Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Babišova noc samurajských mečů

ANO bude muset kvůli vládnutí s ČSSD přinést rituální personální oběť. Odmítá-li jí být Babiš v roli premiéra, je první na řadě Tomio Okamura.

Andrej Babiš je mezigalaktická raketa, říkával o svém šéfovi jeden z politiků hnutí ANO. Představit si pod tím lze leccos, ale jedna asociace se nyní přímo nabízí: jakmile se miliardář dostal na premiér­ský orbit a sáhl k jeho spolehlivému ovládnutí, začínají na nás dolů padat trosky vyhořelých palivových nádrží. Jednou z nich s cedulkou Czech-Japan made je Tomio Okamura.

Zaplať pánbůh za vývoj, který už se skoro nečekal. Když loni v říjnu volby zažehly Babišův motor, převládl dojem, že společný let ANO, komunistů a Okamurovy SPD ke hvězdám nic nezastaví. Stopatnáctičlenná sněmovní většina si hladce rozdělila křesla ve vedení sněmovny, soustavně spolu jednala a opakovaně zdůrazňovala shodu v řadě programových bodů. Po jejích voličích dokonce znovu vyšplhal do výšin prezident Miloš Zeman. Čtyři měsíce trio Babiš, Filip a Okamura cukrovalo, až veřejný prostor ovládl dojem, že před zavedením referend, přímé volby a odvolatelnosti politiků či seškrtáním dávek nepřizpůsobivým už Česko nic neuchrání.

Jenže Babiš je v první řadě kšeftman. Věděl, že čas čekání na osvědčeného byznyspartnera z ČSSD nejlíp využije, když navýší vlastní cenu. Markýroval námluvy s extremisty z SPD i KSČM tak dlouho, až to kromě obav už skoro vyvolávalo i nudu.

Teď, po sjezdu sociálních demokratů, se ale sestavování vlády dalo do pohybu a nastal čas odhodit zátěž. Babiš dobře ví, že koalici s ČSSD nezíská zadarmo ani za programové ústupky či křesla na ministerstvech. Bude třeba přinést rituální personální oběť. Ale koho? Trestně stíhaný Babiš v roli premiéra to nebude, jak sám kategoricky vyloučil, "až do své smrti". Náhradní obětí se tak s největší pravděpodobností stane právě Okamura.

Počet podpisů pod lidoveckou iniciativou k odvolání nahnědlého místopředsedy sněmovny sice ještě nepřekračuje potřebnou polovinu, ale je od ní krůček. Ten si Babiš zatím schovává nejspíš jako odměnu pro sociální demokraty za vyjednání koalice.

Není pochyb, že Okamurův pád by byl pro oranžový tandem Jan Hamáček − Jiří Zimola cenným skalpem. Důkazem, že ANO si ve sněmovně zavírá zadní vrátka k pokračování dnešní bleděmodro-rudo-hnědé hlasovací mašinerie. A tím by se dalo úspěšně zamávat spolustraníkům před partajním referendem o angažmá ČSSD ve vládě: při prosazování kabinetu bez Babiše jsme neměli šanci, ale povedlo se nám vyprovodit z čela sněmovny autora nepřijatelných výroků o romském táboře v Letech, no nekupte to. A Okamurovo místopředsednické křeslo by pak mohl obsadit někdo z budoucích nových místopředsedů ČSSD − pokud ovšem podpoří vstup partaje do vlády.

Uskutečnění naznačeného scénáře je teprve na samém počátku. Babiš to pořád hraje na obě strany. Dušuje se, že prioritou je teď pro něj vláda ANO a ČSSD s podporou KSČM, a zároveň tvrdí, že by pořád dal přednost jednobarevné vládě a že SPD je dál partner k jednání. Přesto už dnes můžeme na populistu Okamuru hledět jako na vyhořelé palivo, které splnilo účel a končí. Ruští bolševici říkali takové roli užitečný ­idiot. Jiným se může vybavit německá Noc dlouhých nožů, kdy se vládce kvůli podpoře tradičních struktur zbavil nejradikálnějších spolupracovníků a oddaných mlátiček. V Okamurově případě tomu říkejme třeba noc samurajských mečů.

Obchodník Babiš se zkrátka obklopil maximem více či méně reálných strašáků a jejich odstraňováním si teď bude kupovat solidnější partnery. V byznysové praxi jde vlastně o obyčejný raketýring. A jako je šéf ANO ochoten vyhodit ze svých vládních plánů nevyzpytatelného Okamuru a jeho SPD výměnou za svazek s levicově čitelnou ČSSD, časem smění dost možná i komunisty.

Koneckonců proč se nechat podporovat dumpingově levnými, ale nevábnou minulostí zatíženými soudruhy, když zájem o spolupráci projevují starostové nebo lidovci? I řadoví křesťanští demokraté by s povděkem přijali argument, že Babiše sice z premiérského křesla vystrnadit nejde, ale stopka Vojtěchu Filipovi s obdobným estébáckým cejchem za přimhouření očí stojí.

Nejhorší ale je, že za tento eventuální happy end dnešního politického thrilleru by většina voličů nakonec nejspíš stejně ocenila ty, kdo si nejvíc zahrávali s ohněm. Tedy Babiše a Zemana. Ten dokonce řekl, že je předváděnému spektáklu ochoten bianco darovat neuvěřitelných osm měsíců času od voleb do letních prázdnin.