Posazení Karly Šlechtové na ministerstvo obrany je daní za to, že Andrej Babiš nemá jasnou vládní většinu a do skládání jeho kabinetu silně intervenuje prezident Miloš Zeman.
Chlívek občas neví, zda bučet zoufalstvím, nebo se cynicky pochechtávat, zda se více trápit bídou české politiky, nebo médií. Zda poctivě vysvětlovat klíčové problémy, nebo jestli jen cynicky nežertovat. Asi je to úplně jedno. Jak se píše v knize Ecclesiastes: „Marnost nad marnost a nic než marnost.“
Dva příklady z minulého týdne: veřejnost (zejména ta internetová) žila ve velikém rozčilení, že se hanebný Andrej Babiš snaží zbavit šéfa Generální inspekce bezpečnostních sborů, přičemž úplně ignorovala vážnou a dlouhodobou hrůzu, kterou premiér v demisi chystá provést s našimi důchody.
Příklad druhý: Karla Šlechtová coby ministryně obrany je dle Chlívku veliké národní i politické riziko, ale přesto se jí povedl majstrštyk: zbavila se náčelníka generálního štábu Josefa Bečváře a na jeho místo dosadila skutečnou superstar: generála Aleše Opatu.
Silně pochybujeme, že by Karla Šlechtová mohla být dobrou ministryní obrany. Z důvodů principiálních i ryze faktických. Její pozice na MO je daní za to, že Andrej Babiš nemá jasnou vládní většinu a do skládání jeho kabinetu silně intervenuje prezident Miloš Zeman, jehož je pí Šlechtová ctitelkou a chráněnkou zároveň. Vliv pana prezidenta, tedy zejména jeho krajně proruského okolí, je strategickou hrozbou pro naši bezpečnost. Nová ministryně je problém i proto, že otevřeně (a v rámci „jednohlasého“ ANO zcela bezprecedentně) kritizuje svého předchůdce, jímž je Martin Stropnický. Ministryně obrany metající hnůj na ministra zahraničí – to je víc než jen politický folklor, to je problém věrohodnosti republiky ve světě.
Šlechtová je problém i zcela praktický: ačkoli soustavně kritizuje svého předchůdce za „nechuť rozhodovat“, zároveň hodila vidle do takřka hotového a životně důležitého nákupu radarů pro armádu. Současné radiolokátory ještě sovětského původu jsou staré přes padesát let, v české armádě patří mezi největší relikty – ale nové izraelské nebudou, protože ministryně začala všechno (po několikaletém výběrovém řízení) znovu „prověřovat“.
A teď ten paradox: právě díky kontaktům na Hrad se novému koštěti podařilo vyměnit náčelníka Bečváře. O to se dlouho snažil již pan Stropnický, stejně jako o instalaci Opaty, ale narážel na neústupnost Hradu. Naopak Šlechtové se celou rošádu podařilo domluvit za pár týdnů. Chlívek nerad, ale musí říci: Všechna čest!
A samotný premiér? Už jsme na jiném místě kritizovali, že hodlá ještě více znivelizovat už tak extrémně rovnostářské české důchody. Ale přehlédli jsme, že chce kvůli navýšení „prožrat“ desítky miliard, které má stát schované z privatizace. Což je, s prominutím, čistý ekonomický zločin, jakého se neodvážil ani Špidla, ani Paroubek. Ale to je politikům i médiím jedno. O naší budoucnosti přece rozhodne hlasování poslanců, jakou funkci bude mít komunista a esenbák Ondráček.
Marnost nad marnost.
3.3. 2018