Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Nebezpečné přešlapy Sobotky a Babiše

Aby svobodná společnost stabilně fungovala, nestačí pouze dodržovat zákony. Stejně důležité je pečovat o nepsaná pravidla a nepřekračovat neviditelné hranice střežící společenskou smlouvu. Dvojnásob to platí pro politické lídry.

O víkendu jsme bohužel právě od nich zaznamenali hned dva hrubé přešlapy naznačující, že se česká společnost sune nedobrým směrem. Autoři? Bohuslav Sobotka a Andrej Babiš.

Předseda ČSSD se pochválil, že odmítl kandidátku na ministryni financí Alenu Schillerovou, a doložil to tím, že její zeť má problémy s policií. To je hodně přes čáru. Sobotka fakticky činí Schillerovou zodpovědnou za "hříchy" jejího příbuzného. Jednomu se až vybaví praxe z doby před rokem 1989, kdy děti všemožně pykaly za hříchy vlastních rodičů a naopak.

Demokratický politik by v těchto intencích uvažovat neměl, a pokud se mu už taková mentální nehoda přihodí, měl by si urychleně uklidit v mozkovně, nikoliv svoje jedovaté úvahy ventilovat na sociálních sítích. Rozrušení z politického souboje nikoho neomlouvá, aplikace kolektivní viny v jakékoliv formě do demokratické Evropy nepatří.

Pád jistých hranic sledujeme i na druhé straně politické barikády. Andrej Babiš pozval na "své" Čapí hnízdo zaměstnance ministerstva financí, aby se s nimi rozloučil před odchodem z funkce.

Bylo to přízračné aranžmá: stovky státních zaměstnanců, kteří mají dbát na řádný chod státních financí, se veselily na Babišově soukromé haciendě, prošetřované kvůli podezření z padesátimilionového dotačního podvodu. Cynik by řekl, že jsme sledovali optimalizaci ministerstva financí před chystaným začleněním do holdingu. Ne, ani to, co jsme viděli na Čapím hnízdě, není normální. Alespoň ne v evropské zemi.

Když se začalo říkat, že kampaň před podzimními volbami bude brutální, mohli jsme si představit cokoliv. Podpásovky, pomluvy, uniklé informace z policejních spisů. Zkrátka špínu jako obvykle, jen ve větší kvantitě a intenzitě. Teď ale na příkladech aktuálních úletů Sobotky a Babiše vidíme, že s touto kampaní může přijít něco daleko horšího: zhroucení mentálních hranic střežících prostor, jejž je možné nazvat v nejširším smyslu "svobodná společnost západního typu".

Tedy prostor, kde platí společenská smlouva stojící mimo jiné na oddělování soukromého od veřejného, kde je zapovězena aplikace kolektivní viny, kde je jasné, že je nepřípustné propojovat privátní byznys a veřejnou správu.

Co dělat? Přestat neviditelné hranice bourat, pokud to ještě jde. Z historie víme, že když jednou padnou, zpátky to jde zatraceně těžko.