Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Konec kropení slevami na děti

Tak tuhle bitvu lidovci docela podcenili. Před volbami nechtěli ani za nic nechat projít vládou papír ministryně práce Michaely Marksové o rodinné politice státu. Ta ale tak dlouho trpělivě škrtala sporné formulace, až se proškrtala k těsně většinové vládní podpoře. Zbyli tak jen brblající lidovci, kteří svou tezi o tom, že ultraliberální socialistka Marksová odstřeluje tradiční rodinu, už ani nemají o co opřít, protože vše skoro sporné od pravidel umělého oplodnění až po "nelidovecké" formulace typu "nelze preferovat konkrétní vybraný model rodiny" postupně krok za krokem vypadlo.

Dokument je to sice nezávazný a příští vláda se jistě může rozhodnout, že státní podporu rodin mohou třeba čerpat jen rodiny, které nakupují vodňanská kuřata či dosvědčí, že u nich není ubytovaný imigrant, ale naivně věřme, že z toho, co nyní vláda podpořila, přece jen něco přetrvá. Mělo by.

Po dlouhé době tu máme pokus popsat českou rodinu a její potřeby ze všech možných stran a navrhnout, co by jí skutečně mohlo pomoci. Jen s velmi mírnou nadsázkou se dá říct, že o něco takového se tu naposledy pokusil bolševik, když psal v roce 1963 zákon o rodině. I proto dnes mnohá česká rodina prosperuje spíše navzdory českému státu než za jeho chytré a cílené podpory.

V návrhu jsou mnohé lákavé požadavky na vyšší rodičovskou, mateřskou, přídavky, půjčky i startovací byty. O tom ministryně samozřejmě ráda mluví. Ale protože jde o opravdu dobře udělanou studii, tak je z ní také při bližším čtení jasně vidět, že současná podpora rodin se dostala do slepé uličky.

Vydáváme v Evropě sice průměrné peníze na rodiny (2,5 procenta HDP), ale neuvěřitelné množství podpory ve srovnání s jinými možnostmi cpeme do daňových slev na děti. Jistě, je to pro politiky vždy velmi jednoduché řešení, ale po nedávné vlně zvyšování slevy na další děti se už dostáváme zcela mimo racionální podporu. O co více šponujeme slevy, o to méně miliard pak logicky zbude na přímou podporu a hlavně na služby pro rodiny s dětmi. Zde jsme ostudně na naprostém chvostu.

Ať už příští vláda vyčlení na podporu rodin více či méně miliard, primárně by tedy měly jít ne do daní, ale do předškolní péče, družin či podpory mimoškolních aktivit. O tom by nemělo být sporu. Rodič, který má při péči o dítě možnost volby, je totiž spokojenější a úspěšnější rodič.

A možná i nakonec i rodič, kterému se snáze žije v oné tradiční rodině, o které tak rádi sní lidovci…