Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Chceme-li redukovat demokracii jen na volby, dopadneme jako v Rusku

Asi jste tu historku už také slyšeli. Studenti, kteří demonstrují proti Miloši Zemanovi a Andreji Babišovi, prý protestují proti výsledku svobodných voleb. Historku šíří osobně Miloš Zeman a je to samozřejmě naprostý nesmysl. Studenti neprotestují proti výsledku voleb, ale proti arogantnímu chování současných držitelů moci. Což je zatracený rozdíl. Vždyť když si žena stěžuje, že se k ní manžel začal chovat neurvale, také neřeknete, že protestuje proti tomu, že si dotyčného vzala, že ano?

Zemanovu historku bychom mohli samozřejmě vzít jako pouhý konvenční argumentační faul, kdy se oponentovi podsouvá něco, co netvrdí, aby bylo možné ho zesměšnit. Jenže celé to má bohužel i hlubší vrstvu, kterou jen tak odmávnout nelze. Obsahuje totiž zárodky hodně nebezpečného uvažování.

O co jde? Když Miloš Zeman podsouvá protestujícím, že vlastně demonstrují proti výsledkům voleb, znamená to, že de facto předpokládá, že mu vítězství ve volbách dává právo dělat cokoli. Prostě že stačí volby vyhrát a pak lze rozjet libovolně divokou volnou jízdu, a když se někdo ozve, že tohle už je moc, řekne se jednoduše, že lidé tak zvolili, a komu se chování vítěze nelíbí, není demokrat. A je to.

V tomhle pojetí, které se nyní u nás podprahově prosazuje, se demokracie redukuje na pouhý volební akt. A to je hodně nebezpečné. Proč? Protože je to v rozporu se základními principy liberální demokracie − kontrolou a korekcí výkonu moci.

Kam vede redukce demokracie na pouhý akt voleb, jsme velmi plasticky viděli o víkendu v Rusku. Nejdříve se odbourají kontrolní mechanismy, zneutralizují se svobodná média, kolonizují se původně nezávislé instituce, poté se marginalizuje veškerá opozice a nakonec se stanou šaškárnou i samotné volby. Ne, volební vítězství opravdu není legitimací k zavádění samoděržaví. Právě na to upozorňují aktuální studentské demonstrace v Česku, na nic jiného. Což je také důvod, proč nynějším držitelům moci studentské demonstrace tolik vadí…

A ještě jeden aspekt aktuálního konfliktu studenti versus Zeman: studenti ve výzvě adresované politikům požadují mimo jiné respektování ústavních zvyklostí. Je příznačné, že právě z Hradu zní na jejich adresu výsměch. Mluvčí Ovčáček se na Twitteru jízlivě ptá, kde že jsou ty "ústavní zvyklosti" zmíněné v textu Ústavy ČR. Podtext je jasný: protože ústavní zvyklosti v textu výslovně uvedeny nejsou, tak vlastně neexistují a studenti s nimi nemají pana prezidenta co otravovat.

Omlouvám se, ale Jiří Ovčáček je v tomto podobný soudružce učitelce, která nám v osmdesátých letech tvrdila, že je přece jasné, že žádný Bůh není, protože sovětští kosmonauti byli ve vesmíru a nikde ho tam nenašli. Nebo cynickému patologovi, který tvrdí, že žádná duše neexistuje, protože i když se vytrvale rýpe v lidských tělech, nikdy ji neviděl.

Jde o to, že podobně jako člověk není jen shlukem bílkovin, ústava není jen souborem tak či onak poskládaných písmenek. A není ani běžným zákonem, který se dá aplikovat stylem "co není výslovně zakázáno, je povoleno".

Ústava je dokument, který artikuluje základní hodnoty demokratické společnosti, takže se k ní nedá přistupovat jen mechanicky. Nebo tedy dá, ale pak je to především výpověď o tom, kdo k ní takto přistupuje. V každém případě bez respektu k duchu ústavy, který je vtělen právě do Zemanem vysmívaných "ústavních zvyklostí", může být nakonec s demokracií zle.

Až ústavní zvyklosti dotvářejí základní dokument do smysluplného celku.

Když to všechno zkusíme vyjádřit méně vzletně: ústavu lze v zásadě číst dvěma způsoby.

Buď s respektem, jako recept na co nejlepší fungování svobodné společnosti. Při takovém čtení přirozeně chápeme, k čemu jsou dobré ústavní zvyklosti, a přistupujeme k nim se vší vážností. Nebo ústavu můžeme číst s despektem, zhruba jako čte daňový "optimalizátor" daňové zákony. V tom případě jen hledáme, kde má ústava díry, a využíváme je za účelem maximalizace vlastního zisku.

Lapidárně: ústavu lze buď respektovat, nebo oje..at. Jaký přístup volí aktuální držitelé moci, nechť si odpoví každý sám.