Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Pavel Tvrdík: Neziskovky uspěly, ale…

* Pestalozzi je dnes už velká organizace s mnoha službami. Umíte si představit, co by se stalo, kdyby vaše neziskovka neexistovala?

Politik a úředník by vám odpověděli, že by se vlastně nestalo nic. Klienti by se překutáleli jinam, nebyli by na první pohled vidět – takže co? Pohled z větší výšky neumí zaznamenat problém, který zatím není skandální, zatím nehýbe velkou částí veřejnosti. Ale přitom v poslední době takových napůl skrytých nebezpečí přibývá. Jak dlouho se stát celkem netečně staví k zadluženosti – od seniorů až po děti z dětských domovů. Od nezaplacených popelnic až po starší občany, kteří jsou doslova oloupeni o vlastní domy díky rafinovaným podvodníkům. Stát s tím prakticky nic nedělá.

* Když jste ještě nezačali, byly pro postižené jen dvě varianty – buď obětavá rodina, nebo nějaké ústavní zařízení. Pak jako by přitekla živá voda. Tisíce obětavců se pustily do nejrůznějších aktivit a za pochodu se učily sociálním službám. Proměnila se tím krajina našeho života?

Určitě. Ale také vidíme, že do této nové krajiny vstupuje tvrdý byznys. Poptávka je tak velká, že bystří šíbři pochopili, jak výnosné je třeba zřídit penzion pro seniory, i když vlastně kromě postele žádné pořádné služby poskytovat nechtějí – a ani neumějí. Lidé bez srdce se naučili tvářit se jako andělé. Parazitují na naší pověsti a na principu neziskových organizací, místo solidarity obchodují s lidským neštěstím. Přitom úředník chce kontrolovat všechno, na všechno má vzorce a pravidla, ale tváří se, že taková pirátská zařízení neexistují.

* Je to svoboda pro krutost? Bez potřebných registrací, atestací, a koneckonců i bez potřebné kvalifikace?

Jistě. My jsme neustále pod kontrolou, naši lidé nejen musejí mít předepsanou kvalifikaci, ale dál a dál si ji obnovovat. A pak je tu jejich lidská kvalita, kterou sice neumíme přesně změřit, ale umíme ji poznat.

* Řekl byste, že obrovský sociální kapitál, který nahromadily úspěšné neziskové organizace, může být efektivní bariérou proti zmiňovaným pirátům?

Může, ale podívejte se, jak se na neziskovky nejednou dívají samosprávy i stát. Především je mnohde zakořeněný názor, že my tu práci děláme jako koníčka – a jaké peníze bychom tedy chtěli? Za druhé je nyní dokonce moderní podezírat nás z praní kdovíjakých peněz. Kdo nás zatím nepotřeboval pro sebe nebo svou rodinu, se na nás velmi často dívá skrz prsty. Přestože stále píšeme výroční zprávy, dokládáme podrobně každou vydanou korunu, kontroly si u nás podávají dveře, stejně cítíme nedůvěru. Proto zatím tou bariérou nejsme. Pár kilometrů za našimi hranicemi vidíte, jak jsou samosprávy doslova pyšné na své neziskovky, jak se chlubí, že mají ve svém městě výbornou úroveň sociálních služeb, dobrovolnických aktivit, občanské solidarity. My v mnoha případech nejsme horší, ale že by se s námi nějaký politik chlubil…

* Mají o vás málo informací?

Když na obecním, městském nebo krajském úřadě pracuje člověk alespoň jedno volební období, tak už se pravděpodobně setkal s těžkými životními situacemi občanů a cosi o nás ví. Jenomže pak přijdou volby a objeví se noví lidé, kteří v životě nebyli v azylovém domě, nebyli v poradně pro chudé, neviděli lidi s těžkým postižením, nevědí nic o sociálních službách. Ale mají tvrdé heslo: dosud se všechno dělalo špatně, grantů je moc, dotací je moc, musíme lépe hospodařit. Takže budeme šetřit, a hlavně tam, kde je to populární. Nová křižovatka, to je něco! Nové sociální bydlení? Pro koho? Pro nějaké chudáky, žebráky, chudé Romy, opuštěné matky? Kdo to ocení?

