Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Chci prezidenta, který má vřelé oči

Miloš Zeman je obchodník se strachem. Potřebujeme prezidenta, který na Hrad vrátí aspoň základní slušnost. A Čechům ukáže, že Brusel není sídlem Saurona.

Patříme mezi vyspělé státy tohoto světa. Takže se nemůžeme divit, že řešíme i podobné problémy. I když statisticky v Česku životní úroveň roste, stovkám tisíc lidí se nevede dobře. A z frustrace pak často volí populisty.

Rozdělení na ty, kteří díky kvalitnímu vzdělání nebo specifickým schopnostem na globalizaci vydělávají, a na ty, kteří se v jejím důsledku dostávají na okraj, je běžné všude ve vyspělém světě. Stačí se podívat, jaké sociální skupiny volí například Marine Le Penovou ve Francii nebo Donalda Trumpa ve Spojených státech. Bylo by proto naivní myslet si, že Česko bude výjimkou. Nebude, bez ohledu na to, koho si koncem týdne zvolíme novým prezidentem.

V něčem jsou ale Češi přece jen výjimeční a nový prezident by na tom mohl něco změnit − ve své zášti k Evropské unii, která přechází v odpor k Západu jako takovému. Češi jsou k EU nejskeptičtější ze všech Evropanů. Podle říjnového průzkumu si jen 29 procent Čechů myslí, že členství v EU je dobrou věcí. Je to nejméně ze všech států v EU. Jejich průměr je 57 procent.

Zájem o dění v Evropské unii přitom má jen 36 procent Čechů. I to je nejhorší výsledek ze všech členských států. Průměr za celou EU je opět 57 procent.

Závěr? Češi nemají rádi něco, o co se přitom skoro vůbec nezajímají. A − dodejme − o čem toho moc nevědí. Zarážející je, že z hlediska souhlasu s členstvím v EU jsou daleko před Českem země, které jsou s ním srovnatelné, jako Slovensko nebo Polsko. I spousta Poláků je přesvědčena, že je jejich politici okradli. Členství v EU ale podporuje skoro 90 procent z nich.

Proč tomu tak je? Důvodů je určitě víc, ale jedním z těch hlavních je dlouhodobé chování českých elit, především těch politických. Jistě, politici, kteří si svou kariéru postavili na tom, že "Brusel" je původce všeho zla na světě, prostě sídlo Temného pána Saurona, jsou všude. Ale v Česku chybí takoví, kteří by proti tomu dokázali postavit nějaký pozitivní příběh nad rámec frází, že EU potřebujeme kvůli míru a dotacím.

Instituce prezidenta republiky má u Čechů tradičně respekt. Hlava státu, která by dokázala dlouhodobě a srozumitelně mluvit o tom, proč je důležité být v EU, by mohla výrazně přispět k tomu, aby se v Česku zlepšila iracionálně špatná pověst unie.

Prezident by měl lidem samozřejmě říkat i to, že členství v EU s sebou nese i některé náklady. Ostatně jako členství v jakémkoliv jiném klubu. Lidé nejsou zvědaví na žádnou propagandu. V Česku je ale tradičně většinou slyšet jen ona − jak od nekritických advokátů unie, tak od jejich fanatických kritiků. A od nich je mnohem hlasitější. Neochota elit hájit a vysvětlovat naše členství v unii je srovnatelná snad jen s Velkou Británií. A ta se teď chystá na brexit.

Hluboké spory, kvůli kterým se Češi hádají, samozřejmě ze dne na den nezmizí, i kdyby se prezidentem stal Jiří Drahoš. Politici jako Miloš Zeman nebo Tomio Okamura ale patří mezi obchodníky se strachem. Kdyby na Pražský hrad zamířil Drahoš, bylo by líp. Nehledě na to, že se nespokojení lidé mýlí, když své naděje vkládají zrovna do Zemana. Ten pro ně, třeba z hlediska boje s rozšířeným nešvarem zneužívání exekucí, nehnul prstem.

Kéž by Zeman byl jako Sigmund Freud, zakladatel psychoanalýzy. "Stáří ho učinilo přívětivějším, přestálé zkoušky shovívavějším," vzpomíná na Freuda spisovatel a jeho dobrý přítel Stefan Zweig. Velikáni obvykle nemívají potřebu, notabene s postupujícím věkem, chovat se neurvale nebo se nezdvořile "navážet" do ostatních.

Srovnejme to s tím, jak vystupuje Zeman. Nebo jeho předchůdce Václav Klaus. "Za lesklými brýlemi na mne hleděly oči vřeleji," napsal také Zweig o pozdním Freudovi. Na naše dva poslední prezidenty by tato charakteristika neplatila ani náhodou.

Pokud Zeman tento týden ve druhém kole prezidentských voleb prohraje, z Pražského hradu s ním zmizí jeho urážlivý styl, snaha společnost za každou cenu rozdělovat, jen aby se on sám udržel v centru pozornosti, i třeba jeho časté nepravdivé výroky o Evropské unii a jeho příchylnost k Rusku nebo Číně. To by bylo samo o sobě pozitivní. Češi, kteří zapomínají, co to je slušná diskuse a respekt k oponentovi, potřebují mít jako prezidenta někoho, jehož oči by hleděly vřeleji, bylo by v nich méně zloby.