Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Daří se nám podstatně lépe

Soudě podle vývoje HDP se máme pětkrát lépe než v roce 1989. Pozitivní makroekonomický obraz však neskryje, že ve srovnání se sousedy v lecčems pokulháváme.

Před 25 lety, když jsem se svými rodiči stál na náměstí před libereckou radnicí a zvonili jsme klíči, jsem nemohl ani tušit, jakými změnami projde česká společnost včetně její ekonomiky. Na rozdíl od jiných si nemyslím, že ekonomické změny byly to nejdůležitější, nicméně  povahy své profese mám k bilancování změn v ekonomice nejblíže.

Už jen letmý pohled napoví, jak zásadními změnami česká ekonomika prošla. Na sklonku socialismu bylo například poměrně obtížné koupit sportovní silniční kolo, dnes je obtížné se v jejich záplavě vyznat. Mandarinky bývaly jen kolem Vánoc, dodnes mi přijde nepatřičné kupovat si je v jinou roční dobu.

Na sklonku 80. let bylo evidentní, že dobře fungující centrálně plánovaná ekonomika je utopií. V Maďarsku a Polsku se již začal otevírat prostor pro volný trh. Rusko mělo perestrojku. Jenže problémy byly v jádru systému a kosmetické úpravy nestačily.

Transformace na tržní ekonomiku nebyl vůbec jednoduchý a hladký proces. Za hlavní milníky posledních 25 let v české ekonomice by se patrně daly označit: liberalizace měny, kuponová privatizace, rozdělení federace, měnová krize v roce 1997, „credit crunch“ v následujících letech, privatizace bank, silný příliv zahraničních investic na začátku minulé dekády, vstup do Evropské unie, globální finanční krize v roce 2008 a její následky.

Životní úroveň

Přes všechny nesnáze není bilance české ekonomiky vůbec špatná. Za posledních 25 let HDP klesal pouze v šesti letech, ve zbylých 19 letech výkon ekonomiky stoupal. HDP se mezi roky 1989 a 2014 reálně zvýšil o polovinu, resp. přesně o 53 procent. Průměrná mzda vzrostla z 3 170 korun v roce 1989 na letošních 25 800 korun, tedy více než osmkrát. Po zohlednění inflace se průměrná mzda zvýšila o 52 procent, tedy téměř shodně jako HDP.

Tržní ekonomika s sebou přinesla zvýšení rozdílů v příjmech. Nejde však o dramatickou změnu. Jedním z ukazatelů měřících příjmovou distribuci je Gini koeficient (čím vyšší hodnota, tím větší rozdíly v příjmech). Jeho hodnota v roce 1989 dosahovala 20,4. Loni činil 24,6 bodu. Ve srovnání s ostatními zeměmi světa jde o jednu z nejnižších hodnot. Průměr tohoto ukazatele v EU činí 30,5 bodu, v USA přesahuje hranici 40.

Fungující a stabilní ekonomika

Tržní mechanismy postupně změnily podobu české ekonomiky. Zanikla řada socialistických podniků, naopak tisíce nových firem vzniklo. Zmenšil se podíl uměle a neefektivně podporovaných sektorů a začal stoupat podíl odvětví, pro která má česká ekonomika příznivější podmínky. Podíl průmyslu na hrubé přidané hodnotě v celé ekonomice klesl z 38 procent v roce 1989 na 33 procent v roce letošním. Podíl zemědělství se nížil z 8,3 na 2,3 procenta, podíl stavebnictví z 8,5 na 5 procent. Naopak výrazně stoupl význam sektoru služeb, jejich podíl na ekonomice vzrostl ze 45 na 60 procent.

Proměnou prošel i trh práce. V roce 1989 prakticky neexistovala nezaměstnanost. V lednu 1990 bylo evidováno jen 5 865 uchazečů o zaměstnání a míra nezaměstnanosti činila jen 0,1 procenta. Nyní je počet nezaměstnaných téměř stonásobně vyšší. Využití pracovních sil v centrálně řízené ekonomice socialistického Československa však nebylo zrovna ideální a i přes dnešní nezaměstnanost dokáže ekonomika produkovat daleko více zboží a služeb. Velký podíl na tom má jistě technologický pokrok, ale také docela dobře fungující trh práce. Míra nezaměstnanosti v ČR patří mezi jedny z nejnižších v Evropě.

Pozitivní makroekonomický obraz dokresluje stabilní nízká inflace a minimální vnější nerovnováha, měřeno běžným účtem platební bilance. Finanční sektor je stabilní a velmi dobře odolal i poslední globální finanční krizi. Současná měnová politika ČNB snese nejpřísnější mezinárodní měřítka. Fiskální politika často není ideální, ale zadluženost veřejného sektoru není destabilizujícím prvkem české ekonomiky. Shrneme-li základní informace o dnešní podobě české ekonomiky, dostáváme obraz fungujícího tržního hospodářství s adekvátně nízkými parametry makroekonomických a finančních nerovnováh.

Nelichotivé srovnání

Ekonomická fakta dávají důvod k pozitivnímu hodnocení, i když se ještě budeme vždy ptát, zda to nešlo udělat ještě lépe. Alespoň částečně za ni může odpovědět srovnání s ostatními postkomunistickými zeměmi.

Srovnatelné statistiky ekonomické úrovně jsou žel dostupné až od roku 1995. HDP na osobu, přepočtený podle parity kupní síly, tehdy v Česku dosahoval 77 procent EU na dnešním půdorysu (EU-28). Dnes je o pouhé tři procentní body vyšší. Mezitím se ve Slovinsku zvýšil ze 75 na 83 procent průměru EU, v Maďarsku z 52 na 67 procent, v Polsku ze 43 na 68 procent, a na Slovensku dokonce ze 48 na 76 procent. Dodejme, že česká ekonomika nemá téměř žádný kapitálový trh (na rozdíl od Polska), penzijní systém teprve čeká na reformu (na rozdíl od Slovenska) a v mezinárodní politice, kde se rozhoduje i o ekonomických otázkách, hrajeme druhé či třetí housle (na rozdíl od Polska).

Závěr? Česká ekonomika se výrazně změnila a životní úroveň stoupla, nicméně ve srovnání s postkomunistickými zeměmi si nevedeme příliš dobře. Udělali jsme řadu chyb, které nás zbrzdily. Je čas se zamyslet, co nás brzdí nyní.

20.11. 2014
Zdroj: Mladá fronta DNES