Do naší dluhové poradny se doslova po rukou vyškrábe člověk, který nemá nohy – i když mu nabízíme, že se sejdeme jinde – a stěžuje si, že potřebuje příspěvek na auto. Stát, zastoupený posudkovou lékařkou, mu totiž laskavě sdělil, že na ně nemá nárok.
Najde se zastupitelstvo, které by mu velkoryse pomohlo? Těžko. Máme krizové centrum ve Svitavách, kde nám dávají příspěvek sto tisíc na celý rok. Musí se šetřit! Připlácejí totiž ročně dva miliony na prvoligový basketbalový klub. Kdyby se z těchto peněz financovala výchova dětí a dorostenců, to by byla jiná. Ale kdepak, jde přece o prestiž města! Jakou prestiž mu přinese dítě z dětského domova, které dospělo a nemá kde bydlet?

* Není to naše povídání stále smutnější?

Tak jinak. U nás v Chrudimi je starosta bývalý kantor a místostarosta je z ODS a vyšel ze sociálních služeb. Opravdu pomáhá, protože o tom všem něco ví. Takže můžeme najít dobré příklady, ale celá politická kultura je špatná. Když je před volbami, rádi se vyfotografují třeba v azylovém domě. Na plakátech to pěkně vypadá.

* Ale kde je veřejnost? Není naše společnost příliš otrlá?

Nevím, jestli je otrlá, ale všichni víme, že politici mají dobrý instinkt na momentální nálady. Jsem původní profesí pedagog a kdysi jsem začínal v tzv. pasťáku, mezi kluky se strašnými osudy. Co jim nejvíc chybělo? Autorita, vzor, za kterým by mohli jít. V neziskovém sektoru jsou takových skvělých lidí stovky, možná tisíce. Ale v politice je najdete jen výjimečně. Celé zemi chybějí osobnosti v místech i na nejvyšší úrovni. Nejsem zvyklý naříkat. Ale velká zkušenost neziskovek není jen v rozvoji služeb, stejně důležité jsou řady lidí, kteří vyrostli v prostředí lidskosti. Mají nejen zkušenosti, mají v sobě také velkou školu samostatnosti, nezávislosti, chcete-li svobody, a také odpovědnosti. I když se v zájmu dobré věci museli naučit i doprošovat. Ale obyčejná lidskost je v nich vrostlá. Možná právě proto o ně není velký zájem v politice.

www.muzes.cz www.audioteka.cz/muzes
info

Kdo je PaedDr. Pavel Tvrdík

Ředitel Centra J. J. Pestalozziho v Chrudimi. Vystudoval Pedagogickou fakultu UK v Praze, obor speciální pedagogika, vychovatelství. Na téže fakultě v rigorózním řízení získal titul PaedDr. Po studiu začal pracovat jako vychovatel ve výchovném ústavu pro děti. V následujících letech absolvoval psychoterapeutický výcvik. V roce 1992 spoluzakládal nadaci Návrat, která se později transformovala na obecně prospěšnou společnost Centrum J. J. Pestalozziho, kde pracoval jako terapeut a nyní jako ředitel.

info

Co je Pestalozzi

Centrum J. J. Pestalozziho je nezisková organizace, která nese svůj název podle Jana Jindřicha Pestalozziho, významného švýcarského pedagoga, který se celý život věnoval výchově chudých a bezprizorných dětí. Stejná myšlenka vedla i zakladatele organizace, kteří si uvědomili, jak obtížné je pro děti odejít v době zletilosti z výchovného ústavu. Díky nim vznikl i první dům na půl cesty v České republice. V následujících letech vznikaly nové služby, které reagovaly na aktuální problémy lidí. Vznikla krizová centra a další dům na půl cesty, poradenské centrum pro děti a mládež s nařízenou ústavní výchovou atd. Dnes takových služeb poskytuje celkem sedm a nabízejí pomocnou ruku dětem, dospělým i seniorům. Řeší domácí násilí, dluhy, problémy dětí v ústavní výchově i po jejím skončení, rodinné neshody, rozvody, traumata. Ví, kde je potřeba pomáhat, a ví, jak se to dělá.

14.5. 2015
Zdroj: Můžeš