Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Odbornost šla stranou, Malá ohlídá hnízdo

Pamětníci divokých 90. let, kteří občas zabrousili do slovenských politických reálií, si možná vzpomenou na jednu postavičku. Autoritativní premiér Vladimír Mečiar byl známý tím, že měl specifický vztah ke svým vrchním tajemnicím. Jednou z nich byla i Zdenka Kramplová, absolventka zemědělské akademie v bulharském Plovdivu a před nástupem na Úřad vlády šéfredaktorka ve vydavatelství Príroda.

Kramplová neměla dar velké výřečnosti, většinou se spíš usmívala a dávala najevo především jednu vlastnost − byla sveřepě a neochvějně věrná svému předsedovi vlády. Když se v roce 1997 stala ministryní zahraničí, vysloužila si od něj kuriózní poklonu. "Je to taková hruštička houževnatá," prohlásil Mečiar a postaral se tím Kramplové o nesmrtelnou přezdívku.

Ve vládě se Kramplová ocitla ještě jednou, na postu ministryně zemědělství. Ve funkci ale vydržela jen necelý rok, a když se obliba Mečiarova hnutí HZDS začala nenávratně hroutit, rozkmotřila se i se svým uctívaným šéfem. V posledních letech se prý zabývá alternativní medicínou.

Jinou houževnatou hruštičku si nyní do vlády přivádí Andrej Babiš. S Kramplovou ji spojuje nejen bodrý úsměv, ale hlavně bezmezná loajalita k šéfovi. U Taťány Malé, která ve středu nastoupí do funkce ministryně spravedlnosti, šlo zřejmě o klíčové kritérium při výběru.

Babiš se často ohání poukazováním na odbornost. Tentokrát nechal toto kritérium zjevně stranou. Jak sám uvedl, rozhodl se podle vysokého nasazení Malé ve volební kampani hnutí ANO.

Proč je Malá na ministerstvu spravedlnosti problém? Stačí se podívat na seznam dosavadních ministrů od vzniku samostatné České republiky. I když dáme stranou jména nezpochybnitelných právních autorit, jako byli Pavel Rychetský, Otakar Motejl nebo Karel Čermák, ani žádný z ostatních ministrů a ministryň nečelil pochybnostem o své odbornosti. A už vůbec nikdo nezpochybňoval jejich vzdělání, které získali na veřejných univerzitách. Většinou za sebou měli léta advokátní praxe. I mladičký Jiří Pospíšil si před nástupem do vlády v roce 2006 mohl do životopisu uvést, že působil jako odborný asistent na katedře správního práva a složil rigorózní zkoušku.

Nutno zdůraznit, že Babiš měl na výběr z kvalitnějších kandidátů. Ať už to byl bývalý poslanec ČSSD Jeroným Tejc, kterého si jako nástupce přál v politice končící a z hnutí ANO znechucený Robert Pelikán, nebo náměstek ministra vnitra Petr Mlsna. Ani s jedním by premiér neriskoval takovou vlnu kritiky, jakou vyvolala nominace Malé.

V nekonečných tahanicích o složeních vlády občas zapadlo, že Babiš je stále trestně stíhán. V takové situaci by z jeho strany bylo poctivé jediné řešení – poslat na ministerstvo spravedlnosti věrohodného, na hnutí ANO a Agrofertu nezávislého, uznávaného experta v justici, který by mohl svou autoritou zaručit, že vláda o živou kauzu Čapí hnízdo ani nezavadí.

Babiš ale bez jakýchkoli skrupulí rozhodl opačně, chce mít na ministerstvu spolehlivého člověka. Do čela úřadu, který má přímý dosah na státní zastupitelství a soudnictví, posílá osobu, která je mu loajální natolik, že jde až na pokraj sebezesměšnění v rozhovoru, když uvažuje o odkladu trestního stíhání pro svého šéfa do té doby, než skončí jako premiér.

Ono totiž opravdu není jedno, kdo ministerstvo spravedlnosti řídí. Nejde jen o přímý vliv ministra na obsazení nižších soudů nebo nejvyššího státního zástupce – ministr může vládě kdykoli navrhnout jeho odvolání a zároveň jeho nástupce.

V zákoně o státním zastupitelství je také tento článek: „Ministr spravedlnosti může kdykoli požádat kterékoli státní zastupitelství o informaci o stavu řízení v každé věci, v níž je státní zastupitelství činné, pokud je taková informace potřebná k plnění úkolů ministerstva spravedlnosti nebo pokud takovou informaci potřebuje jako člen vlády.“ Je to, co budoucí ministryně dosud předvedla, nějakou zárukou, že obavy z „použití“ takových možností nejsou namístě? Sotva.

26.6. 2018
Zdroj: Hospodářské noviny