Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Festival kádrováků

Říká se, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Život je však mnohem složitější, a proto občas vidíme případy, kdy cesta kamkoli, nejen do pekla, může být dlážděna i úmysly nedobrými. Třeba i cesta k podpoře vybraného kandidáta v jeho klání o funkci prezidenta. Taková situace se nám otevřela před týdnem, 17. listopadu, v den, kdy si lidé připomínali události z roku 1939 a 1989. Jeviště bylo vybráno dokonale, vždyť Václavské náměstí v Praze bylo odnepaměti svědkem historických událostí, které se dotýkají samotného bytí národa. A právě zde rozbil svůj hlavní stan Festival svobody, který porodilo šest občanských iniciativ.

Pozvánky na tuto akci okázale hlásaly, že jde o připomenutí událostí 17. listopadu a hodnot, které toto datum pro českou společnost představuje, že jde o akci, kterou si nebude moci přivlastnit žádný politik. A co jsme viděli? Vystoupit na tribuně na Václavském náměstí a promluvit k občanům směli pouze tři prezidentští kandidáti – Jiří Drahoš, Marek Hilšer a Pavel Fischer.

Ale proč jen tito tři? Proč nesměl k lidem hovořit Michal Horáček? Z prohlášení organizátorů Festivalu svobody, které shrnul jeho mluvčí Jan Gregar, je to zřejmé: „Dáme prostor těm, o kterých jsme přesvědčeni, že se chovají v souladu s hodnotami 17. listopadu.“

Které konkrétní hodnoty to jsou a jak přesně se měl chovat řečník, který byl na pódium připuštěn, jsme se nedozvěděli. Ale pro nás, kteří jsme neztratili paměť, je něco takového šokující. Nevíme vůbec nic o aktivitách pánů Drahoše či Fischera v listopadových dnech roku 1989, Marka Hilšera pro jeho věk vynecháme. Zato si všichni dobře pamatujeme ten všudypřítomný strach z násilí, který jsme tehdy měli, protože násilí nelze v revolučních časech – jak jsme je tehdymnozí vnímali – nikdy vyloučit. A byla to právě iniciativa Most Michaela Kocába a Michala Horáčka, která se snažila vést jednání s tehdy ještě mocnými představiteli KSČ s cílem zabránit jakémukoliv silovému střetu a násilí.

Kádrovácké chování zástupců Festivalu svobody je hodné opovržení z více důvodů. Tím snad nejodpudivějším je zaklínání se demokracií právě v den boje studentů za svobodu a pokus maskovat prezidentskou kampaň pro předem vybraného kandidáta. Pokrytectví používající demokracii jako fíkový list v zájmu vyvolených. Těch, kteří si osobují právo rozhodovat o tom, co je a co není pravda a kdo je nositelem hodnot 17. listopadu. Nebezpečí tkví právě v zákeřnosti takového přístupu – účelovou manipulací či lží prosadit zájmy úzké skupiny na úkor všech. Historie je takových případů plná a jednu z těch nejodpornějších kdysi pronesl nacistický pohlavár Hermann Göring: „O tom, kdo je Žid, rozhoduji já…“

Jak dopadla společnost, která se takto zvrhlým způsobem řídila, víme. A my, kdo jsme letos opět vzpomínali na dny, kdy končil jeden z nejhorších totalitních režimů, komunismus, za přispění mnohých, mezi nimi iMichala Horáčka, nesmíme mlčet, když si kdokoliv bude osobovat právo přivlastnit si tento svátek a zpupně rozhodovat o tom, kdo je nositelem hodnot 17. listopadu.