Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Nenasytný Klokan

Dobročinností nelze omlouvat vydírání státu

Klokánky, které provozuje Fond ohrožených dětí, se notoricky potýkají s nedostatkem peněz. Paní Marie Vodičková, předsedkyně fondu, se snaží vzbudit dojem, že s nedostatkem financí se Klokánky potýkají teprve od roku 2013, od novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Není to pravda. Klokánky hospodaří dlouhodobě špatně a zcela nezodpovědně. V roce 2006 ministerstvo práce udělilo Klokánkům mimořádnou dotaci 13 milionů a jen město Praha dalších sedm. O rok později poslanci na návrh paní Vodičkové zvýšili státní dotaci na dítě za rok v Klokánku ze 170 tisíc na 240 tisíc. V roce 2008 žádal FOD stát o dotaci znovu. Nyní chce opět žádat stát, i prostřednictvím lobbingu u poslanců, o další peníze.

Klokánky nejsou jediným neziskovým zařízením pečujícím o děti, ale jsou suverénně nejnenasytnějším a neštítí se používat citové vydírání a mediální manipulace. Přitom práce Klokánku v průběhu let byla kritizovaná, často a z mnoha stran. Namátkou – z krajských úřadů za nelegální adopce, ze strany ombudsmana Otakara Motejla či soudkyně Elišky Wagnerové. Na paní Vodičkovou si stěžovali i jednotliví rodiče i za to, že jim v rozporu s právem zakazovala styk s dětmi.

Že nynější ministryně práce Marksová nechce bezhlavě vyhazovat další peníze, je pochopitelné a správné. Klokánky se o hospodárnost nestarají, nezajímá je. Bez ohledu na fakt, že fond často nemá ani na výplaty (též například v roce 2009), neustále rozšiřuje svou „říši“, jako by vůbec nezáleželo na tom, zda je tahle expanze ufinancovatelná. Ostatně dosud vždy dluhy někdo zaplatil. Jenže takový přístup má velmi daleko k řádnému hospodaření.

Pokud má někdo tu drzost, že když dluží za své zaměstnance 22 milionů na sociálním zabezpečení, žádá po státu dalších 20 milionů mimořádné dotace, nezaslouží nic. Na hospodaření Klokánků by si měl někdo důkladně posvítit a paní Vodičkovou prověřit, dlouhodobě totiž její činnost (podnikání) připomíná pyramidovou hru, které se též říká Letadlo. Čím dřív stát tohle šílenství vydávající se za charitu zastaví, tím menší škody vzniknou, zejména dětem.

Není možné připustit, aby si kdokoli usmyslel „konat dobro“ a na základě tohoto rozhodnutí mu byl stát povinen platit, zvlášť pokud dotyčný kašle na zákony a pravidla.