Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Odklon od vyrovnané cesty

Premiér Bohuslav Sobotka ještě coby ministr financí proslul vyráběním dluhů i v situaci hospodářského růstu. Tyto časy se teď vracejí – státní rozpočet má opět příliš velký schodek.

Máme rozpočet na rok 2015. Vyladěný na minus sto miliard korun. Vyjádřeno slovy to vypadá milosrdněji než v číslech – 100 000 000 000 Kč. Na každou stokorunu vybranou si vláda půjčí ještě korun devět. Je to už taková evropská tradice, která dovedla starý kontinent tam, kde je. Tedy do díry, z které je čím dál těžší vylézt.

První rozpočet v režii Sobotkovy vlády je založený na politicky motivované likvidaci předchozích úsporných kroků a pocukrovaný zvyšováním platů a sociálních výdajů. Například rušení poplatků v nemocnicích a ordinacích vyvolalo potřebu nalézt rychle nové peníze. Přidáno dostanou zaměstnanci placení státem, rozpočtované platy jsou jedny z nejrychleji rostoucích běžných výdajů v příštím roce (o 6,3 procenta proti návrhu na rok 2014). Pozoruhodný je s tím spojený růst útrat na vlastní činnost centrálních úřadů (především ministerstev) o 15,6 procenta, v absolutní částce meziročně o téměř jedenáct miliard. Zrychluje se valorizace penzí. Platby označené jako „dávky“ tvoří již téměř půlku běžných výdajů. Bohužel za tím nenásleduje hmatatelná vize, konstruktivní pohled do budoucnosti, jak dál s těmito čím dál těžšími balíky peněz.

Obrovské břemeno důchodců

Jak bude například limitována fakticky neukojitelná poptávka po zdravotních službách? Dění okolo protonového centra je vedle zvláštního podnikatelského příběhu v podstatě sporem o to, co si z veřejného pojištění můžeme dovolit platit. Zájem obvykle dobře informovaných „chytrých“ peněz o největší soukromou síť nemocnic Agel jen potvrzuje, že zdravotnictví považuje místní finanční elita za velmi lukrativní obor a počítá se stabilním růstem příjmů.

Další změna, likvidace soukromého spoření na penzi, vedená ideologickou nenávistí, bude v důsledku znamenat jen vyšší výdaje. Alternativy totiž počítají s ještě větší podporou života ve stáří z veřejných peněz. Při jedněch z nejvyšších sociálních odvodů na světě je na penze příští rok plánována díra ve výši 43,5 miliardy. Papírově ji zakryjí, byť jen zčásti, příjmy z vyšší DPH a privatizačního účtu, což budou především dividendy od (polo)státních podniků v čele s ČEZ.

Penze nyní tvoří téměř třetinu výdajů rozpočtu a již testují finanční možnosti státu – milionům příjemců různých penzí lze přidat jen málo, jinak to pohne celým rozpočtem. A je tedy úplně jedno, jak se jmenuje aktuální ministr financí.

Mandatorní výdaje, tedy povinné a zákony předurčené vládní útraty, ukrajují čím dál větší podíl na celkových platbách. Rostou kontinuálně od roku 2007 a v příštím roce dosáhnou nového rekordu – 58,5 procenta ze všech výdajů. Státní rozpočet se postupně přibližuje autopilotovi, který letí naprogramovaný léta dopředu.

Téměř komediální rozměr má kvůli tomu diskuse o „investičních výdajích“ státu. Pomineme-li častou otázku jejich účelnosti a jejich identifikace, takzvané kapitálové výdaje tvoří pouhých 76 z 1 218 miliard výdajů a meziročně vzrostou o 1,3 miliardy.

Tato investiční položka se téměř shoduje s výdaji na obsluhu státního dluhu, což jsou především placené úroky. Díky historicky nízkým úrokovým sazbám a výnosům ze státních dluhopisů je tato část jedním ze světlejších bodů českých veřejných financí. V příštím roce přijdou úroky na 65 miliard a meziročně budou stagnovat.

Druhé kouzlo, kterým se ministr financí pochlubí, je stagnující celková výše státního dluhu, a to i přes výše popsané schodkové hospodaření. Spočívá v lepším řízení peněžních toků (půjčování a splácení je lépe rozvržené v čase) a ve „snižování rezervy finančních prostředků“, jak se píše v návrhu rozpočtu. Obrazně řečeno, táta a máma vysypou kapsy, děti rozbijí prasátko, zaplatí dluhy, bohatší však díky tomu rodina nebude.

Z meziročního srovnání plnění státního rozpočtu v posledních letech je zřejmé, že efekt dřívějších úspor a vyšších daní se postupně vyčerpává. Hospodaření vlády se postupně zlepšuje, ale změna je čím dál méně významná.

Schodek v letošním roce skončí někde mezi osmdesáti a devadesáti miliardami. To je výrazně lepší než plánovaný výsledek. V příštím roce však dojde ke zmolu k horšímu.

Ministr financí se v návrhu rozpočtu přiznává, že dochází „k závažnému odklonu od cesty ke zhruba vyrovnanému hospodaření“, ke kterému jsme se zavázali Evropské komisi. Upozorňuje, že na jaře 2016 za to asi dostane pohlavek. Až do letošního roku po této cestě daňový poplatník poctivě kráčí. Zda půjde jen o jeden krok stranou, nebo o cestu úplně jinam, to se uvidí až za dva tři roky. Záležet bude i na vývoji mimo Česko.

Plány ministra financí počítají s velkým zátahem na daňové únikáře, který by do rozpočtu měl přinést podle jeho vyjádření desítky až stovky miliard korun počínaje rokem 2016.

Nyní lze jen doufat, že obyčejní daňoví poplatníci okrádají stát, a to pořádně. Jinak se vládní ruka stočí tam, kde šátrá nejčastěji – tedy do kapes těch, kteří daně už platí.

11.12. 2014
Zdroj: Mladá fronta DNES