Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Chlívek: Výchova Ondráčků v Čechách

Ondráček nikoho nezajímá, prohlásil rezolutně šéfredaktor. Nemyslím si, že by otázka, zda má sněmovna vydat, či nevydat poslance KSČM Zdeňka Ondráčka k trestnímu stíhání, nikoho nezajímala. Zvlášť když kvůli tomuhle pánovi demonstrovali v březnu na náměstích českých, moravských i slezských měst tisíce lidí.

Poslanec Ondráček není proslulý jen mlácením demonstrantů ve jménu vedoucí úlohy KSČ, ale též jako člověk šířící hoaxy a odmítající za to nést odpovědnost – viz jeho červnová lživá tvrzení na Facebooku o tom, že do kebabů někdo dal jed, přičemž otrávení lidé měli problémy z toxinů neboli ze zkaženého jídla.

Nejnovější Ondráčkův případ je výsledkem jeho tvrzení: „Horáček je podle dostupných informací bývalý vekslák a spolupracovník StB s krycím jménem Sázkař.“ „Dostupné informace“ jen ilustrují, že pan Ondráček dobře věděl, že lže. Prezidentský kandidát Michal Horáček si to nenechal líbit a podal na poslance trestní oznámení pro pomluvu. Zcela správně usoudil, že jediný způsob, jak tohoto tvora vychovávat, je pomocí represe, jinak pan Ondráček do smrti nepochopí, že za svá slova nese odpovědnost. Jiná otázka je, co na to řekne soud, který asi zohlední, že prezidentský kandidát měl prostor v médiích.

Drzost lidí schovávajících se za poslaneckou či jinou imunitu se zdá nekonečná, vzpomeňme třeba na urážky, jakými častuje prezident Zeman občany, kteří si dovolí proti němu protestovat. Avšak vede cesta z těchto zápasů v bahně, které provozují též někteří novináři, přes policii a státní zástupce? Nikoli. Domnívám se, že pokud rozběhneme závody v trestním stíhání politiků pro pomluvu, skončí nakonec před soudem i řada novinářů, blogerů a umělců, a ještě více se rozmůže móda podávání trestních oznámení. Čím více zapojíme do veřejné komunikace policii a státní zástupce, tím méně bude svobodná.

Na nebezpečí zužování imunity upozorňuje poslanec Marek Benda, ale zároveň v jedné půlvětě naznačuje, kde by bylo možné hledat řešení. Říká: Nevím, proč se vůbec případ řeší trestně, a ne civilně.

Ano, místo aby policie a státní zástupci nákladně pátrali, má k soudu přijít Michal Horáček s civilní žalobou a soud má rychle, možná stejně rychle, jako řeší exekuce, panu žvanilovi napařit finanční trest. Kdyby kupříkladu pan Ondráček přišel během jediného roku o polovinu toho, co mu sněmovna vyplatila, věřte, že by si dával větší pozor na jazyk.

Kultivace veřejného prostoru, pokud o ni chceme usilovat, nevede přes soudy a zákazy, ale přes sebeomezení každého z nás. Měli bychom se vzdát nejen urážek protivníků, ale i nutkavé chutě cítit se uraženě, ať se protistrana chová korektně, nebo ne. Tím jsem však nechtěl ani naznačit, že Ondráček a jemu podobní mají své jedy rozprašovat bezztrestně.