Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Co může levici nabízet levicové ANO

Kývnout na socialistické priority typu navyšování minimální mzdy pro Andreje Babiše nebude problém. Některé body z programu ČSSD ANO už iniciativně plní.

Hádanka, s čí pomocí Andrej Babiš nakonec poskládá většinu nutnou pro získání důvěry, se blíží k vyřešení. Jasné sdělení "ve vládě s Babišem nebudeme" na sjezdu ČSSD nezaznělo. Kompromisní variantou delegáti sice nové vedení zdánlivě omezili, ale samotná formulace, že "trestní stíhání je zásadní problém", vlastně moc neznamená.

Zásadní problém lze totiž prohlásit kdykoli za překonaný a vyřešený, s tím jistě nebude mít nový předseda strany Jan Hamáček problém. Tedy pokud bude moci vykázat, že strana dohodou něco podstatného získala. Když to dobře prodá, nemusí se vnitrostranického referenda, které má účast ČSSD na vládě s definitivní platností schválit, děsit.

Směr je tedy daný, ač vyjednávání jistě přinese řadu dramatických prohlášení. Vedle hlasů poslaneckého klubu ČSSD či jeho co největší části, bude Babiš potřebovat i podporu KSČM.

O tu se ale bát nemusí. Strana vedená Vojtěchem Filipem, který jako evidovaný spolupracovník komunistické rozvědky také nemá čisté lustrační osvědčení, svou ochotu ke spolupráci s ANO dala najevo hned po volbách a je vůči největší straně čím dál vstřícnější. Filip dokonce začal na sociální demokraty tlačit, aby "odložili staré spory s KSČM". Jakmile se tak stane, nic nebrání, aby dvě levicové strany začaly bok po boku s partají ovládanou miliardářem naplno makat.

Pomoc komunistů má tedy Babiš jistou a vhodný programový ústupek jistě najde. Vzhledem k tomu, jak hodně si chce KSČM na moc sáhnout (či se k ní aspoň dostat co nejblíž), to ani nemusí být drahé. Není tedy například pravděpodobné, že by Babiš komunistům musel ustoupit v zavedení sektorové daně, kterou dlouhodobě odmítá.

Vstřícnější ale musí být vůči sociálním demokratům. Čtyři roky společného vládnutí s ANO dostávaly nejstarší českou stranu do čím dál nevýhodnější situace, a to byli v koalici ti silnější. Nyní má (dosud jediná) vládní strana pětkrát více poslanců než ČSSD a i v dalších, pro moc zásadních oblastech její pozice posiluje. Hamáček se svým statutárním zástupcem Jiřím Zimolou tak musí vyjednat aspoň nějaké záruky, že jako menší ­koaliční partner nebudou premiérem obcházeni, kdykoli se postaví na odpor. Drsné ataky s využitím mediálního zázemí "holdingu" budou ale ve vzduchu viset stále.

Najít kýžený programový průnik bude jednodušší. ČSSD dlouhodobě tlačí na zvyšování minimální mzdy, se kterou vlády v krizi dlouhodobě nehýbaly, a chce v tom pokračovat. Je to ostatně hned první bod jejího programu. Tady jim šéf ANO, který ještě před čtyřmi a půl lety netušil, co minimální mzda je ("nerozumím, jak by mi mohl někdo nařídit, kolik mám platit zaměstnancům"), jistě vyjde vstříc − cenou bude jen mírné naštvání podnikových svazů. V podpoře zvyšování platů státním zaměstnancům se Babiš s oranžovými předháněl i během epizody, kdy neseděl ve vládě.

Další dlouholetý sen socialistů − progresivní zdanění − už předem splnila ministryně financí, když z teoreticky dočasné solidární daně zděděné z dob krize dělá regulérní druhou sazbu. Zavedení další či parametrické doladění tak, aby daňový systém působil ještě levicověji, problém nebude.

A snižování zdanění potravin? To politikovi, který většinu kariéry strávil budováním impéria, jež pokrývá produkci všeho od jogurtů přes chleba po maso, také nebude proti mysli. Třetí sazbu DPH ostatně minulá koali­ce zavedla rukou společnou a byl to Babiš, kdo přišel s tím nejexcentričtějším návrhem na snížení zdanění piva.

Určitě nemůžeme čekat, že by se budoucí partneři pohádali o zvyšování důchodů, tam obě strany bude omezovat jen to, že rozpočet ani v době konjunktury není nevyčerpatelný. Stejně tak je jasná chuť zavést co nejvíc služeb zdarma, tón nasadil záměr ANO zrušit jízdné ve vlacích pro důchodce a studenty.

Po úvodní výměně požadavků to vypadá, že větší boj se povede o placení prvních tří dnů nemocenské. Spor bude o to hlasitější, o co víc žádoucí je "slavné" nalezení konstruktivního kompromisu. Mnohem náročnější ale bude dohoda o místech, která ve státní správě či státem ovládaných podnicích obsadili členové a příznivci ČSSD. Nejtvrdším testem vyjednávacích schopností bude otázka vedení ČEZ, podle Babiše vrcholu českého Palerma. Může se jako premiér tvářit, že to nikdy neřekl?