Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Chlívek: O mravech, trestu a drzé polemice

Polemizovat s autoritou je těžké. Polemizovat s autoritou, k níž máme hlubokou úctu, je ještě těžší. Polemizovat s autoritou, aniž máme v oboru pouvoir, je nejen obzvláště těžké, ale je to podle všeho drzost. Přesto Chlívek musí polemizovat s Jiřím Přibáněm.

Dle Chlívku je text ústavního právníka ze slovutného Cadriffu vnitřně rozporný. V kostce: Jiří Přibáň v odkazu na starý Řím přesně rozlišuje „mezi ius a fas, tedy mezi zákony lidskými a božími“, a dovozuje, že bývalí poslanci Ivan Fuksa, Marek Šnajdr a Petr Tluchoř nezaslouží omluvu (Facka obecným mravům, LN 23. dubna).

Chlívek, vycházeje ze stejných premis jako Jiří Přibáň, si dovoluje tvrdit pravý opak: Právě proto, že rozlišujeme mezi ius a fas, si zmínění pánové omluvu od českého státu zaslouží. Omluvu tyto pochybné existence nedostali za své nemravné skutky, ale za nezákonné trestní stíhání a nezákonný pobyt ve vazbě. Tedy právě za to, že kdosi – konkrétně policie a Vrchní státní zastupitelství v Olomouci – si pletou ius a fas. Tedy že nemravné řeší pomocí trestního práva, ačkoli, jak píše sám Jiří Přibáň, „podle mého soudu by měla spadat spíš do oblasti fas – obecných mravů, a ne ius – trestněprávních norem“.

Zde je kořen celého problému, zde je kořen celého nedorozumění, ačkoliv se oba shodneme na většině základních premis.

S Jiřím Přibáněm se shodneme, že odchod oněch rebelujících poslanců a nástup do pozic ve státních firmách nebyl mravný, shodneme se i na tom, že rozsudek Nejvyššího soudu, který ono stíhání zrušil, je přinejmenším krkolomný, a oba dost možná sdílíme pochyby nad skutečnou motivací příslušných nejvyšších soudců. Je strašná škoda, že NS akci zastavil vlastně z procesních důvodů. Na klíčové otázky Může být složení mandátu trestným činem? Může být práce úplatkem? měla odpovědět soudní moc, případně sám Ústavní soud.

Kámen úrazu však leží jinde: pokud Jiří Přibáň (stejně jako Chlívek) důsledně rozlišuje mezi mravy a trestním právem, pokud Přibáň o trestních stíháních píše „podle mého soudu by měla spadat spíš do oblasti fas – obecných mravů, a ne ius – trestněprávních norem“, pak se nelze než ptát: proč byli kvůli porušení mravů zatčeni, obviněni, drženi ve vazbě?

Možná nejlépe spor ukážeme na jiné Přibáňově větě, na samém závěru jeho úvahy: „Exposlanci tak nejsou oběťmi policejní zvůle, ale naopak spoluviníky současného politického marasmu, za který by se proto měli omluvit nejen voličům.“

Chlívek tvrdí: exposlanci jsou spoluviníky marasmu, měli by se omluvit, ale zároveň jsou oběťmi policejní zvůle. Protože stejně jako Jiří Přibáň, staří Římané i všichni rozumní lidé rozlišujeme mezi mravy a trestním právem.

Ne vše nemravné je třeba mlátit kladivem trestního práva. Onen nemrav uznala i sama strana, která jim zmíněné posty zařídila – za trafiky se voličům ještě před policejním zásahem omluvila a třetí trafikant na místo ani nenastoupil.

Ti tři zaslouží omluvu proto, že byli neprávem ve vazbě. Nikoli proto, že by byli vzorem dobrých mravů. Ius a fas.