Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Dáme stát do pořádku: scénář nové vládě psal Petr Nečas

Nečasův kabinet máloco dokázal dotáhnout do konce. Plány jeho ministrů, jak bojovat s korupcí, však přebírají jak vlivná občanská iniciativa Rekonstrukce státu, tak vláda Bohuslava Sobotky. Zbývá jen splnit předvolební sliby.

Na éru Petra Nečase není třeba vzpomínat jenom ve zlém. I když dobu jeho vládnutí překryly nakonec jeho osobní aféry a policejní vyšetřování, tváří v tvář prvním krokům nové Sobotkovy vlády je třeba připomenout, že už Nečas a jeho ministři byli z téměř absolutní většiny autory plánu, jak napravit státní správu a prosadit do ní věci, které by omezovaly korupční prostředí.
Tento fakt by se mohl připomenout zvláště v kontextu toho, jak se nová vláda pustila do prosazení a vylepšování služebního zákona.
Nečasova vláda sice byla pozoruhodně neúspěšná při prosazování svých nápadů, ale na druhou stranu i dosavadní chaotické jednání nové koalice ukázalo, že převrat dosavadních poměrů ve státě nepůjde rychle.

Vláda v nesnázích
Postup, který zatím koalice sociálních demokratů, hnutí ANO a lidovců předvádí, vystihl poměrně přesně poslanec TOP 09 Jan Farský, když řekl zhruba tyto věty: Nejdřív schválila paragrafové znění zákona. Až pak navrhla věcný záměr, ale na něm se neshodla. A teď by mohl být zákon stažen ze Sněmovny úplně.
Tomu, že jde o výstižný popis, přitakává mezi jinými programový ředitel Transparency International Radim Bureš. Vládním stranám věřil, že zákonem o státní službě odstraní jednu z hlavních bolestí zdejších úřadů. „Dosud vládla mimořádná presonální nestabilita. Na ministerstva se účelově dostávali lidé, kteří tam přišli jen proto, aby část státních prostředků odklonili,“ vysvětluje mimořádnou důležitost této vládní agendy. 
Že je postup nové vládní koalice zatím zklamáním, potvrzuje reakce spolků, které před volbami založily hnutí Rekonstrukce státu, a to tak, že předložily devět zákonů, jejichž přijetí mělo státní správu změnit.
„Nejsme spokojeni s tím, jak vláda zákon o státní službě uchopila hned zkraje,“ formuluje kritiku vlády předseda občanského hnutí Oživení Martin Kameník, který patří k zakladatelům zmíněného občanského hnutí.
V základech toho, co Rekonstrukce státu předložila, stojí kritika ideologického klišé předchozích vlád, podle nichž stát není důležitý a nemá být omezován. „Stát má význam pro ekonomický rozvoj a právní jistoty lidí,“ oponuje však Radim Bureš, který koalici připomíná velkou odpovědnost.
Volby totiž podle něho prokázaly, že si lidé význam státu uvědomili a také proto dali většinu hlasů třem stranám, které slibovaly, že ho dají do pořádku.

Pravice: Byli jsme lepší
Opozice jde v kritice ještě dál.
Radikální změny slibované vítězi voleb nejsou podle ní potřeba. „Pokud něco nová koalice prosadí, bude to krok zpět,“ říká dokonce další poslanec TOP 09 Stanislav Polčák. „Řada věcí ve státní správě funguje rozumným způsobem, takže není třeba měnit úplně všechno. Stát není firma.“
Jako někdejší vládní poslanec připomíná právě to, že i vláda Petra Nečase zamýšlela reformovat poměry ve státní správě, a to ve své protikorupční strategii. „A návrhy od Nečasovy vlády byly lepší než ty od vlády Sobotkovy,“ tvrdí Polčák.
O tom, jak dobře byla Nečasova reforma promyšlena, svědčí obsáhlá Protikorupční strategie z roku 2011. Nečasovi ministři sepsali celkem padesát návrhů na změnu zákonů a dalších pravidel. A žádný z reformátorů od té doby nevymyslel nic nového.
I z devíti zákonů, které v říjnu doporučila iniciativa Rekonstrukce státu kandidujícím stranám, bylo totiž osm norem v čele se zákonem o úřednících a změnou financování politických stran zkopírováno z Nečasovy strategie. Nově se do seznamu dostala jen majetková přiznání politiků, která by měla být dostupná na internetu.
Ani program Sobotkovy vlády nepřekračuje mantinely Nečasovy strategie. Nepřináší nic navíc, přitom některé návrhy Nečasových ministrů do svých plánů ani nezařadila, především plán na změnu jednacího řádu Sněmovny, podle kterého by poslanci nesměli zcela svévolně podávat pozměňovací návrhy, a také návrh na regulaci lobbingu ve Sněmovně.
Zástupci občanských sdružení připouštějí, že se detaily z Nečasova plánu na opravu státu mohou použít ještě dnes. „Není to tak, že Nečasova vláda úplně selhala,“ říká Martin Kameník.
Kabinet ODS, TOP 09 a Věcí veřejných však nedokázal prosazovat padesát návrhů najednou, a své úkoly tedy valil před sebou, aniž splnil ty nejdůležitější.

