Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Odsouzeni ke společnému vládnutí

Končící kabinet sám sebe označuje za úspěšný, chlubit se ale může spíš jen tím, že dotáhl celý svůj mandát. Nečasův tým sice nevydržel, ale výsledky měl lepší.

Sobotkova vláda končí. Podařilo se jí zůstat u moci po celý svůj čtyřletý mandát (a to v novodobé české historii zvládly kromě ní už jen dva kabinety), a i proto o sobě s oblibou hovoří jako o vládě úspěšné. Celkový dojem však tak brilantní zdaleka není. Spíš se dá hovořit o tom, že končí vláda, která byla plná rozporů a která může být vlastně tak trochu ráda, že vůbec vydržela až do konce. Protože trnem v oku byla občas i sama sobě.

Až vláda přestane vykonávat správu země (dodejme, že její konec nepřichází se včerejším posledním jednáním před volbami ani vyhlášením jejich výsledků, ale až se jmenováním vlády nové), mnozí její členové si asi oddychnou.

Nejvíc zřejmě premiér Bohuslav Sobotka. Jak složité životní i politické období to pro něj bylo! Už nástup do premiérské funkce měl tehdejší lídr sociální demokracie velmi obtížný. Zatímco on chtěl oslavovat volební vítězství (jakkoliv bylo těsné), skupina jeho spolustraníků již plánovala jeho sesazení, s notným přispění prezidenta Zemana. Sobotka to však i díky podpoře veřejnosti a usvědčení "zrádců" zvládl (i když Zeman mu to nikdy nezapomněl a neustále podkopával jeho pozici, kde mohl). To horší ho však čekalo. Permanentní souboje s Andrejem Babišem se staly jedním z charakteristických rysů této vlády.

Fakt, že se Sobotka musel neustále věnovat urovnávání sporů uvnitř vlády, se nakonec projevil i na jeho sociální demokracii. Straně začaly padat preference a výsledkem je, že Sobotka přestal být předsedou vlastní strany dříve než premiérem a ani jako volební lídr nevede sociální demokraty k obhajobě toho, co ve vládě prosazovali.

Oddychne si i Babiš. Po čtyřech letech se konečně bude moci těšit na premiérské křeslo, na něž si brousí zuby, a v cestě mu nebude stát nikdo, kdo by mu vyfoukl volební vítězství.

Babiš je přitom dalším problémovým faktorem končící vlády. Jestli má Sobotkův kabinet v něčem prvenství, je to míra, v jaké u sebe připustil hrozbu i naplnění střetu zájmů, jehož se právě Babiš stal synonymem. Podezření ze zneužití korunových dluhopisů či policejní obvinění kvůli údajnému zneužití evropské dotace na Čapí hnízdo, to jsou nesmazatelné šrámy na celkovém dojmu vlády. Pokud předcházející vláda získala negativní vizitku kvůli stranickým rozbrojům a zátahu na Úřadu vlády, hádky Sobotky s Babišem a evidentní střet zájmů nevystavují vysvědčení o nic lepší. Ostatně může se za úspěšnou považovat vláda, kvůli jejímuž vicepremiérovi byl přijat zákon označovaný jako lex Babiš?

Když už chceme vládu hodnotit, srovnání se neubráníme. A s kým jiným srovnávat než s vládou předchozí? Kabinet Petra Nečase není veřejností příliš vyzdvihován a opěvován. Ať už se ale na vládnutí Nečasova týmu díváme jakkoliv, musíme uznat, že se mu podařilo prosadit několik velmi důležitých věcí. Například vůbec první ucelenou důchodovou reformu, tedy to, o čem se bez jakéhokoliv posunu mluvilo dlouhá léta. Také vypořádání státu s církvemi patřilo od roku 1989 k neřešeným problémům a i to se podařilo úspěšně dotáhnout do konce poté, co byl nalezen konsenzus s církvemi. Podobně bychom mohli zmínit i daňovou oblast. Zřízení jednotného inkasního místa mohlo být opravdu důležitou reformou, kvůli předčasnému pádu kabinetu z ní však sešlo.

Dnešní koalice důchodovou reformu zrušila bez náhrady. Mnoho se namluvilo tom, co bude místo ní, ale výsledek je nulový. Církevní restituce chtěla tato vláda také upravit (vládní ANO dokonce volalo − stejně jako KSČM − po tom, aby se restituce zpětně zdanily). Nakonec však na to neměla sílu, i díky postoji lidovců. Co se daňové reformy týká, ani zde vláda nebyla příliš úspěšná. Ano, byla zavedena elektronická evidence tržeb. Na druhou stranu je to jediný velký hmatatelný a konkrétní výstup Sobotkova vládnutí. A není to málo?

Příznačnou ukázkou "úspěchů" této vlády je například zákon o sociálním bydlení. Všechny koaliční strany jej považovaly za prioritní, zavázaly se k němu v programovém prohlášení. A všechny o něm píšou ve volebních programech i nyní. Zákon se totiž prosadit nepodařilo.

Je tohle výsledek úspěšné vlády? Nikoliv. Končí vláda, která přežila společné vládnutí, k němuž byly koaliční strany donuceny volebními výsledky. Vláda, která neměla velké ambice a nemá ani zářné výsledky.