Česko pořád čeká na schválení operačních programů. Ty ale nemohou být schválené, pokud neprojde monitorovací systém. A ten zjevně v pořádku není.
Pokud by existovala soutěž, v níž by země soupeřily o to, která najde víc důvodů, proč nečerpat peníze z fondů Evropské unie, Česká republika by se umístila na prvních místech. Stačí vzpomenout služební zákon nebo takzvanou EIU (vyhodnocení vlivu na životní prostředí), které se legislativně řešily na poslední chvíli a výsledek podle toho vypadá. Novou brzdu, kterou je nový monitorovací systém evropských fondů, ovšem tak „jednoduše“ – tedy legislativou jakkoliv pochybné kvality, která se musí schválit, jinak… cokoliv – pořešit nepůjde.
Hlava 22 v české praxi
Nový jednotný monitorovací systém v tom stavu, v jakém se současně nachází, nic neumí. Podle dostupných zpráv registrace žádosti trvá několik hodin, systém zatím není propojen s interními systémy a bez toho nefunguje. Nic z toho ovšem MMR nepřiznává, podle resortu je naopak systém zcela připraven a jeho spuštění brzdí pouze audit zakázky.
Ten dělalo ministerstvo financí pod vedením prvního náměstka Lukáše Wagenknechta. Audit dospěl k tomu, že monitorovací systém byl předražený, v případě výběru dodavatele existuje podezření na podvodné jednání a kartelovou dohodu. Tento závěr dostala Evropská komise, která jej zkoumá. A pokud usoudí, že systém je nedůvěryhodný, potom je otázkou, co dál.
Česká republika totiž doposud stále čeká na schválení operačních programů. Evropská komise sice před měsícem ujistila v dopise premiéra Sobotku, že čerpání nic nebrání a další postup je už jen formalitou. Programy ale dosud stále schválené nejsou – mimochodem i v tomto je Česko oproti ostatním zemím unie unikátní. Výzvy pro příjemce dotací (tedy na co a jak čerpat) se mohou vyhlásit až po schválení programů. Podmínkou pro schválení programů Evropskou komisí je ale také fungující monitorovací systém, čímž se dostáváme k situaci nejlépe popsané v románu Hlava 22.
Takže například ministerstvo průmyslu a obchodu, které mělo vlastní systém, začíná zvažovat, že jej oživí. Na to by ale potřebovalo zhruba padesát milionů, které nemá, protože všechny peníze na monitoring přešly pod MMR. Nyní proto čeká na rozhodnutí Evropské komise a potajmu shání peníze pro situaci, co kdyby nový monitorovací systém přece jenom neprošel. Resort průmyslu pro uklidnění situace podnikatelům aspoň slíbil, že ke konci měsíce vydá když nic jiného, tak texty výzev – příjem žádostí ovšem může začít nejdřív v červenci či srpnu. V ideálním případě, pokud komise schválí programy. A monitorovací systém…
Lidský faktor
V celé kauze monitorovacího systému nelze opominout lidský faktor. Jakkoliv je ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová bezpochyby expertkou na evropské fondy, vedení ministerstva coby koordinačního orgánu pro evropské fondy ale kromě znalostí vyžaduje i kapku diplomacie. A té se ministryni s povahou buldoka a schopností urazit kohokoliv v prvních dvou vteřinách příliš nedostává.
To samé platí i pro dlouholetého bojovníka proti korupci a prvního náměstka ministra financí Lukáše Wagenknechta, na nějž se asi nejlépe ze všeho hodí charakteristika „neřízená střela“.
Výsledkem je hádka resortů jedné strany ANO, která tady doposud nebyla. Pohled na personální politiku ANO opět naznačuje, že se do popředí dostali lidé, kteří jsou možná profesně zdatní, své funkce ale nezvládají ani manažersky, ani komunikačně a pojem „social skills“, případně empatie, zůstává za horizontem jejich vnímání.
Současná situace pak vyvolává spekulace, zda nedojde k nějaké rošádě ministerstev ČSSD a ANO (MPO za MMR) nebo alespoň k výměně ministryně MMR. Nebo že se národní koordinační orgán pro evropské fondy, který je právě pod MMR, v tichosti rozpustí a přesune pod resort financí.
Jedinou jistotou současného stavu je tak obrovská nejistota, kdy se vlastně začnou čerpat peníze z evropských fondů. Stávající situace permanentního zpochybňování výběrových řízení, kontrol a trestních oznámení může vypadat jako řízený boj za čistotu bez korupce. Zatím to spíš vypadá jako neřízený chaos.
22.4. 2015