Bylo to loni na jaře, když vrcholily spory o podobu zákona o státní službě. Jeho text se psal za pochodu, na koleně a vařilo se z vody. Poslanci se od vlády dožadovali alespoň nějakých informací, hlavně kolik celá ta legrace bude stát.
Na první pohled zákon budil dojem legislativního eskamotérství. Politické zadání přitom znělo, že zákon, který vytvoří ze státních úředníků výjimečnou kastu, nemá mít dopad na státní rozpočet. Jeho hlavní garant, ministr Jiří Dienstbier, se této mantry držel zuby nehty. „Stoprocentně tu rozpočtovou neutralitu garantovat nelze. Náklady na odměňování ve státní správě mohou vzrůst v řádu stovek milionů,“ připouštěl loni v květnu při interpelacích.
A nebyl sám, o „takřka nulovém“ dopadu mluvila i hlavní vyjednavačka za ANO Věra Jourová. Autoři poslanecké novely, na niž se pak naroubovala jak rozsáhlá změna dohodnutá v koalici, tak kompromis uzavřený s opozicí, mlžili o nákladech úplně. Jen lidovci pořád bručeli něco o tom, že to celé může stát pěkné miliardy.
Teď už je zákon v běhu a začíná se sčítat, na kolik změna v odměňování nové úřednické kasty opravdu přijde. A nejštědřejší návrh, s nímž přišla ministryně všeho rozdávání Michaela Marksová, počítá dokonce s více než šesti miliardami ročně! Reálně to sice bude sotva polovina, ale i tak je to ranec, zejména když už na loňské „ježíškovské“ zvýšení platů všem státním zaměstnancům padlo 6,5 miliardy.
A nejhorší na tom je, že tu obří sumu stát zřejmě nepoužije na motivační přilepšení pro dobré či nejlepší úředníky, ale rozpustí ji v tarifech, tedy pro všechny. Pracuješ? Nepracuješ? Čert to vem, oba jste ve stejné kolonce. Propásne-li ale vláda poslední možnost, jak zefektivnit státní správu, zakonzervuje její neutěšený stav na léta dopředu.
31.1. 2015