Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Nelidostan, babišmůra a jiné úkazy

Liberální tábor i sociální demokracie předvádějí politickou tragikomedii. Při sledování úvah o spolupráci babišovců s Okamurou ale už úsměv tuhne.

Předvolební politika v českém podání připomíná seriál Hra o trůny. Schyluje se k závěrečné bitvě, spojenectví se rozpadají, nová vznikají, v různých táborech si budují zázemí oportunisté připravení dosavadním lídrům vrazit něco hodně ostrého do zad. Nikdo nemůže říci, jak to vlastně dopadne. I když vodítek pro orientaci v politickém terénu přece jen přibývá.

Pravda, někdy má české letní politické dění poněkud tragikomické rysy, které Hra o trůny postrádá. Po celé zemi visí billboardy propagující spojenectví lidovců a Starostů. Vyrojily se přesně v momentě, kdy se jejich koalice rozpadla. Hesla zní dost ironicky. "Síla, která řeší problémy lidí, ne svoje," je slogan, který představuje nesporný vrchol letního politického sarkasmu. Když dodáme, že se pár dní po rozpadu koalice objevil první relevantní průzkum, který změřil koalici jako koalici a ukázal, že to se vstupem do sněmovny zase nemuselo být tak beznadějné, je tragikomický obraz domalován.

Směšně vypadají všichni aktéři a to je v politice to nejhorší, co se může přihodit. Pokud se ovšem někdo nesměje, je to skupina liberálních, proevropských voličů, kteří zároveň nemůžou vystát Miroslava Kalouska. Jejich naděje, že v Česku může vzniknout nějaká třetí síla, je fuč. Bloudění − s vyhlídkou porážky − pokračuje.

To v méně liberálním táboře se před bitvou odehrávají pohyby, které k smíchu opravdu nejsou. Místopředseda ANO Richard Brabec se vyjádřil, že si po volbách sice nedokáže představit spolupráci s komunisty, ale s Okamurou že by to snad šlo. "U Okamurovy strany jsou věci, na kterých bychom se asi shodli. Třeba v ekonomické rovině," pravil Brabec, který "v obecné rovině chápe i názory Okamury týkající se uprchlíků". Brabec není žádné béčko, má v hnutí ANO legitimaci 002, takže dostáváme plastický obrázek, jak se u Babišů strategicky uvažuje: Rozhodně se nespojovat s rudou partají, která rozřazuje lidi podle třídního původu a majetku (což by bylo pro Andreje Babiše jemně řečeno nepraktické), ale nahnědlá formace řízlá šovinismem, která sortýruje lidi podle náboženství a národnosti, to je něco jiného. S takovou formací lze nalézt "programový průnik"!

Jak by takový průnik mohl například vypadat? Můžeme ho zkusmo načrtnout na základě snů Andreje Babiše popsaných v předvolební knize a lunatických výkřiků Tomia Okamury. Mohla by třeba vzniknout vláda, která nikomu nesahá na jeho byznys (především ovšem těm největším), přičemž by se postupně směřovalo k režimu, v němž jsou sice formálně zachovány demokratické instituce (ovšem je jich stále méně, aby zase tolik neobtěžovaly), ale kde je vše podstatné nakonec schvalováno v referendech. Vůle všeholidu je zachována, menšiny mají demokratické právo držet ústa a krok. Jistotu slušného zacházení mají jen lidé s českou občankou, kteří s poměry souzní, ti druzí jsou − okamuristickým slangem − zrádci národa se vším, co k tomu patří. Jak se takovému režimu říká, nechť si každý doplní sám. Že je tahle vize přehnaná? Asi ano, ale Andrej Babiš se nesmí zlobit, když tuhle eventualitu někdo zmiňuje. On sám seznamuje veřejnost se svými fantaskními růžovými sny a láká na ně voliče, takže je korektní pro vyváženost doplnit děsivé noční můry.

Jiná noční můra se postupně materializuje v táboře sociálních demokratů. Tam nefunguje nic, i když Lubomír Zaorálek obráží open air festivaly se stejnou vervou jako Andrej Babiš. Lidé možná pořád nezaznamenali, kdo vlastně sociální demokraty vede, ale spíš jim to je úplně jedno. Uvidíme, co ještě stratégové v Lidovém domě vymyslí, ale lze jim doporučit, aby se v zoufalství aspoň nenaváželi do koketerie babišovců s okamuristy, nebo budou pro smích. Sami už několikrát chtěli vládnout za podpory komunistů, což je prašť jako uhoď. Vypadá to každopádně, že oranžoví si jdou pro porážku, jakou zatím nezažili.

Kdo z bitvy nakonec vytěží nejvíc, je naprosto nejasné. Andrej Babiš s největší pravděpodobností vyhraje, ale jak bude vypadat vláda? Kdekdo teď říká, že s Babišem vládnout nebude, ale spoleh na to není. Co když v KDU po volbách nahradí Pavla Bělobrádka Jiří Čunek, který je spolupráci s ANO víc než nakloněn? Co když v ODS přijde čas Václava Klause mladšího, který to má podobně? A jak do toho zasáhnou malé strany, které nemusí uspět, ale také mohou? Stát se může úplně cokoliv. Včetně toho, že si Andrej Babiš vzpomene, že toho má s Vojtěchem Filipem z mládí společného docela dost, a že by to tedy nakonec mohlo jít i s komunisty. Klíčová epizoda české Hry o trůny se odehraje 21. října, ale finální rozuzlení čekejme až po ní.