslové se stala nepostradatelná místopředsedkyně. Faktem je, že známé a úspěšné „profíky“ nahradily nové partajní kádry. Místo oblíbených tváří vidíme v čele technology moci, jako jsou Faltýnek, Kleslová či Jermanová, kteří zvládají stranické i parlamentní politické „procesy“, ale žádného voliče nepřivedou.

Šéf zjevně přijal za svou tezi, že nemá čas na řízení partaje, že to musí přenechat lidem, jimž na tom záleží – a že před volbami sežene na plakáty dost jiných tváří. Čtenářům tohoto listu to může připadat pošetilé, ale Babiš nejspíše přesně ví, co dělá. Volby nerozhoduje skromná menšina, která sleduje nebulvární tisk a politický provoz na denní bázi. O vítězích rozhodují miliony lidí, kteří se orientují podle úplně jiných informačních kanálů, než jsou Lidové noviny. Lidé, kteří jména Kleslová či Jermanová možná nikdy ani nezaregistrují.

Z projevu zakladatele šlo vyčíst přiznání „s šesti ministry toho moc nezmůžeme“. Babiš to chce ještě jednou zkusit – vyhrát volby, vládnout s jedním či dvěma partnery (starostové a/nebo lidovci), převzít klíčová ministerstva a zejména podniky jako ČEZ či VZP. Máme se nač těšit.

Lidové noviny (Petr Kamberský, komentátor LN)

 

Máme předsedu. A už nic jiného

Největším neúspěchem sněmu ANO není stádnost, s jakou bylo zvoleno vedení hnutí. Ale již zcela nevěrohodná hra zavedené strany na protestní hnutí.

Nejdříve se sluší Andreji Babišovi pogratulovat. Co v tak krátké době vytvořil, nedokázal dosud od porevolučních let v české politice nikdo. Babiš stvořil partaj, která nejenže do příštích voleb nezanikne, ale možná bude i vybírat dalšího premiéra. Avšak gratulaci kalí, že příliš mnoho věcí není v pořádku. Na sněmu ANO visel v salonku pro novináře nepřehlédnutelný portrét Babiše složený z jeho hesel. Místo vrásky na čele běželo heslo "Konec korupčního systému". Onen obraz říkal o problémech staronového předsedy hnutí zcela vše: Babiš je předmětem absolutní adorace. Neustále si hraje na šéfa protestního hnutí, i když je jedním z nejmocnějších lidí ve státě. A v neposlední řadě - je na špici stranické moci tak strašně sám.

Sněm ANO byl pečlivě zrežírovaný. Absenci dlouhodobých vizí a ideologie hrdinně odráželi věrozvěsti liberalismu europoslanec Pavel Telička a šéf evropských liberálů Guy Verhofstadt. Filozof Václav Bělohradský navíc nečekaně objevil v ANO ten správný typ populismu. Kdo si tedy ještě odváží napadat ANO za absenci vizí? Několik hodin po zmíněných projevech už zase každý. Předseda Andrej Babiš byl totiž zvolen sto procenty hlasů. První místopředseda vyvolený Babišem byl hladce schválen, protože veškerá konkurence odstoupila. Žádné nápady z dolních pater ANO tak nelze brát vážně, protože řídicí struktura ANO vzešlá ze sněmu hnutí až příliš připomíná řídicí strukturu o dům vedle, kde sídlí Agrofert. Je zde prostě jeden šéf a krátkodobý, střednědobý i dlouhodobý program je jen a jen na jeho vůli.

Babiš jistě dopředu tušil, že o víkendu proběhne na pražském Chodově jeho one-man show. Tento nežádoucí rys sněmu mohl rozředit jediným způsobem: nabídkou opravdu závazného a ideově jasného programu. A to neudělal. Vymezil se sice proti zvyšování daní a tvrdě si kopnul do rozhazovačných koaličních partnerů. To ale na program nové pravostředové strany nestačí. Babiš stále žije v bludu, že svoji stranu, pevně již usazenou v eráru, stačí pořád vydávat za protestní hnutí.

ANO prý není "klasickou politickou stranou", ale "společenstvím slušných a poctivých". ANO ale přece není žádným Občanským fórem, ale tvrdě hierarchizovanou stranou, kde o politické kariéře dotyčného rozhodují političtí vysloužilci typu Radmily Kleslové. Stejně tak je absurdní, když se Babiš naváží do koaličních partnerů, že komplikují zákony navrhované sdružením Rekonstrukce státu. Copak on už rok nesedí v kabinetu a nemá zásadní spoluzodpovědnost za vládní legislativu?

Babiš jistě dokázal za svou rychlou kariéru nemálo zázraků. Nalákal k sobě voliče KSČM i ODS. Jako přízrak ze starých časů se stal poslem nové éry. Získal nejmocnější ministerstvo a přitom bojuje verbálně neustále proti systému. Ale tenhle protestsong už ztrácí grády. Babiš nedokáže být až do roku 2017 ve vládě a zároveň lídrem protestu. ČSSD a KSČM mu rádi připomenou ve volební kampani pravicovou rétoriku. A pravice zase ožije, když lidem připomene, že bez Babiše by tu roky nevládla ČSSD. Byl to právě tento sjezd, kdy Babiš měl vyhlásit jasný úkrok doprava do prostoru opuštěného ODS a TOP 09. Babiš nikdy dlouhodobě nezaujme levicové voliče se svým odporem zvyšovat daně bohatým. Zcela logickou volbou je tak přetvořit protestní hnutí pro všechny v pravostředovou stranu jen pro některé. Je totiž lepší si vytvořit stabilní jádro z méně voličů než riskovat odliv mnohem větší masy nestálé protestní přízně. Takto například na Slovensku Robert Fico populistický Smer úspěšně předělal na levicovou stranu.

Jenže tímto směrem Babiš našel odvahu zatím jen nakročit. Vymezil se proti "budování rozdavačného a nezodpovědného státu" dle ČSSD (Babišův arcinepřítel Miroslav Kalousek by to lépe jistě neřekl). Ale to nestačí. Nelze úspěšně přetvořit protestní hnutí v zavedenou pravicovou liberální stranu, pokud není v nabídce jasná školská, zdravotnická, daňová a penzijní reforma (a to se nezaobírejme takovými detaily, jako je třeba jasná zahraniční či kulturní politika).

Pokud tohle není, nezbývá opravdu než jen na fasádě budovy sněmu rozsvítit osamocenou bublinu Habemus papam, tedy, pardon, Máme předsedu. Nic víc se o ANO totiž v tuto chvíli promítat nedá.

Hospodářské noviny (David Klimeš, komentátor HN)

2.3. 2015
Zdroj: MF DNES, LN, HN