Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Jak Babiš nalévá vodku na náměstí aneb proč populisté vyhrávají

V Biškeku, hlavním městě Kyrgyzstánu, přestala fungovat uprostřed tuhých zimních mrazů teplárna. Jediná, která tam je. Opravy se nedařily, teplota v bytech klesala, nespokojenost obyvatel úměrně narůstala. Reakce úřadů? Na náměstí přivezly varnice s vodkou. Naléval osobně premiér − mimochodem muslim. Situace se rychle zklidnila, nepokoje se nekonaly. Lidé ocenili, že gosudar sestoupil mezi prostý lid a dal najevo empatii. Ke změně nálady v promrzlém městě to úplně stačilo.

Vypadá to jako pouhá anekdota, ale zároveň je to lekce, kterou by neměli nechat bez povšimnutí čeští demokratičtí politici. Možná si toho pořád nevšimli, ale důvod, proč prohrávají s populisty všech odstínů, je v tom, že populisté umí mnohem lépe pracovat s psychikou voličů. Nevyhrávají ani tak díky tomu, co říkají. Spíš proto, že jdou mezi lidi a svou zprávu distribuují bezprostředně. Osobně "nalévají vodku".

Podívejme se třeba na Andreje Babiše. Je všude tam, kde se "něco" děje, dává najevo zájem, účast. Když došlo k průšvihu s klienty H-Systemu, jimž hrozilo, že přijdou o své domy a octnou se na ulici, vyrazil okamžitě mezi ně. Fotografie Babiše sedícího se starostlivým výrazem mezi lidmi ve třetí řadě na schůzi bytového družstva Svatopluk má z pohledu volebního úspěchu násobně větší hodnotu než dejme tomu poctivá práce na koncepci důchodové reformy. Je jedno, že Babiš nakonec konkrétním lidem nijak zvlášť nepomůže, protože to ani nejde. Stačí, když je mezi nimi, když s nimi pohovoří, když se tváří účastně. Zkrátka stačí, když "naleje vodku".

Podívejme se třeba na Andreje Babiše. Je všude tam, kde se „něco“děje, dává najevo zájem, účast. Když došlo k průšvihu s klienty H-systemu, jimž hrozilo, že přijdou o své domy a octnou se na ulici, vyrazil okamžitě mezi ně. Fotografie Babiše sedícího se starostlivým výrazem mezi lidmi ve třetí řadě na schůzi bytového družstva Svatopluk má z pohledu volebního úspěchu násobně větší hodnotu než dejme tomu poctivá práce na koncepci důchodové reformy. Je jedno, že Babiš nakonec konkrétním lidem nijak zvlášť nepomůže, protože to ani nejde. Stačí, je mezi nimi, když s nimi pohovoří, když se tváří účastně. Zkrátka stačí, když „naleje vodku“.

Vládce sestoupivší mezi lid je politický archetyp. A u nás je zažraný do kolektivního nevědomí zvlášť hluboko. Král Ječmínek, který má zachránit prostý lid před robotou. Král Miroslav z pohádky o Pyšné princezně, který besedoval s lidem obecným a byl za to milován. První prezident coby lidový tatíček. A tak dále. Prostě – když umíte v Česku s archetypem vládce sestoupivšího mezi lid pracovat, je to pro vás obrovská výhoda. Máte v podstatě vyhráno, ať říkáte, co říkáte.

Už dávno to pochopil Miloš Zeman, který na konci 90. let vyhrál volby skrze objíždění země autobusem Zemák a letos obhájil prezidentský úřad i díky neúnavným osobním návštěvám v regionech. Na jeho mítincích bylo možné slyšet: „Ve všem s ním nesouhlasím, ale přijel za námi, takže je náš.“Je to přirozené: člověk se lépe identifikuje s někým, kdo stojí vedle něj, než s tím, kdo k němu promlouvá jaksi z výšky. Populisté tento efekt dobře chápou. Všichni. I Tomio Okamura jezdí po celé zemi jako motorová myš, vcelku úspěšně předstíraje jakousi kontaktní všudypřítomnost.

Bezprostřední kontakt samozřejmě nemusí mít pouze fyzickou povahu. V době sociálních sítí lze navodit pocit blízkosti a empatie bez toho, aby se člověk musel zvednout ze židle. V tom jsou opět populisté lepší než standardní politici. Donald Trump má svůj Twitter, skrze nějž dokáže budit dojem, že se permanentně stará o všechny a o všechno. Osobně „rozumí“čemukoli, od íránského jaderného programu po příčiny požáru v Kalifornii. Na všechno má instantní řešení, které se vejde do 280 znaků. Jeho oponenti nemají moc šancí, chybí jim bezprostřednost, působí studeně, akademicky.

Podobně každotýdenní facebookový report Andreje Babiše proniká k srdcím voličů lépe než cokoli, co na sociálních sítích vymyslí jeho konkurenti. Babišovi „píáristé“píší lidovým jazykem, v důvěryhodné ich-formě. Texty nejsou ani krátké, ani dlouhé. Poskytují obecně přístupný, chytlavý, útěšný a hlavně komplexní návod k chápání politiky, světa a tak vůbec. Psychologický efekt? „Babiš se stará, Babiš nám vypráví, pro Babiše jsme důležití. Babiš je náš.“Není divu, že je stabilně nejoblíbenějším politikem v Česku.

Standardní politici se mohou utěšovat tím, že se nakonec ukáže, že populisté jsou jen prázdné bubliny, že jejich recepty dlouhodobě nefungují a že to lidé pochopí. Ale nemají pravdu. Populistům nakonec stačí, když tradiční politiky vykreslí jako „elity“, což je výraz, se kterým se asociuje povýšenost, odtrženost a tak dále. Sami pak přijdou „nalít vodku“– a opět vyhrají.

Úvodní historka z Biškeku budiž důkazem, že dokud se odpovědní politici nenaučí chodit mezi lidi, a to jak fyzicky, tak virtuálně, a vysvětlovat jim, co chtějí udělat a proč, budou s populisty vždy prohrávat k. o.