Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Babišovo politické kyvadlo

Politologické slovníky budou zřejmě brzy obsahovat pojem "Babišovo kyvadlo". Bude to terminus technicus pro politiku, již charakterizují názorové výchylky absolutního rozsahu.

Aktuální příklad: Premiér v sobotu podpořil vojenský zásah USA, Velké Británie a Francie v Sýrii jako "nevyhnutelný". V neděli naopak pravil, že útok "nic neřeší". Perioda výkyvu Babišova kyvadla: 24 hodin. Výchylka: 180 stupňů. No a protože se kyvadlo po dosažení maximální úvrati vrací zpět ke středu, v pondělí jsme se dozvěděli, že "útok měl odstrašit od používání chemických zbraní". Fantastické.

Dá se tušit, čím bylo tentokrát "Babišovo kyvadlo" uvedeno do chodu. Babiš chce sestavit vládu s důvěrou a k tomu potřebuje spolupráci prezidenta. A Miloš Zeman, který už vcelku nepokrytě hájí zájmy Ruska, Babišovi dost možná vysvětlil, že když bude podporovat spojenecký útok na Bašára Asada, který je vazalem Vladimira Putina, nemusí ho premiérem vůbec jmenovat. Zároveň jsou pro podporu obou zvažovaných vládních variant klíčoví komunisté, kteří vzhlížejí k Putinovi ještě nábožněji než Zeman.

Nikdo nemohl čekat, že by Filip a spol. přešli prozápadní postoj vlády mlčením. Ne, tak laciní zase nejsou. Prozápadní vláda s podporou komunistů je oxymóron. A tak se Babiš v zájmu sestavení vlády kývá mezi Západem a Ruskem.

Plasticky tak vidíme, jak předčasný byl úlevný výdech prozápadní části české společnosti poté, co Babišova vláda rozhodla o vyhoštění ruských diplomatů kvůli kauze novičok a o vydání ruského hackera Nikulina do USA. "Hle, Babiš je prozápadní, prounijní, loajální ke spojencům!" říkal si kdekdo. Chyba. Babiš není prozá­padní. Babiš je takový, jak se mu zrovna hodí. Jeho politika může na ose západ−­východ nabývat jakýchkoli hodnot. Je to smutné, ale zahraniční politika je pro něj jen pokračování politiky domácí jinými prostředky.

I když férově připustíme, že česká zahraniční politika nikdy nebyla zrovna čitelná, nic to nezmění na tom, že nyní tento neblahý stav graduje. Momentálně máme zhruba tři zahraniční politiky.

Politiku jednoznačně prozápadní, kterou reprezentuje ministr zahraničí Stropnický. Politiku orientovanou východním směrem, reprezentovanou Milošem Zemanem. A politiku kyvadla, kterou předvádí Andrej Babiš. Premiér sám tomu říká pragmatismus. Ten je možná efektivní v byznysu, ale v zahraniční politice je zhoubný. Proč by se na vás nakonec spojenci pragmaticky nevykašlali, když si nemohou být jisti, kam se kdy kývnete?

Ale zpět k terminologii. Proč by se mělo stát příslovečným zrovna Babišovo kyvadlo, když názorových výchylek sledujeme v politice obecně více než málo? Odpověď zní: Proto, že většina politických kyvadelníků má jisté meze. Kývají se třeba v otázce, s kým spolupracovat a s kým ne, zda postavit, nebo nepostavit tu či tamtu dálnici, zda zvednout, nebo nezvednout daně. Ale v naprosto zásadních otázkách, jako je zahraniční politika, drží základní linii. To Babiš ne. Jeho kyvadlo je naprosto univerzální. Proto "čest" vstoupit do učebnic politologie náleží právem jemu.