Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Kontrola není plošná buzerace

Malá obec zhruba o devadesáti obyvatelích se musela dovolat k Nejvyššímu správnímu soudu, aby se domohla něčeho, čemu zřejmě z nedostatku fantazie říkáme "zdravý rozum". V kauze šlo o propadlou silnici, kterou zaplatila státní dotace. Oprava se povedla, čas i cenu dodavatel dodržel, přesto finanční úřad usoudil, že by vesnice měla být potrestána. A tak jí udělil pokutu, která byla stejně velká jako samotná dotace. Tři roky a několik soudů pak trvalo, než vesnice vysvětlila, že nic špatného neudělala, což ostatně předtím potvrdily i kontroly z ministerstva, které dotaci poskytlo. Jen "finančáku" to nestačilo.

Celá kauza ukazuje na to, jak zvrácený celý systém dotací a následných kontrol je. Legislativa, která určuje, jak má vypadat veřejné výběrové řízení, je extrémně složitá. Ministerstva, která dotace poskytují, si stanoví podmínky, ty jsou ale často jen velmi obecné. To by samo o sobě nevadilo. Naopak, svázat peníze extrémně přísnými pravidly obvykle znamená dotaci výrazně finančně zatížit, ne-li rovnou znemožnit. Problém je, že kromě ministerstev, jež dotace poskytují, je tady ještě spousta jiných úřadů, které jsou součástí celého dotačního procesu a jeho kontroly. A je jedno, jestli jde o antimonopolní úřad, Nejvyšší kontrolní úřad, nebo právě finanční úřad. A samozřejmě soudy, které pak řeší odvolání všech zúčastněných.

Pokud se obce a města chtějí doopravdy vyhnout pokutám, musí si na výběr dodavatele najít odborníky. Jejich odměny pak požerou klidně i čtvrtinu až třetinu celé dotace. A ani tak ale obec nemusí mít vyhráno − množství kontrolorů v podstatě zaručuje, že se vždy najde nějaké pochybení, porušení zákona, transparentnosti, férového jednání, informovanosti veřejnosti a vůbec čehokoliv.

Veřejně známé případy dotačních podvodů vedou k všeobecnému přesvědčení, že všechny dotované projekty jsou "rozkradené". Ti, kteří usilují o dotace, zase tvrdí, že jejich podmínky neumožňují vybrat to, co obec doopravdy potřebuje. Starý povzdech jednoho starosty, že v rámci "výběrka" sice dostal levné židle, ale sedět se na nich doopravdy nedá, dodnes, přes veškeré změny zákona, stále platí.

Úspěch jedné malé obce je samozřejmě vítaný. Bohužel nezaručí, aby si úřady konečně přestaly plést kontrolu s buzerací. Pokuty za chyby, které reálně neexistují, "čistší" prostředí nepřinesou. Jenom zvednou palmáre právníkům.