Zpráva Evropského úřadu OLAF nemusí českou politickou scénou otřást. Voliči Babišovi věří a délka vyšetřování naznačuje, že vše může vyšumět do ztracena.
Zpráva Evropského úřadu pro boj proti podvodům OLAF se konečně dostala tam, kde podle příznivců Andreje Babiše být měla okamžitě: mezi informace, do nichž veřejnosti nic není, a jsou tedy v podstatě tajné. Už to, že je v Česku výsledek vyšetřování přes dva týdny a jediné, co se dalo s jistotou zjistit, bylo, že unie doporučila vyjmout projekt Čapího hnízda z dotačního programu, ale naznačuje, že obsah asi nebude příznivý. "Utajení" je ovšem paradoxem v zemi, kde se všechny tajné zprávy dostanou do médií zhruba do hodiny od svého zrození.
Takže, co víme? Babiš si včera po obědě s prezidentem republiky postěžoval na to, že vyšetřování evropských orgánů bylo nestandardní. A také ujistil veřejnost, že Agrofert, který s kauzou Čapího hnízda v době vyšetřování neměl nic společného, už podal stížnost k evropskému ombudsmanovi a k Soudnímu dvoru EU. Asi aby bylo jasné, že se ani Evropa k premiérovi, který už také nemá vůbec nic společného s Agrofertem, takhle chovat nemůže.
A že by do toho neměl být Babiš vůbec zatahován. Protože jak víme, dokumenty, které měly potvrdit, komu vlastně patřilo Čapí hnízdo v době, kdy společnost žádala o milionové dotace z Evropské unie, se ztratily. Babiš sice řekl, že patřily jeho manželce a dětem a ty přece, jak každý pochopí, potřebují ochranu, ale dokázat nic takového nejde. Existuje sice čestné prohlášení, ovšem tomu neuvěřil ani auditorský tým ministerstva financí. Možná proto, že neměl ty správné instrukce, jak k čestnému prohlášení, které přece nečestné být rozhodně nemůže, doopravdy přistupovat.
Pak jsou tady bankovní dokumenty, které zveřejnila anonymní skupina skrytá za identitu Julia Šumana, které dokazují, že když Čapí hnízdo žádalo o půjčku HSBC, jeho vlastníkem byl Babiš osobně. Ten to samozřejmě okamžitě popřel a pro jistotu zadal svým právníkům, aby podali trestní oznámení na Šumana, novináře a úplně nejraději na kohokoliv, kdo se jen odváží vyslovit slova "čapí" či "hnízdo".
Slovo nestandardní se k vyšetřování OLAF skutečně hodí. I když ne v tom smyslu, jak to chápe Babiš, ale spíš proto, že co bylo podstatné, se ztratilo. Prostě farma stojí, když je potřeba, ukáže pár fotek s rozjásanými návštěvníky, nejlépe dětmi, a na zbytek zapomeňte, není podstatný.
Díky režimu "přísně tajné" si může konečně ulevit i ministerstvo financí, které zprávu dostalo, ale pak potřebovalo čas na překlad z angličtiny (jak víme, překladatelé z angličtiny jsou stejně nedostatkoví jako z koptštiny) a také na právní analýzu, co vlastně a v jaké podobě může zveřejnit. Teď je konečně jasné, že nic, takže si ministryně Alena Schillerová, jinak oddaná Babišova příznivkyně, může oddechnout. Nemusí nic řešit ani vysvětlovat, jak to vlastně s tím přístupem k informacím podle paragrafu 106 doopravdy je.
To, že je zpráva bezpečně na státním zastupitelství, ovšem neznamená, že zůstane tajná. Členové mandátového a imunitního výboru sněmovny, kterých je devatenáct, mají možnost nahlédnout do spisu. Možná ne všichni, ale pár si jich na státní zastupitelstvo dojde co nejdřív. A protože zřejmě netrpí ztrátou paměti, informace začnou prosakovat. Možná ne v ucelené podobě, protože k memorování knih ve stylu románu 451 stupňů Fahrenheita Česko zatím nedospělo, ale přece. Klíčové body, které asi nebudou pro Babiše ani jeho vládu zrovna příznivé, budou záhy veřejné.
Což ovšem neznamená, že se něco zásadního stane s českou politickou scénou. Voliči Babišovi věří a okrást Evropu přece není nic, co by tady někdo rozporoval. To samé platí i pro rozpočet, který nakonec dotaci vyplatí, protože to "zlá" Evropa odmítla. To je přece stát a jak víme z dávných dob, kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu. Nakonec to, co udělal Babiš s Čapím hnízdem, může docela dobře odpovídat tehdejším právním předpisům, protože i jejich posouzení bývá docela pružné a často víc než na spravedlnosti záleží na kvalitě právních služeb.
OLAF trvalo vypracování závěrečné zprávy bezmála dva roky. Česká policie a české soudnictví se rychlostí rovněž nevyznačují. Mezitím ovšem Babiš, jehož strana ovládla všechny silové resorty − spravedlnost, vnitro, finance a další −, potřebuje klid na práci, a tudíž i imunitu. A také důvěru, kterou může ve stavu "blažené nevědomosti" možná i dostat.
3.1. 2018