Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Daňová arogance státu nic nepřinese

Pokud bylo prvním pokusem vlády o zlepšení výběru daní loňské neoprávněné pozastavení miliardové vratky DPH vybraným firmám, nebyl to dobrý začátek (není divu, že se k němu dnes nikdo nehlásí). Ještě horší však byla reakce státu – návrh, který zlevní, a tudíž pro stát zatraktivní takovéto „vynucené“ půjčky. Tak nějak vypadá arogance moci…

Stejné rysy lze nalézt i v projektu elektronické evidence tržeb, který se zdá být (kromě medvídka pandy či kluziště pro Martinu Sáblíkovou) vlajkovou lodí vládního hnutí ANO. Jak uvedly nejen Hospodářské noviny, tři čtvrtě roku před jeho spuštěním se můžeme o jeho tvaru jen dohadovat. Nevíme, koho se bude týkat a kdy či jaká technologie bude zvolena. Zveřejněny jsou odhady chybějících tržeb restaurací a obchodů, ale postrádáme sumu, kterou projekt stát i plátce zatíží. Mnohé problémy jsou bagatelizovány a v reakci na další se parametry projektu mění. A dojdou-li argumenty, dozvěděli jsme se, kdo za to může – „Vietnamští obchodníci“.

Bohulibý cíl lépe vybrat zákonem určené daně a napravit nerovnost na trhu mezi těmi, kteří daně platí, a „podvodníky“ je vítaný. Tvůrcům však unikl jeden „detail“. Již nyní je dle zprávy Evropské komise český daňový systém drahý a složitý pro poplatníky i úřady. Odhady říkají, že náklad na placení daně je dokonce druhý nejvyšší v EU. Převyšuje více než dvojnásobně unijní průměr. V této situaci se jeví zvláštní (ne-li arogantní), bez podrobných analýz a snížení nákladů pro poplatníky (i stát) jinde, přijít s „nákladem“ novým. Systémem s cenovkou ve výši mnoha stovek milionů pro stát a mnoha tisíc pro obchodníky (krát statisíce dotčených to dělá mnoho miliard) tento problém jen zhorší.

Tvůrci návrhu ovšem zvolili poměrně obvyklou „českou cestu“. Tím, jak v rámci dnešních možností výběr daní zlepšit, se nezabývají (přitom všechny cílené firmy jsou z hlediska obratu plátci DPH, která je podrobně evidována a vykazována). Nezvažují ani, zda neexistují levnější cesty k cíli, třeba pomocí podpory bezhotovostních plateb. A když už uvažují o postavení nového, drahého systému, neobtěžují se úvahou, zda některé povinnosti z poplatníků nesejmout či neumožnit využití nákladné technologie pro více účelů.

A to je chyba. Chyba ukazující na neschopnost věcné diskuse a hledání nejlepších řešení. Možná, že silou protlačený „chorvatský“ systém i něco dobrého přinese, i když dnes to nejde posoudit. Ale takto stavěný vztah státu a jeho občanů nic dobrého přinést nemůže.