Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Co se děje na volebním humně

Kampani chybí silná témata. Ona sice existují, ale strany dávají přednost obskurnostem.

Parlamentní volby už jsou, jak se dříve říkávalo, za humny. Škoda že většina voličů už netuší, že humno je mlat čili prostor, kde se odděluje zrno od plev, který se však snadno může proměnit v místo, kde se jen mlátí prázdná sláma. Což se nám může letos taky přihodit: kampani dosud chybí silná a zřetelná témata. Ne že by neexistovala, jen se zdá, že je strany a kandidáti ucházející se o mandáty buď nedoceňují, nebo nedokážou srozumitelně a konkrétně sdělit voličům.

Přirozeně, měla by ta témata být v programech – a ona v nich docela často jsou. Jenže problém je v tom, jak přesvědčit voliče, aby se o nich dozvěděli. „Když oni nám voliči ten program nečtou,“stěžoval si už počátkem června čerstvě jmenovaný volební lídr ČSSD Lubomír Zaorálek. „Já to říkám stokrát! Čtěte nám ty programy, čtěte je. My vám je sepíšeme, letní, zimní, podzimní, ale oni nám je, přátelé, opravdu nečtou!“Ne to, není replika z Divadla Járy Cimrmana. To jsou slova bezradného politického matadora.

Slogany, billboardy, negativ

Už v minulém století se v Česku ujala myšlenka, že když už voliči nečtou programy, lze jim sdělení natlouct do hlavy vytrvalým opakováním jednoduchého sdělení, případně obrázku. V několika předchozích volbách se proto strany rozhodly zredukovat je na slogany a tváře kampaní. Vzpomínáte? Dokázali jsme, že to dokážeme (ODS, 1996). Lepší budoucnost pro obyčejné lidi (ČSSD, 2010). Dáme věci do pořádku (KDU, 2013), Ano, bude líp (ANO, 2013). Takhle nějak vypadá verbální verze prázdné slámy. Není divu, že v dlouhodobém hodnocení expertů byl za nejkonkrétnější označen v podstatě osobní slogan Karla Schwarzenberga (TOP 09): Když se kecaj blbosti, tak spím.

Letos je to taky samá prázdná sláma: Zodpovědně pro společný domov (KDU). Chceme vrátit stát zodpovědným občanům (STAN). Chceme lepší Česko (ANO). Jsme váš hlas (KSČM). Dobrá země pro život (ČSSD).

Tváře kandidátů, jež v předchozích volbách lemovaly silnice jak zástupy zevlounů, kteří nemají co na práci, takže splývaly v neurčitý dav, tentokrát chybí. Protože zákon regulující venkovní reklamu podél silnic nabyl platnosti a majitelé reklamek se rozhodli pro svérázný způsob pasivní rezistence, vystřídaly je české vlajky.

Moc se nedaří ani negativním kampaním. Téma Babiš jako ohrožení demokracie a kauza Čapí hnízdo, stejně jako Sobotkův podíl na zbabrané privatizaci OKD a zejména hornických bytů, trvají příliš dlouho, než aby mohli mít na nerozhodnuté voliče vliv. Navíc nejspíše jich díky nim ubude stejně, jako jich přibude. Anoisté i sociální demokraté zdají se být v této chvíli v klinči, a Lubomír Zaorálek dokonce nejnověji volá po „odložení boxerských rukavic“. Obávám se, že pláče na nepravém hrobě. Pravidla boxu dovolují rozdávat rány jen od pasu nahoru, předvolební údery negativních kampaní směřují zásadně pod pás.

Stejně tak se zdá, že poklesl tlak tématu migrace, které ještě na jaře hrozilo, že bude těmto volbám dominovat. Konkrétnímuslimové, jejichž invazi by bylo možno zastavovat, nejsou v našich končinách k dispozici. Muslimská migrace tak nejspíš bude rezonovat především ve sborovém brumendu kohorty účelových stran, kterých je letos nejvíce od vzniku samostatného Česka. Stejně jako muslimové jsou pak nedostatkovým zbožím i nezaměstnaní, čehož nepochybně vskrytu litují komunisté, neboť přišli o tradiční volební mantru. Naštěstí mají nadále k dispozici téma vnějšího nepřítele v podobě NATO a Evropské unie.

Euro a levná práce

Přitom zásadní témata se sama nabízejí. Především je to české členství v eurozóně. Nejen poslední projev Jeana-Clauda Junckera ozřejmil, že právě sněmovna, kterou budeme letos volit, a vláda, jež z ní vzejde, na dlouhá léta určí, zda tato země bude součástí Evropy, nebo její periferie. Jenže strany, které mají reálnou šanci do sněmovny proniknout, se s výjimkou lidovců a topkařů tématu v podstatě bojí nebo se k němu staví nepřátelsky, v debatách je odkládáno. A navíc, veřejnost v průzkumech euro převážně odmítá, čemuž se nelze divit vzhledem k dlouhodobému postoji vlivných částí elit.

Vstřícnější jsou velké strany k tématu levné práce. Že nechceme být montovnou Evropy, zní odprava doleva. Že musíme rozvíjet ekonomiku s vysokou přidanou hodnotou, to taky. Jenže všechno je až příliš obecné, a tak se vtírá otázka, zda až bude po volbách, nezazní v zájmu zachování růstu výzva hajdy zpátky do montoven.

Zkrátka: jakkoli by těmi opravdu podstatnými a diskutovanými tématy těchto voleb měly být především euro a usilování o proměnu české ekonomiky ze subdodavatelské na inovativní a s tím úzce související cena práce, mnohem větší roli než zdrávo budou hrát témata obskurní: kromě už zmíněných virtuálních muslimů na hranicích třeba i cena másla nebo, nedej Bůh, spor, zda psi mohou umírat, nebo smějí jen pojít.