Zastropování paušálů u živnostníků problém nízkých daňových odvodů do rozpočtu neřeší. Jde spíše jen o úlitbu veřejnému mínění.
Poslanci schválili přísnější regulaci zdanění živnostníků. Ona přísnější regulace - zastropování možnosti využití paušálu do obratu dvou milionů korun za rok - přinese do státního rozpočtu podle odhadů ministerstva financí dvě stě milionů korun, do veřejných rozpočtů celkem půl miliardy. Čistě teoreticky - podle vlastnictví živnostenského listu - jsou v České republice více než dva miliony podnikatelů. Aktivních živnostníků, tedy těch, kteří platí odvody na sociální pojištění, je necelá polovina. Systém paušálů využívá zhruba pět set tisíc lidí. A jen sto šedesát tisíc živnostníků má obrat nad milion za rok.
Počet lidí, které zpřísnění zasáhne, nebude zanedbatelný, ale ani kdovíjak velký. Více než o naplnění rozpočtu jde o úlitbu veřejnému mínění, že rozpočet doplácí na to, že živnostníci daně neplatí.
Co je vlastně "živnostník"
Celá debata kolem "přitvrzení" postupu vůči živnostníkům musí začít u vlastní definice živnostníka. Bez ohledu na to, že podle legislativy jde o člověka s živnostenským listem a daňově uznatelnými příjmy, v praxi jde o velmi různorodé případy.
Za prvé je to klasický živnostník, truhlář, zemědělec, hostinský, tedy "one-man" firma se vším, co si pod tímto pojmem představit. Tento živnostník je hájen a adorován pravicovými politiky. A má na své straně i veřejné mínění, které je mu ochotno přiznat jistá daňová zvýhodnění ve chvíli, kdy je "uznán" za poctivého. Tedy pokud vydává stvrzenky a dělá to, co má, v požadované kvalitě. Potom jsou mu veřejně odpuštěny podobné daňové výhody, jako má "klasická" firma: náklady, paušály, odpisy majetku apod. Stejně ale živnostník nedosáhne na to, na co firmy, které mají škálu možností větší včetně odsunu zisků do daňových rájů.
Z hlediska veřejnosti jsou paušály problematické u takzvaných "soft" profesí. Nejde nutně o často zmiňované právníky či daňové poradce. Nová ekonomika vytvořila vrstvu samostatně výdělečných lidí, kteří pracují z domova a k podnikání jim stačí slušné připojení na síť. Experti na testování softwaru, na webdesign, IT developeři mohou díky své profesi působit prakticky po celém světě. Kritika jejich daňového režimu je sice oprávněná, ale často se přehání. Pokud jsou tito lidé ochotni platit odvody v České republice, není důvod je srovnávat se zaměstnanci. Jde spíš o to, uzpůsobit výši paušálu reálným nákladům. Je dost pravděpodobné, že ty se nebudou pohybovat kolem 40 a více procent, ale i tak platí, že jde o "one-man" firmu se vším, co k tomu patří. Tedy i zdaněním.
Podnikání jako únik
V situaci dlouhodobě vysoké nezaměstnanosti se objevila na trhu další "samostatná" kategorie. Pokud se loni nově k podnikání zaregistrovalo 11 tisíc žen (vedle necelých 700 mužů), potom asi nebude důvodem rozkvět podnikatelského ducha, ale obecná neochota zaměstnavatelů nabírat ženy s malými dětmi kombinovaná s administrativní náročností zkrácených úvazků. "Podnikání" je pro ně východisko z nouze, takže můžeme říci, že paušály u nich nahrazují jinou formu podpory, kterou by od státu zasloužily - například dostupné školky.
Srovnání odvodů dává smysl u pracovníků na tzv. švarcsystém. Jenže pokud by stát chtěl skutečně omezit tento typ práce na černo (z hlediska firmy, která takto "zaměstnává", jde jednoznačně o únik), měl by zvážit spíš snížení odvodů za zaměstnance. Druhou možností je trvat na tom, že by živnostníci museli vykázat víc zdrojů příjmu.
Pokud by stát chtěl skutečně získat od živnostníků víc peněz, existují standardní a vyzkoušené nástroje, jako je zavedení minimální daně nebo poplatku za podnikání, větší diverzifikace paušálů a třeba i mírné srovnání odvodů na zdravotní a sociální pojištění. Tyto kroky by měla doprovázet alespoň pár let daňová stabilita, aby bylo možné zhodnotit, co dává skutečný smysl.
Opatření na omezení paušálu je namísto toho čistým alibismem typu: děláme něco, co je vidět, nikoho se to nedotkne, takže nás můžete volit úplně všichni. Protože umíme splnit všechna přání.
25.9. 2014