Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Čas zlozvyků

Hospodářský růst často svádí k nezodpovědnosti

Volejte sláva a tři dny se radujte! Senzační meziroční růst české ekonomiky o téměř čtyři procenta, ideálně dovršený ještě titulem mistra světa v hokeji, si ty tři dny dobré nálady jistě zaslouží. Hned poté ale doporučujeme sesednout z oblak zase na tvrdou zem.

Možná sice vstupujeme do období razantního růstu, ale to nemusí znamenat jen samá pozitiva. Zatímco krize bývají katalyzátorem změn k lepšímu, období růstu svádějí k vytváření nových zlozvyků a snižování ostražitosti.

Své by už o tom snad dnes mohl vědět premiér Bohuslav Sobotka, který šéfoval státní kase právě v dobách předchozího silného růstu. Jako někdejší ministr financí ve vládách ČSSD čelil kritice kvůli rozpočtovým schodkům, které české ekonomice před pozdější krizí rozhodně nepomohly. I dnes se ale ze Sobotkova kabinetu ozývá volání po dalších desítkách miliard, které by dál navýšily deficit.

Pokud se prokáže, že razantní růst není dočasným výkyvem nebo omylem statistiků, a jestliže se chce vláda chovat zodpovědně, měla by razantně skoncovat s jakýmkoliv rozpočtovým deficitem. Argument, že je potřeba rozpočtovými výdaji oživovat chabý růst, totiž v takovém případě definitivně padá.

Hospodářský růst může mít nezdravý vliv také na hledání nových obchodních příležitostí. Zatímco během krize bylo jasné, že naše závislost na evropských trzích je už přece jen přehnaně vysoká, dnes si místo krize z Evropské unie dovážíme právě hospodářské oživení. Kdo by se kvůli tomu zlobil? A Rusko se nám přece tak jako tak vzdálilo…

Nic proti obchodování s Evropou, to je pro nás naprostý základ. Vzpomeňme si ale, jak naši největší ekonomičtí partneři Němci dobývají trhy USA nebo Číny. Mezitím podíl EU na českém vývozu dál stoupá – v letošním prvním čtvrtletí se přiblížil 84 procentům, ačkoliv se tady pomalu všichni hlásí k teritoriální diverzifikaci. Státní proexportní politika – i vzhledem k faktickému kolapsu České exportní banky – se klidně může stát oblastí, v níž vláda dosáhne jednoho z největších rozporů mezi slovy a činy.