Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Jménem propadlých

Koalice je disciplína, která se lidostarcům nepovedla

Tři měsíce před volbami fascinuje většinu politiků možnost, že v říjnu propadne až třetina hlasů, což pomůže vítězi k absolutní většině. Ne že by byla představa ANO s většinou ve sněmovně něčím, na co bychom se měli těšit, právě naopak, bylo by to obrovské riziko. Nicméně tuzemský volič se naučil s pětiprocentní klauzulí pracovat a propadlých hlasů není tolik (v předchozích dvojích volbách propadlo cca 20 procent, které byly v tomto ohledu extrémní, „vinou“ nových stran, do té doby počty propadlých hlasů klesaly, i pod deset procent), ostatně vždy je těsně před volbami pozorovatelné, jak se strany „před branami“ propadají ještě více. Zelení o ­tom mohou pořádat semináře.

Na základě úvahy o propadlých hlasech celkem pragmaticky lidovci v úterý zrušili dvojkoalici se Starosty, zbavili se tím hrozby, že by se do sněmovny nedostali a propadlé hlasy by věnovali Andreji Babišovi. Nyní, pokud budou Starostové pro, ocitnou se na kandidátních listinách lidovců a neměnilo by se nic kromě formy (tedy nikoli koalice, ale jedna strana).

Matematicky je to jednoduchá úvaha a lidovce za ni jistě někdo pochválí, protože zrušili „kolosální pitomost“. Jenže on ten nápad s koalicí vypadá jako kolosální pitomost jen z perspektivy uhranutí předvolebními průzkumy. Pánové Gazdík a­ Bělobrádek jistě nejsou nejhloupější lidé v politice a v koalici viděli jakýsi kvalitativní posun – třetí sílu. Pravda, pro úspěch svého projektu toho udělali žalostně málo, možná o svém velkolepém cíli nebyli sami přesvědčeni, a proto dopadli v průzkumech, jak dopadli. Navíc situace v únoru, kdy koalici ohlašovali, nebyla tak jednoznačná, ČSSD byla stále relativně silnou stranou a ­konkurentem ANO, dnes je silný hráč jen jeden.

Ale obhajovat neúspěšné politické projekty nedává smysl. Staronové partnery ve stanování (KDU a STAN) čeká nyní týž úkol, ve kterém už jednou selhali. Musejí oznámit voličům, že spolu vůbec kandidují, a vysvětlit jim, proč tak činí. Jediný rozdíl bude v tom, že se už nemusejí bát propadnutí hlasů a mohou se těšit z téměř jistých pár míst ve sněmovně. Jenže záruka toho, že budou přesvědčivější, se nikde nerýsuje. Alespoň v ­jednom to budou mít pánové jednodušší: pokud si volič nevšiml, že koalice vznikla, také jistě nezaznamená ani její zánik. Tím odpadají škody na image za účast v neúspěšném podniku a hledání odpovědi na palčivou otázku, jaký že je rozdíl v nabídce pro voliče do úterka a po něm.