Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Babiš si program kdykoli přizpůsobí

Programové prohlášení vlády je nesourodým slepencem slibů populistů, sociálních demokratů a komunistů, hlavně ale jen nezávaznou hračkou sólistického premiéra.

Po osmiměsíčním provizoriu dnes Česko nejspíš získá stabilní vládu s důvěrou. Nikoli však pevnou vizi svého dalšího demokratického vývoje. Už samotný pohled na složení současné vládní garnitury napovídá, že programové prohlášení druhého kabinetu Andreje Babiše nebude hrát valnou roli. Spojení populistického hnutí miliardáře s chřadnoucími sociálními demokraty za podpory dosud izolovaných komunistů a mstivého prezidenta je v první řadě výtahem k moci. A teprve potom skutečně závazným itinerářem vládnutí.

Jinými slovy: nejdřív Babiš sliboval všechno všem. Nahnal maximum příznivců, dokud to šlo. I svou první vládu bez důvěry a v demisi použil hlavně jako billboard, nosič reklamy na své hnutí ANO. Pak výměnou za patnáct poslaneckých hlasů ČSSD slevil z pravicových receptů. Za patnáct hlasů poslanců KSČM ubral na prozápadním směřování a naopak přidal na antiklerikalismu. A ustavičně pochleboval Miloši Zemanovi. Tak a nejinak vznikla kaše, po jejímž pozření by podle Babišových snů mělo být České republice líp.

O tom, jak vážně bude kabinet brát svůj program, svědčí už teď rozpor mezi vytčenými prioritami a realitou. "Vláda bude pokračovat ve spolupráci se sociálními partnery," píše se například v dokumentu. Když ale předáci zaměstnavatelů a odborů v tripartitě dali najevo své výhrady k programu, Babiš s nimi zametl. Text se nebude upravovat, protože na to není čas, prohlásil s tím, že leccos se dá domluvit dodatečně. Jistě, po získání důvěry půjde téměř cokoli.

Ale dál. Prioritou vlády je prý bezpečnost. Jenže v textu týkajícím se této priority se ani jednou nevyskytuje zkratka NATO. V podrobnější pasáži o obraně se pak sice píše, že členství v NATO je pro zajištění obrany Česka klíčové a nemá alternativu. Je ale tahle kdysi Václavem Klausem zavedená floskule dostatečná? Když si člověk uvědomí, že vláda stojí a padá s podporou odpůrců našeho členství v NATO, napadne ho: nevyplývá z ní spíš skrytá touha po oné alternativě?

Podobně chabé je ujištění Babišova týmu, že budeme aktivně přispívat do zahraničních operací NATO, EU či OSN, ale jen "pokud budou v souladu s mezinárodním právem a definovanými bezpečnostními a obrannými zájmy České republiky". To všechno spolu s deklarovaným navýšením rozpočtu na obranu na 1,4 procenta HDP do roku 2021 (což byl cíl už minulé vlády z roku 2014, ačkoli se Česko stejně jako jiné země NATO zavázalo k dvěma procentům) nesvědčí o vysokých bezpečnostních ambicích.

Hezky se také čte, že Babiš chce důchodovou reformu bez zdlouhavých a neplodných diskusí. Ale na plánované oddělení důchodového účtu od státního rozpočtu byla vhodná chvíle pár let po listopadové revoluci. Tehdy peníze na penze přebývaly a politici si je „půjčovali“ na své cíle. Takže když v té době lidovci navrhovali oddělený sociální fond, neuspěli. Dnes je včak peněz na důchody jen tak tak a oddělením by byli „biti“ naopak občané.

Neuvěřitelné je i vládní volání po vyrovnaném státním rozpočtu, přičemž hned ten první, chystaný na rok 2019, je koncipován s padesátimiliardovým schodkem. Podobně schizofrenně kabinet slibuje měnit politiku Bruselu, byť na druhou stranu „nevidí možnost přijetí společné evropské měny“ a chce ve sjednocující se Evropě důrazně hájit české zájmy. A že vláda odpolitizuje státní správu? Vždyť Babiš by nejraději odpolitizoval i samu politiku. Jak jinak si vysvětlit, že premiér chápe jmenování nástupce odstoupivší ministryně spravedlnosti Taťány Malé jako záležitost výhradně mezi sebou samým a prezidentem, do níž nemá kdo jiný co mluvit.

Jediným smyslem uvedených priorit je, že se vládní podporovatelé nažerou a Babišův vládní slepenec zůstane celý. Pěkně se v prohlášení vyjímá i příslib zákona o liniových stavbách čili usnadnění a zrychlení výstavby dálnic či železnic. Jen kdyby staronový ministr dopravy Dan Ťok nedostal totéž za úkol už před lety. A výsledek? Nula. Mimochodem, o odstranění stovek nelegálních billboardů kolem dálnic, na nichž už pomalu oprýskávají české vlajky, v poslední době nepadlo raději ani slovo.

Je zřejmé, že podobně jako svého času vláda populisty Vladimíra Mečiara na Slovensku si bude i Babišův druhý kabinet vybírat z programu, jen co se mu bude hodit. V tomto ohledu se dají pasáže prohlášení rozdělit do následujících kategorií. Za prvé reformy a akce, které zajistí hnutí ANO dostatek voličů. Ty měly přednost už v první Babišově vládě. Jde o zdůrazňované odmítání kvót, slevy důchodců a studentů na jízdném ve vlacích, zvýšení důchodů, zvýšení platů učitelů nebo snížení DPH u vodného a stočného. Prestižní záležitostí, která ANO zajišťuje image manažersky zdatné partaje, je pak plán na digitalizaci Česka.

Druhý typ slibů odpovídá průniku zájmů Miloše Zemana, Andreje Babiše a jejich společného ministra zemědělství Miroslava Tomana. Tak třeba neobvykle obsáhlá je pasáž věnovaná potravinářství. Vláda chce zemědělcům i potravinářům zajišťovat dotace, bude je hájit před obchodními řetězci i před zahraniční konkurencí. Dokonce chce prosadit oznamovací povinnost při prodeji půdy, takže první se o něm má dozvědět ten, kdo na ní hospodaří. Velkopotravinář a zemědělec Babiš samozřejmě ví, že lidé z vesnic dnes nejsou těmi, kdo půdu obdělává, nýbrž ji jen vlastní. Takže vláda de facto půjde na ruku velkým zemědělským firmám.

A nakonec třetí kategorií slibů jsou prosazené priority ČSSD a KSČM. U sociálních demokratů je to třeba zrušení karenční doby při proplácení mzdy během nemoci nebo zvýšení rodičovského příspěvku na 300 tisíc korun. Komunisté dosáhli mimo jiné příslibu zdanění církevních restitucí, růstu mezd či ochrany přírodních zdrojů před převodem zahraničním subjektům.

To všechno je ale jen teorie na papíře. Babiš je praktik, kšeftman a hlavně sólista. Jakýkoli program přizpůsobí okamžitému prospěchu. Udržet ho v mezích programového prohlášení byl nadlidský úkol pro expremiéra Bohuslava Sobotku. Natož pro dnešní rozdrobenou opozici, nenalézající společnou řeč s ČSSD ani s KSČM.