Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Jako kdyby stále byly Vánoce či volby na dohled

Bohuslav Sobotka může být po roce své vlády spokojen. Posílil svou pozici v ČSSD a je nereálné, že by se proti němu někdo na volebním sjezdu jeho strany postavil. Když se loni na konci ledna dočkal jmenování koaličního kabinetu s ANO a KDU-ČSL, bez velkých potíží v parlamentu prosadil, co si předsevzal.

Rušení poplatků u lékaře. Nižší DPH na léky, knihy a dětskou výživu. Porodné i na druhé dítě. Ve vládě zvýšení minimální mzdy na 9 200 korun i nárůst platů státních zaměstnanců. To vše pokryté velmi velkoryse nastaveným stomiliardovým schodkem na letošní rok. Dluhem, který bude také jednou nutné zaplatit.

S jistými potížemi nakonec Sobotkově vládě prošel i služební zákon, na kterém se dokázal domluvit i s opozičními stranami ODS a TOP 09.

Už z tohoto velmi kusého výčtu je patrné, že do nepopulárních věcí se vláda nepouštěla. Navzdory tomu, že v politice platí, že nepopulární věci se dělají brzy po volbách, aby na ně později politici voličům pomohli zapomenout tím, že jim před dalšími volbami rozdají „dárečky“.

Není proto divu, že po celý rok Sobotkově koaliční vládě důvěřovala téměř polovina občanů. V prosinci to bylo podle CVVM rovných 44 procent. O tom si bývalá pravicová vláda vedená Petrem Nečasem mohla jen nechat zdát. Po stejné době u moci jí důvěřovala jen necelá pětina českých občanů.

Vládu ČSSD, ANO a KDU-ČSL za celý rok vynuceně opustil jen ministr dopravy Antonín Prachař, jehož hnutí ANO vyměnilo za Dana Ťoka. Ten přišel z vedení Skansky do vlády zrychlit výstavbu dálnic. Odchod ministryně Věry Jourové do Bruselu počítat nelze, protože povýšila na post eurokomisařky.

Ani míra sporů uvnitř vlády není taková, jak nás jimi zásobovaly dřívější koaliční kabinety. Přece jen je znát, že se na pozici nejmenšího koaličního partnera objevila strana, která je věrna sloganu o „klidné síle“ – KDU-ČSL. To je oproti neřízeným střelám z Věcí veřejných (pamatuje si ještě někdo stranu Víta Bárty?) velká změna.

Ale taková idylka to přece jen není. Nejde jen o to, že se vládě nedaří přesvědčit prezidenta Miloše Zemana, aby zahraniční politika České republiky působila jednotně. To je spíš problém prezidenta. I lidi, kteří mu dali důvěru, možná překvapovaly některé jeho postoje směrem k Ukrajině, které lze označit za proruské. Či teď čerstvě jeho výzva k velkému válečnému tažení proti radikálním islamistům, aniž by o tom ministr zahraničí či alespoň premiér předem něco věděli.

Co se však vládě vyčítat dá určitě, je to, že když jde rušit důchodovou reformu předchozího kabinetu, už jasně neříká, čím ji nahradí. Zvláště když problém stárnutí obyvatelstva nezmizel.

V kancelářích sociálních demokratů také jako by někdo zapomněl otáčet stránky v kalendáři a politici dle počtu poslanců nejsilnější vládní strany byli někde těsně před Ježíškem.

Alespoň podle toho, že vláda má být podle ČSSD i letos štědrá. Zálohové výživné za neplatiče alimentů, nemocenská znovu i v prvních třech dnech nemoci, další zvýšení minimální mzdy… Ministra financí Andreje Babiše, pro nějž je nepřekročitelnou červenou čarou zvyšování daní pro firmy, musí děsit, s čím vším ještě jeho partneři přijdou a kolik to bude stát. Ani lepší výběr daní by pak nemusel stačit, aby se všechna ta štědrost zaplatila.

Takže jen malé upozornění. Je konec ledna, Vánoce už byly a volby letos být nemají. Nezní to možná tak efektně, ale dokázat šetřit je také docela užitečná věc.