Průzkumy preferencí ukazují pozoruhodný fenomén: dvě strany vládní koalice jsou veřejností vnímány úplně odlišně. Hnutí ANO vyrostlo od voleb o 14 procent, ČSSD o 10 procent spadla. Andreji Babišovi se daří vyprávět legendu „my to děláme dobře, a kdyby nám to Sobotka nekazil, dělali bychom to ještě lépe“. Jak to, že na tenhle pohádkový příběh veřejnost slyší? Jedno z vysvětlení spočívá v tom, že Babiš na rozdíl od Sobotky chápe zásady vedení permanentní kampaně. Ty vycházejí z návodu, který sepsal už před čtyřiceti lety v USA Saul Alinsky a nazval ho Pravidla pro radikály. Tady jsou některá z jeho pravidel včetně aktuálních aplikací:
1. Nikdy nejděte za hranici znalostí svých voličů. Babišovo porozumění tomuto pravidlu je dobře vidět na přístupu k daním. Pochopil, že lidé složitostem veřejných financí příliš nerozumějí. A proto jako řešení daňových úniků nabídl elektronickou evidenci tržeb zaměřenou na hospody a maloobchod, tedy na to, s čím mají lidé bezprostřední zkušenost. Je mu jasné, že řádově větší problémy, jako daňové operace korporací, jsou většinové populaci nesrozumitelné. Sobotka naopak jedná v rozporu s Alinského pravidlem: útočí na Babiše skrze téma, které je jeho voličům naprosto nepochopitelné – skrze korunové dluhopisy. Uvádí tak své voliče ve zmatek, nemůže uspět.
2. Kdykoli je to možné, jděte mimo odborné znalosti svého nepřítele. Zásada, kterou Babiš naplňuje dokonale: při každé příležitosti zdůrazňuje, že jako byznysmen finančním operacím rozumí, zatímco Sobotka nikoli. Ať je to, jak chce, Sobotka nemá efektivní obranu, což budí dojem, že je nejistý.
3. Nejsilnější zbraní je výsměch. Babiš se dokola Sobotkovi vysmívá, že nezná nic jiného než politiku, že neumí jazyky a tak dále. Výsměch je stálou součástí jeho prezentace na sociálních sítích. Je to mnohdy iracionální, ale funguje to. Sobotka naproti tomu disciplínu „výsměch“ neovládá. Sice jednou napíše, že „Babiš nebává stát“, ale vlastně to není ani legrační, spíš to vyhlíží nepřirozeně a urputně.
4. Dobrá taktika je ta, kterou si vaši lidé užívají. Babiš tuto zásadu naplňuje například opakováním, že jako jediný bojuje proti „korupční hydře“. Stále to funguje. Sobotka naproti tomu nemá nic, co by si jeho lidé pořádně „užili“. Boj za demokracii je pro ně příliš abstraktní, vyšší platy také nejsou něco, co by někoho před volbami rozjelo – vždyť to slibuje každý.
5. Nesmíte se stát „starou zprávou“. Babiš těží z toho, že stále není „ohraný“. V každém rozhovoru zdůrazňuje novost svého hnutí proti „tradičním stranám“. Naopak Sobotka nedokáže říci nic, co by nebylo „starou zprávou“.
6. Udržujte tlak, nikdy nepolevujte. Alinsky doporučuje nestále vyvádět oponenty z rovnováhy nečekanými útoky. Příkladem jsou Babišovy nové a nové nápady, například na snížení počtu poslanců, zrušení Senátu atp. Zahání tím ostatní a Sobotku zvlášť do defenzivy. Je jedno, že pak své nápady nechá vyšumět. Nejde o nápady samotné, jde o kontinuální tlak.
7. Tlačíte-li něco dostatečně tvrdě, vnímají vás pozitivně. Babiš to ví, a proto když mluví o oponentech, nejde daleko pro výrazy jako zloděj, zbabělec. „Když někdo křičí dost nahlas, něco na jeho sdělení musí být!“ řekne se. Naproti tomu Sobotkova slušnost je vnímána jako potvrzení, že si za svým nejde dost tvrdě, tudíž sama podstata jeho sdělení zřejmě nestojí za to.
8. Čelíte-li útokům, můžete to obrátit ve svůj prospěch. V duchu této zásady se Andrej Babiš staví do role oběti „matrixu“, vypráví, že ho „chtějí zavřít, aby si mohli dělat kšefty“ atd. Vytváří atmosféru, ve které mu pomáhají dokonce i komentáře, které vůči němu vyznívají kriticky, protože jeho voliči vše vyhodnocují jako „kampaň“.
9. Nikdy nenechte nepřítele zabodovat. Zatímco Sobotka přiznává úspěch i tomu, co je asociováno z Babiše, například EET, Babiš to nedělá nikdy. Úspěšně tak vytváří dojem, že jen on má klíč k řešení všech problémů.
10. Zvolte si terč, zosobněte ho, jděte po lidech, ne po institucích. V tom je Babiš vůbec nejlepší a Sobotka nejslabší. Porovnejte na jedné straně: „Za všechny naše trable můžou zločinci Kalousek a Sobotka!!!“ A na straně druhé: „Jde o zachování systému liberální demokracie.“ Slyšíte ten rozdíl:
6.6. 2017