Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Dlouhodobá daň nejistota

 

Praktiky výběrčích daní se někdy nepříjemně rychle mění. Dokonalou ilustrací je postoj Generálního finančního ředitelství ke korunovým dluhopisům.

Největším nepřítelem českých podnikatelů jsou příliš časté změny legislativy a daní, dozvídáme se rok co rok z výsledků anket mapujících postoje firemní sféry.

Změny, mnohdy schválené až pět minut po dvanácté, jsou pro mnohé větší zlo než samotná suma, kterou musí státu odvést.

Jenže legislativní improvizace není jediný faktor, kterým stát vnáší do ekonomiky nejistotu. Samotnou kapitolou je, jak daňové předpisy úředníci uvedou v život. A i tady až nepříjemně často vídáme otočky o 180 stupňů.

Posledním a hodně viditelným případem jsou korunové dluhopisy. Vyjádření šéfa Generálního finančního ředitelství Martina Janečka za posledních sedm měsíců, co je z korunových dluhopisů žhavé politické téma, to ilustrují ukázkově.

"Zatím jsem nezaznamenal, že by v souvislosti s tímto tématem u některého daňového subjektu k tomuto došlo," vysvětloval větou plnou zájmen Janeček, že jeho lidé žádné daňové problémy související s korunovými dluhopisy neodhalili.

To bylo v únoru.

Deset týdnů nato jsme se od Janečka dozvěděli, že jeho lidé v žádném případě nemohou plošně kontrolovat firmy, které před pěti lety korunové dluhopisy vydávaly jako na běžícím páse. Kdyby to udělali, "byly by tím porušeny zásady nejen daňového řízení, ale obecně i veřejné správy.

Finanční správa nesmí činit kroky, kterými by nedůvodně zatížila daňové subjekty", napsal Janeček.

A nyní už z materiálu Generálního finančního ředitelství, který dostali členové vlády, víme, že právě taková plošná kontrola probíhá. Kdo kdy vydal dluhopisy s nominální hodnotou jedna koruna a využil tím možnost obejít zdanění úroků, ten se (samozřejmě s výjimkou státu) setká s návštěvou z berňáku.

Dozvěděli jsme se i první výsledky kontrol, ale ty nejsou podstatné. Na složitější případy − a jako první nám vyvstane na mysli Agrofert, který v době vydání dluhopisů vlastnil i řídil Andrej Babiš − potřebují daňoví experti víc času. Takže zatím nevíme nic zajímavého, kromě toho, že desítky firem cítících nůž na krku podaly nová daňová přiznání, zřejmě za roky, jichž se kontrola ještě netýkala.

Můžeme mít pro Janečka pochopení.

Za to, že se na mocnou pozici dostal, vděčí (kromě nesporné kvalifikace daňového experta) tomu, že si ho vybral Andrej Babiš a návrh schválila − tehdy ještě nerozhádaná − vláda. Mluvit příliš kriticky o praktice, která jeho faktickému šéfovi nejprve ušetřila stamiliony, aby pár let nato ohrožovala jeho pracně budovanou politickou kariéru (připomeňme si, že nešlo jen o daň, ale i o to, kde Babiš více než dvě miliardy vzal), by mohlo být sebevražedné.

Janečkovo odvolání by bylo kvůli mezitím přijatému zákonu o státní službě složitější, ale neřešitelné by to nebylo.

Je současně docela možné, že Janeček opravdu neviděl ve vydání korunových dluhopisů žádný rizikový faktor. Jeho radikální (pro někoho možná arogantní) vystupování před poslanci by tomu nasvědčovalo. Samotné nedanění úroků bylo bezesporu legální a na "optimalizaci" zisku skrze příliš vysoko úročené a účelově vydané dluhopisy by se přišlo při běžné kontrole, může znít obhajoba. Na "plošný nálet" vyčlenění lidé navíc samozřejmě chybí jinde.

Jenže než by při běžném postupu "optimalizující" firmy přišly na řadu, vypršela by tříletá lhůta, po kterou by bylo možné dodatečně vyměřit daň za rok, kdy dluhopisy většinou prodávaly. Cílená akce byla tedy zapotřebí a finanční ředitelství to dnes už přiznává.

Stejně tak pod tlakem připouští, že je nutné změnit přístup k zajišťovacím příkazům, které při dogmatickém postupu mohou firmu, na niž jen padne podezření, že je zapojena do podvodů, snadno zničit.

Když daňový chaos vyvolá vláda nepromyšlenými kroky nebo jen proto, že její pozice ve sněmovně je vratká, mají voliči možnost ve volbách to příslušným stranám spočítat. To ostatně při poslední příležitosti udělali, i když hlavní důvody debaklu pravice byly jinde. Když se nepředvídatelným stane chování jednoho z nejmocnějších úřadů, je to složitější problém. Chceme, aby do chodu berňáku ministr financí přímo nezasahoval, ten ale současně nese politickou odpovědnost za výběr daní. Řešením by bylo, aby ministerskou funkci nezastával nikdo, kdo má zjevné konflikty zájmů. Brzy uvidíme, jak důležité téma to pro voliče je.

19.9. 2017
Zdroj: Hospodářské noviny