Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

EET, zrcadlo společnosti

Rozhodnutí Ústavního soudu možná donutí zákonodárce popřemýšlet o tom, co dává smysl a co jen zvyšuje nevraživost vůči podnikatelům.

Najdeme jen málo rozhodnutí Ústavního soudu, která by potěšila obě strany navýsost politického sporu. Výrok o elektronické evidenci tržeb takovým ale zjevně je. Zrušení některých částí zákona udělalo radost těm, kteří EET chtěli sprovodit ze světa úplně.

I částečné vítězství ale interpretují jako "nakopnutí vlády", která si nesmí dělat, co chce. Případně jako velkou porážku někdejšího ministra financí a dnešního premiéra Andreje Babiše.

Ten si naopak pochvaluje, že soud EET posvětil jako legitimní nástroj výběru daní. Změny požadované Ústavním soudem prý stejně ministerstvo financí pod vedením ANO chystalo už před volbami, takže stačí pár měsíců a bude vše tak, jak má být. A jak to vlastně vláda naplánovala už kdysi, když to vypadalo, že strojek na účtenky bude záhy nosit na zádech každý.

S ideovým základem elektronické evidence se dá polemizovat jen těžko − pokud tím myslíme fakt, že platit daně je normální.

Podstatou ovšem není permanentní šikana podnikatelů, jak někdy v praxi elektronická
evidence a řada dalších kroků ministerstva financí a legislativy vypadají.

Možná i proto pět z 15 ústavních soudců prosazovalo zrušení EET úplně s argumentem, že daňová disciplína není absolutně nejvyšší hodnotou.

Na rozdíl od "zachování silné vrstvy aktivních, tvořivých, sebevědomých a odvážných lidí, kteří v podnikání riskují svoji existenci".

Naproti tomu se ministerstvo financí, které pořád nedokáže přesvědčit o zázračných desítkách miliard, které by proudily do státního rozpočtu díky EET, stále více přiklání k tomu, že evidence vlastně není o penězích, ale o hodnotách.

Především o narovnání podnikatelského prostředí.

Tuto myšlenku dokázalo úspěšně prodat: podle průzkumu společnosti STEM si 60 procent podnikatelů myslí, že jde o dobrou věc.

A jak resort financí nezapomíná zdůrazňovat, v anketě Zákon roku se EET umístila na druhé příčce.

Nadšení ale koliduje s míněním podnikatelských svazů. Nikdo nezpochybňuje povinnost platit daně, ale jak upozorňuje Hospodářská komora, stát by měl zohlednit obrat podnikatelů, a ne vybírat daň ať to stojí, co to stojí. A že v praxi leckdy výběr daní stojí víc, než kolik dělá vybraná daň.

Na vodě stojí i teze o narovnání podnikatelského prostředí. Stačí nahlédnout do zákona o dani z příjmů: kvůli neskutečnému množství výjimek, speciálních úprav zdanění pro různé typy společností a nekonečným možnostem odpisů ze základu daně platí, že sice máme jednu daň z příjmu, nicméně každý podnikatel ji platí v jiné výši. Obecně větším firmám umožňuje legislativa větší "pružnost" − i díky větší částce, kterou mohou dát na daňové poradenství a následnou optimalizaci. Takže narovnání je sice pěkná představa, ale, upřímně, pouze virtuální.

Evidence tržeb se ve skutečnosti stala zrcadlem české společnosti. Uspokojení nad tím, že konečně donutila podnikatele platit daň, se mísí se zhnusením. Ministerstvo financí totiž dokázalo jejím prostřednictvím vyvolat či posílit dojem, že co podnikatel, to podvodník.

Ostatně i "bonzácký web", tedy možnost upozornit na nekalé praktiky spočívající v nevystavení toho správného lístku EET, ministerstvo raději zrušilo.

Nestvořilo totiž nástroj testující daňovou poctivost, ale místo, kde si své účty vyřizovala konkurence, expartneři či sousedé s nesousedskými vztahy.

Ústavním soudem nařízené pozastavení třetí a čtvrté vlny EET, které se měly týkat řemesel a svobodných podnikání, je s ohledem na dosavadní zkušenosti výhrou. Evidence tržeb v maloobchodě, hotelech a restauracích přitom může dávat smysl, pokud se nevztahuje na vesnické pidiobchody, které spíš než obchod dělají sociální službu několika v místě přežívajícím důchodcům.

Rozšíření na služby ale povede pouze ke zdražení. Nebo k omezení nabídky či k jejich zrušení. Jak by asi EET dopadla na fenomén hodinových manželů?

Díky rozhodnutí Ústavního soudu EET zůstane na půli cesty. Tam, kde dává (po novele vylučující miniprodejce) aspoň trochu smysl. Pokud by dokázalo přinutit zákonodárce k zamyšlení nad skutečným obsahem toho, co schvalují, bylo by to ještě lepší. To je ovšem podstatně těžší úkol, který se od jednoho zákona dá čekat jen stěží.

18.12. 2017
Zdroj: Hospodářské noviny