Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Gottovu píseň pěje vláda naposled

Babišovi, Sobotkovi a Bělobrádkovi se v prvním roce vládnutí přihodil úspěch. Přichází doba, kdy si ho budou muset zasloužit. Koaliční Belle Époque končí.

Babišova a Sobotkova vláda si může zazpívat s Karlem Gottem "To byl vám dobrý rok". Po dvanácti měsících od podepsání koaliční smlouvy je stále kabinetem úspěchu a naděje. Těší se stabilní důvěře, podle CVVM jí věří 44 procent lidí. Pro srovnání: Rusnokova vláda končila s 24 procenty. V žebříčku popularity podle STEM zaujímají koaliční politici v čele s Andrejem Babišem prvních 13 míst, jen Tomio Okamura se mezi ně vklínil. Vláda si zkrátka užívá jakousi mikroobdobu belle epoque, zlaté doby před první světovou válkou, kdy bylo vše krásné, nové, veselé a kdy se zdálo, že už bude vždy jen líp. Jak to dopadlo, víme. Ne že by Česku v brzké době hrozilo kataklyzma, ale mnohé naznačuje, že trable teprve přijdou. Vláda narazí na věcné problémy, koaliční strany se budou stále víc srážet v zájmech i ambicích. Idyla končí.

V prvním roce mohl kabinet těžit popularitu ze tří zdrojů, přičemž ani o jeden se v plném slova smyslu nezasloužil. Společnost byla Babišem, Sobotkou a Bělobrádkem okouzlena podobně, jako bývají jednotlivci okouzleni novým partnerem. A i tady se prokázalo, že ve stavu blízkém zamilovanosti se odpouští cokoli, zvláště když nový partner důsledně neguje starého, což vláda rušením Nečasových a Kalouskových nepopulárních reforem zdravotnictví a důchodů svědomitě činila. Druhým faktorem úspěchu byl ekonomický růst - nikoli důsledek vládních politik, ale spíše ozvěna oživení globální ekonomiky. Třetím pak to, že Češi měli k dispozici objekt, na kterém se mohla vybít negativní emoce, jež vždy v nějaké míře ve společnosti existuje - degenerujícího prezidenta Miloše Zemana.

Unikátní souhra příznivých okolností se nebude opakovat. I když se letos nekonají žádné volby, bezstarostná jízda končí. První velký konflikt se odehraje kolem daní. Andrej Babiš se o rok opožďuje s plněním slibu, že zlikviduje daňové úniky. Jeho plány se mají uvádět do praxe až od roku 2016 a ČSSD se připomíná s bodem koaliční smlouvy, podle kterého se, v případě Babišova neúspěchu, mají zvednout daně. Ministr vnitra Chovanec navrhuje zvýšení daní firem, na což Babiš reaguje i na jeho poměry nestandardně vztekle. Jakkoli se to dá přičíst atmosféře před sjezdy obou formací, jde o signál, že se prostředí ve vládě rychle mění z kooperativního na konkurenční.

Atmosféru zahustí i to, že bude stále těžší tajit před veřejností, že marketingovému úspěchu chybí fundament. Už z analýzy plnění státního rozpočtu za minulý rok vyplývá, že ne vše je tak růžové, jak to Andrej Babiš prezentuje. Lepší než plánovaný výsledek je dán především lepším výběrem DPH, firemních daní a nižšími sociálními výdaji. Vše ovšem primárně vyplývá z růstu ekonomiky, což je faktor, který má vláda pod kontrolou jen velmi limitovaně. Inkaso ostatních daní zůstalo vesměs za očekáváním. Babiš bude muset předvést, že to s rozpočtem opravdu umí. A jen skrze daňovou policii a lepší správu volných prostředků státu, což jsou Babišovy nepochybné úspěchy, to nepůjde. Tímto způsobem se dají získat stovky milionů. Nikoli desítky miliard, které Babiš potřebuje na důkaz své jedinečnosti a ČSSD na plnění slibů voličům.

ČSSD má navíc pro nedůvěru k Babišovým projektům dobrý důvod. Nejde o žádné velké intelektuální výkony. Elektronická evidence tržeb je okopírovaná z Chorvatska. Odčerpávání nelegálních zisků variuje modely z jiných zemí. Párování faktur (prostředek omezení karuselových podvodů) je původem ze Slovenska. Kompilát může do jisté míry fungovat, ale není proč si od něj slibovat zázraky. Bez změny celkového přístupu Čechů k placení daní se výběr o slibované desítky miliard nezvedne. Poměr společnosti ke státu nelze řídit mechanicky jako firemní cash flow. Vždyť i samo Babišovo ministerstvo financí píše, že problémy při naplňování rozpočtu byly způsobeny „neočekávanými událostmi“. Kolikpak neočekávaných událostí nás asi do budoucna čeká?

Je možné, že konflikty prozatím utlumí ekonomický růst. OECD i Světová banka se shodují, že letos i napřesrok Česko poroste o dvě a půl procenta. Ale v minulosti jsme viděli, jak ošemetné je na to sázet. Realističtější je předpokládat, že končí doba, kdy se vládě úspěch víceméně přihodil. Přichází období, kdy se o něj bude muset zasloužit. Takhle dobrý, bezkonfliktní rok, se opakovat nebude. Gottovu optimistickou píseň pěje sbor českých ministrů a ministryň naposled.