Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Ištvanova myš

V kauze Nagyová, největší polistopadové aféře české politiky, padl první trest. Pouhá roční podmínka pro manželku expremiéra a vyvinění ostatních aktérů případu dávají tušit, že celá konstrukce žalobce Ivo Ištvana se hroutí.

Na začátku byl teatrální noční zásah čtyř stovek policistů na Úřadu vlády, v dalších erárních budovách i soukromých bytech. A devět potentátů za mřížemi. Vznikla z toho kauza čtvrtstoletí, pod jejíž tíhou se poroučela Nečasova vláda a následně předčasné volby totálně změnily politický půdorys země. Po roce je však všechno jinak.

Už před třemi týdny při ročním bilancování razie vedené olomouckým vrchním žalobcem Ivo Ištvanem a šéfem policejního protimafiánského útvaru Robertem Šlachtou bylo nutno konstatovat, že síť je dnes skoro prázdná.

Policistům a návladním se zcela zhroutila právní konstrukce v první linii případu, tedy trafik pro vzpurné poslance ODS. Soud trojici bývalých zákonodárců záhy vyňal z pravomoci policie a také eventuální postih pro Petra Nečase či Janu Nagyovou (dnes už Nečasovou) je zcela ve hvězdách. Druhá linie případu, v níž jde o rozkrytí kmotrovské klientelistické sítě a která měla být v celé kauze naprosto stěžejní, je po roce rozbita do jednotlivých detailních podezření a žalobci dál neurčitě mluví o sbírání střípků.

Alibi v troskách

V čase sílící kritiky měla Ištvanovi alespoň částečné alibi přinést třetí linie případu, tedy zneužívání Vojenského zpravodajství k ryze soukromým účelům. To jediné se podařilo po roce dovést až k soudu. A vypadalo to zdánlivě neprůstřelně. Sledování Nečasovy dnes už bývalé manželky a některých pracovníků Úřadu vlády, nařízené Nagyovou, bylo dostatečně podloženo odposlechy. A nepopírali ho ani obvinění zpravodajští důstojníci, byť se dost průhledně hájili argumentem, že nešlo o sledování, ale naopak obranu proti možnému sledování premiérovy ženy.

Po včerejšku je však i toto Ištvanovo alibi prakticky v troskách. Soud sice úplně nesmetl celý případ ze stolu, ovšem hora porodila myš. Nižšího zpravodajského důstojníka Jana Pohůnka zcela zprostil trestního stíhání, čímž uznal jeho argument, že jako voják pouze plnil příkazy nadřízených. A ani jednání šéfů rozvědky Ondreje Páleníka a Milana Kovandy soud neshledal v trestněprávní rovině a předal je pouze k možnému kázeňskému potrestání Ministerstvu obrany.

Vůbec první trest v celé kauze, roční podmínka, tak dopadl na hlavu Jany Nagyové. Nejen výše trestu, ale i sám fakt, že soud nečekal na hlavní líčení a rozhodoval ve zkráceném řízení formou trestního příkazu, svědčí o tom, že také jednání bývalé šéfky Nečasova kabinetu nepovažuje za kdovíjak společensky závažné.

Olomoučtí žalobci sice ve věci podali odpor, čímž si hlavní líčení vynutili, ale názor soudu je už teď zřejmý. Nagyová by si mohla v klasickém líčení dokonce polepšit, protože se nepochybně bude mnohem podrobněji zkoumat argument, že za zneužití pravomoci úkolovat rozvědku přece nemůže být potrestána vládní úřednice, která takovou pravomocí de iure vůbec nedisponuje.

Klacek pro Válkovou

Stále více se tak blížíme scénáři, že zpravodajská linie kauzy Nagyová skončí jen symbolickým trestem pro současnou manželku expremiéra Nečase. A zbylé dvě linie případu vyprchají úplně, protože na etické otázky v politice nejde jednoduše nasadit kanon trestního práva.

Pak nastane velmi kuriózní situace. Bezprecedentní zásah represivních složek v nejvyšším sídle politické moci, následný otřes formátu státního převratu a volební překreslení mocenské mapy se udály jen proto, aby soud kosmeticky pohrozil jedné žárlivé státní úřednici.

Měla-li to být záchranná strategie Ivo Ištvana, že z kauzy Nagyová oddělí linii zneužití rozvědky a alespoň v ní dosáhne dílčího úspěchu, pak tato strategie zkrachovala. Bez ohledu na další osud návladního je to dost hlasitý argument do sporu o to, jakou roli budou hrát v Česku státní zástupci. A také trumf do ruky ministryně spravedlnosti, která plánovanému posilování této role vůbec nefandí.