Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Lítáme ode zdi ke zdi

Jednání o státním rozpočtu na příští tři roky potvrzují, že touha přerozdělovat cizí peníze je neukojitelná. Dluhy porostou i v dobách dobrých.

Všechno bude. Peněz ve veřejných rozpočtech je dost, a na co nemáme, na to si levně půjčíme.

Zvýšíme vám platy. U nich je třeba ještě doladit, zda na stát navázaní zaměstnanci dostanou přidáno jen tři procenta podobně jako ve Škodovce, nebo spíš pět. Celkové výdaje na platy vyplácené ze státního rozpočtu letos rostou o 6,7 procenta, vyplývá z údajů o státním rozpočtu za první čtvrtletí. Dámy a pánové, kdo z vás to má?

Zvednou se důchody. Penzisté mají smůlu, že jich je více než státních úředníků. Proto půjde zhruba o dvě stě korun měsíčně, bude to však určitě více než jen garantovaný růst penzí ze zákona. Ještě nedávno jsme chtěli uzákonit opak. Tedy zakázat vyšší růst než ze zákona, abychom příliš nezadlužili budoucí generace. Ale víte, když zrovna teď je strašně výhodné se zadlužit ještě víc… Letos výdaje na penze rostou o 2,7 procenta.

Nařídíme, aby vzrostla minimální mzda. Je to takový pokus uzákonit vyšší životní úroveň. Ta se státního rozpočtu týká jen okrajově, zasáhne především podnikatele a lidi, kteří si platí zdravotní pojištění. Vzroste aspoň o desetinu, když to platí někdo jiný.

A pak tu jsou rozpočtové „priority“, což je dlouhý seznam toho, co jsme komu slíbili, co máme rádi my ministři a vy jako voliči. Na tom seznamu je aktuálně nápadů za pětačtyřicet miliard korun. K nim je třeba najít odpovídající příjmy, navýšit dluh, nebo je ze seznamu vyškrtnout. (Hádejte, v jakém pořadí se rozhodujeme.)

Minulý týden začala sezona okopávání kotníků. Sociální demokraté v čele s Bohuslavem Sobotkou by rádi zvedli plánovaný dluh ze 70 na 85 miliard korun (zvýšením daní firmám, a kdo si troufne odhadnout, komu dalšímu), aby získali například více peněz pro státní zdravotnictví, za které zodpovídají a které připravili o miliardy z regulačních poplatků.

Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek se v takových chvílích mění na makroekonoma: „K nějakému dramatickému snižování schodku není žádný makroekonomický důvod,“ říká s tím, že vláda musí podporovat „momentální růst ekonomiky“.

Andrej Babiš s ANO i Pavel Bělobrádek s KDU-ČSL zatím aspoň paralyzují všechny nápady na zvedání daní. Lidovci i socialisté však neopominou připomínat, jak moc se těší na jackpot ve výši téměř dvě stě miliard, které ministr financí slíbil získat v honbě za daňovými útěkáři.

Babiš naopak hodlá Pavlu Bělobrádkovi přidělit méně na „jeho“ podporu vědy a výzkumu. To je přesně ta položka státního rozpočtu, která vypadá na papíře dobře, když roste, a špatně, když klesá. V prodejní přitažlivosti jí mohou konkurovat snad jen „prorůstové výdaje“ a „investice do vzdělání“, ať již se pod tím ve skutečnosti ukrývá cokoliv.

Letos jde více než kdykoliv v posledních letech o politický folklor. Díky solidnímu ekonomickému růstu to vypadá, že vláda dostane třicet miliard ročně navíc. Dokud budou přitékat tyto nové peníze do veřejných rozpočtů, k žádnému vážnějšímu sporu o směřování veřejných financí nedojde.

Až symbolicky si postěžoval ministr kultury Daniel Herman, šéf malého resortu, který jindy funguje jako rozpočtový otloukánek. V rozhovoru odhalil, že má na letošní rok přislíbených extra tři sta milionů na filmové pobídky k již schválené půl miliardě. A víc ani nechce. „Poptávka je větší, ale my momentálně nemůžeme poskytnout větší nabídku, protože nejsme schopni v tuto chvíli zvýšit objem a kapacitu filmové produkce,“ sdělil v rozhovoru v Deníku. Dotací je dost, chybí lidi! Místo vykřičníku by se asi spíš hodilo stylovější a sytější říhnutí.

Minulý týden vláda odeslala do Bruselu plán svého hospodaření v příštím a následujících dvou letech. V něm počítá, že ekonomika poroste o 2,5 procenta v příštím roce, o 2,3 procenta ve dvou letech následujících. Vzhledem k evropské realitě jde o velmi solidní růst. Schodek rozpočtu bude sedmdesát v příštím roce, šedesát v roce 2017 a padesát miliard v roce 2018.

„Čtyři hodiny jsem bránil deficit 70 miliard. Musíme ukázat fiskální úsilí. Návrhy 80 až 85 miliard a navyšování daní jsem odmítl. Plánujeme vybrat 35 miliard daní navíc,“ svěřil se na Twitteru ministr financí. Před necelým rokem měl mnohem ambicióznější cíle: „Jsem přesvědčen, že v roce 2017 budeme mít vyrovnaný rozpočet vzhledem k tomu, co máme připravené. K tomu směřujeme. Ale samozřejmě musíme udělat opatření z hlediska výběru daní,“ uvedl v České televizi.

Lidská paměť je neskutečně krátká. Úsporná opatření, která měla pomoci k dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí, byla rychle demontována. Vyšší daně až na drobné výjimky zůstaly. Vůle dodržovat zlaté pravidlo – vytvářet si rezervy v časech dobrých na doby horší – se rozplynula. Je pravděpodobné, že tímto stylem jízdy vjedeme do příští ekonomické nepohody s vyfouklými airbagy. V horší demografické situaci, se kterou se tato země bude muset teprve vyrovnat, a nově vytvořenými výdaji proti posledně. Můžeme se chlácholit, že jsme na tom stále lépe než většina Evropy. K projedení na dluh zbývá v dnešních hodnotách ještě zhruba 500 miliard korun, než narazíme na čáru znamenající podrobnější zkoumání solventnosti této země. Projednou by úplně stačilo nelítat ode zdi ke zdi. Byla by to po dlouhých letech zdravá změna.