Čtenář Chlívku asi tuší, že jeho autor není fanouškem Miloše Zemana. Své pohrdání ústavou prezident ukázal v létě 2013, kdy jmenoval svou vládu bez ohledu na parlament, zcela bez ohledu na většinu 101 hlasů, kterou disponovala Miroslava Němcová. Ale když se chystá lynč prezidenta za to, že vyhrožuje nerozpuštěním sněmovny, tak je nutné se ho malililinkato zastat.
Vládnout čtyři roky bez důvěry je zcela nepřijatelné. Chlívek vsadí krmnou směs na celý měsíc, že nic takového nenastane. Ale nelze upalovat prezidenta za to, že článek 35 písmeno a) ústavy, který zní: Poslaneckou sněmovnu může rozpustit prezident republiky, jestliže (...) nevyslovila důvěru nově jmenované vládě, jejíž předseda byl prezidentem republiky jmenován na návrh předsedy Poslanecké sněmovny, vykládá přesně tak, jak je napsán: prezident může. Nikoli rozpustí.
Ta situace zní opravdu divoce, ale jejím viníkem výjimečně není Miloš Zeman. Viníci jsou tři: 1) Ústavodárce. 2) Reformní ústavodárce, který přidal přímou volbu, ale už nezměnil roli a ani pravomoci prezidenta.
3) Nejvíce ze všeho pak poslanci, kteří se momentálně neumějí, nechtějí nebo nedovedou domluvit na žádné vládě, která by získala důvěru sněmovny.
Pokud se poslanci domluví na většinové vládě, nebo dokonce i na toleranci menšinové vlády, je prezident ze hry.
Pokud se poslanci domluví na většinové vládě, nebo dokonce i na toleranci menšinové vlády, je prezident zcela ze hry. Tím premiérem pak může být kdokoli: Babiš, Brabec, Fiala či Pospíšil.
Situace je úplně průzračná. Průzračně zablokovaná. Sněmovnu můžeme rozdělit, s velkým zjednodušením, na tři party.
Jedna má 78 poslanců, říkejme jí Babišova. Druhá má 85, říkejme jí pro zjednodušení Fialova (protože Petr Fiala je šéf nejsilnější strany ze spolku, který momentálně tvoří ODS, ČSSD, KDU-ČSL, TOP 09, STAN a dejme tomu i Piráti). Ta třetí má poslanců 37, říkejme jí pro tuto chvíli Okamurova (tvoří ji extremisté zleva a zprava). To zjednodušení je ohromné, ale v postoji ke skládání vlády zhruba platí: první partu tvoří Babišovi poslanci, tu druhou všechny „zavedené strany“plus Piráti, tu třetí KSČM a SPD.
Babišova parta vyhrála, ale ta Fialova si s ní nechce hrát. Ta Babišova si zase nechce hrát s tou Okamurovou.
Fialova parta se nechce bavit ani s Babišovou, ani s tou Okamurovou.
Ta Okamurova by se možná byla ochotna bavit o vládě s tou Babišovou, ale to zas nechce ta první.
Jenže země potřebuje, aby se nějaká dohoda našla. Ať už na většině, nebo aspoň na toleranci. To vůbec neznamená, že premiérem musí být Babiš nebo někdo z jeho lidí. Premiéra může klidně mít „druhá parta“, pokud ji část první nebo třetí podpoří (nebo alespoň nechá žít).
Ústava prostě tlačí poslance k tomu, aby se nějak domluvili. A pokud to opravdu nedovedou, mohou se sami rozpustit. V obou případech prezident utře.
4.11. 2017