Proti všem
Ze všech svých protikorupčních zákonů uspěla Nečasova vláda jenom s třetinou. Nejsilnější z nich byl zásah v trestním zákoníku, podle kterého dnes může policie kromě občanů stíhat také firmy a který za podvody při veřejných zakázkách vyměřuje sazbu až deset let.
„Nečas své zásahy do fungování státu myslel dobře, byly však v rozporu s představami většiny členské základny jeho ODS. Střední úroveň strategických managementů proto jeho plány dokázala sabotovat,“ zdůvodňuje neúspěch Radim Bureš z Transparency International.
Někdy se proti postavili také státní úředníci.
Ministerstvo financí mělo například už počátkem roku 2011 k dispozici zákon o finanční kontrole, který mimo jiné rušil pravomoc finančních úřadů zcela libovolně kontrolovat každého, kdo využíval státní dotace. I když jde v evropském srovnání o neobvyklou pravomoc, finanční úředníci se nechtěli svých možností vzdát. Proto zákon skončil v šuplíku a ministerstvo navrhlo jenom bezvýznamnou novelu, kterou nakonec Sněmovna ani neprojednala.

Oranžové stop
Vzhledem k dnešní vládě se musí připomenout i to, že některé plány minulé exekutivy neprošly přes sociální demokraty, kteří ovládali Senát.
Sněmovna například schválila v roce 2012 tzv. transparentní novelu o veřejných zakázkách, která státu, krajům i obcím nařizuje včas zveřejňovat všechny informace o zakázkách, aby se mohlo přihlásit co nejvíce zájemců. Tento přísný předpis platil pro všechny zakázky nad milion korun, v případě staveb nad tři miliony. Senát pod kontrolou sociálnědemokratických hejtmanů a starostů však v roce 2013 zvýšil tyto limity na dvojnásobek.
Dalším příkladem je skutečnost, že Senát úplně zlikvidoval návrh, aby Nejvyšší kontrolní úřad směl kontrolovat účty krajů, obcí a státních i komunálních firem. „To je jeden z největších dluhů, který zůstal po vládě Petra Nečase,“ říká už citovaný poslanec Stanislav Polčák, který se na vzniku zákona podílel.
Obce si podle něho neuvědomily, že se jednak Česká republika zavázala v Evropské unii přijmout zákon, podle něhož všechny státní či komunální peníze budou pod veřejnou kontrolou, a jednak to, že se obdobnému zákonu nakonec stejně nevyhnou. A dost možná bude přijat v ještě přísnější podobě.

S trochou pesimismu
Výsledkem je paradox, že sociální demokraté teď musí spolu s hnutím ANO 2011 a lidovci prosadit stejné zákony, které pomáhali v posledních dvou letech likvidovat.
Ředitel Transparency International Radim Bureš předpovídá, že stejně jako v případě Petra Nečase budou jejich hlavním nepřítelem vlastní straníci, kteří mohou vládní návrhy shodit pod stůl ve Sněmovně i Senátu.
Martin Kameník z hnutí Oživení sice říká, že koalice má lépe promyšlenou strategii než Nečas: „S protikorupčními reformami se začalo už v dobách premiéra Miloše Zemana a od té doby se vlády postupně zlepšují,“ připouští však, že spory mezi stranami nad zákonem o státní službě jeho optimistickou vyhlídku zpochybňují.
Překážkou pro úspěch Sobotkovy koalice v reformě státu může být také fakt, že veřejnost obvykle změny v oblasti byrokracie neocení, dospěje k tomu maximálně v delším horizontu pěti nebo šesti let. A s poklesem vládní popularity v průběhu volebního období pak logicky klesá chuť prosazovat sporné a veřejnosti nepochopitelné reformy.

Pod bičem z Bruselu
Experti přesto očekávají, že strany koalice nakonec část svých předvolebních slibů, že „dají věci do pořádku,“ přece jen splní.
Věří, že je k tomu donutí Evropská unie, která od České republiky nežádá jen výše uvedené posílení pravomocí NKÚ, ale také právě to, aby státní správa fungovala podle nového zákona o státní službě už od ledna 2017 (což znamená, že Sněmovna musí zákon schválit nejpozději do konce letošního roku).
Naději expertům dává i to, že tlak z Bruselu zesilují miliardy, jejichž odeslání do Česka Brusel přijetím služebního zákona a novou legislativou de facto podmiňuje.
Jde o zbrusu nový zákon o veřejných zakázkách (má být do konce roku 2015 a jsou v něm oproti dnešku přísnější pravidla pro střet zájmů), s nímž jde o 550 miliard korun dotací na léta 2014-2020, nebo o zákon, podle něhož se posuzuje vliv nových silnic či továren na životní prostředí (lhůta je do konce roku a podle ministryně pro místní rozvoj Věry Jourové jde o 66 miliard dotací ještě z rozpočtového období 2007-2013).
„Dotáhnout do konce tyto tři zákony je úkol, který v nejbližších letech dostatečně zaměstná vládu i Sněmovnu,“ říká náměstek ministra financí Lukáš Wagenknecht.