Registr smluv skončil jako parodie sebe sama
V podobě, jaké nabývá na ministerstvu vnitra a v koaliční radě, registr smluv nesplňuje představy nevládních organizací ani občanských aktivistů – a upřímně řečeno ani nemůže. Na problematiku této normy, která má udělat veřejnými všechny smlouvy eráru, lze mít různé názory, nicméně v bezzubé podobě je úplně zbytečná a vlastně její realizace bude jen marně polykat státní peníze. Když už si ale politici registr přejí, pak nepochybně bude, i když z hlediska efektivity velmi problematický. Ale třeba Rekonstrukce státu si přesto bude moci udělat čárku, podařilo se jí donutit politiky splnit slib, vždyť to byli právě oni, aktivisté, kdo před volbami naháněli kandidáty do sněmovny jako divou zvěř a požadovali podpis pod závazek podpory protikorupčních zákonů. S hořkostí musíme konstatovat, že mají, co chtěli – úplně zbytečnou a nefunkční normu. Součástí oslav registru smluv by mohla být nějaká decentní omluva těm politikům, kteří závazek (chce se připsat socialistický) nepodepsali, a byli proto osočováni z korupčnictví a příchylnosti k zlodějně.
Sotvakdo dnes, proti vůli koalice, návrh zákona z gruntu předělá. Nebylo by to ani jednoduché, ani rychlé a hlavně by se to nedalo využít v politickém marketingu typu: donutili jsme ty hnusné politiky, aby se zavázali, že napíšou zákon, který zajistí ráj na zemi. Někdo se může třeba radovat z faktu, že v registru budou smlouvy uzavřené školami či nemocnicemi, protože příspěvkové organizace byly do zákona též zahrnuty, avšak podstatné není to, kolik subjektů bude zahrnuto (i když ani tohle není vůbec podružné), nýbrž bude-li uveřejňování smluv čistě formální, či poctivé. Nebude-li obsahovat podstatné údaje, pak je lépe zákon nemít. V parlamentu bude nepochybně ještě o normě slyšet spoustu vzletných slov, nicméně nelze předpokládat, že koalice výrazně uhne od dohody.
Obecně k nějakému poučení z registru smluv (pokud tento parodický termín smíme použít) lze říci následující. Daleko lepšího výsledku lze jistě dosáhnout tím, že myšlenku registru smluv či jiného zákona iniciátoři, a může to být kdokoli, vštípí nějakému poslanci či stranické frakci a s nimi pak budou spolupracovat na prosazení normy. Možná to bude znít občanským iniciativám divně, ale tenhle postup funguje lobbistům už dlouhá léta a jsou s ním spokojeni. Metoda morálního vydírání, navzdory očekávání, zklamala.
4.9. 2014