Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Pět důvodů, proč může Babiš pohořet

Bylo by bláznovství tvrdit, že šéf ANO volby do sněmovny za měsíc nevyhraje. Ale jeho vítězství vůbec nemusí být tak drtivé, jak se nyní zdá.

Měsíc do voleb vypadá situace jasně − Andreji Babišovi nemůže nic zabránit ve vítězství. Jenže přece jen: jeho výhra nemusí být tak drtivá, jak se nyní zdá. Zkušenost z předcházejících voleb říká, že favorit v posledních momentech ztrácí. Není vyloučené, že se to bude opakovat a že se část voličů od Babiše odkloní. Tady je pět důvodů, proč k tomu může dojít.

1. Vycházejí najevo Babišovy chyby. Potvrdilo se, že v době, kdy byl Babiš ministrem financí, daňová správa nezákonně zlikvidovala zajišťovacími příkazy řadu firem. Současný ministr Ivan Pilný se za to musel omluvit a konstatoval, že Babiš nevěnoval problému dostatečnou pozornost, že "měl být aktivnější". To se dá přeložit dvěma způsoby, přičemž oba jsou pro Babiše krajně nepříjemné. Buď tak, že Babiš v pozici ministra jednal podle leninského hesla "když se kácí les, létají třísky", což může na řadu voličů působit odpudivě. Nebo že mu něco ušlo, tudíž že dostatečně "nemakal". U politika obviňujícího všechny kolem z lenosti a neschopnosti je to na pováženou. Mýtus dokonalého manažera přinášejícího skrze firemní řízení státu lepší život pro všechny, se v obou případech poněkud drolí.

2. Ztráta efektu "novosti" a vyčpění "protestního étosu". Babiš staví svůj projekt na protestu proti dosavadním politickým poměrům. Říká, že je zásadně jiný než "tradiční strany". Proti tradici staví novost, neotřelost, originalitu. Jenže přece jen už je u moci čtyři roky a hrát si na autentického protestního lídra je čím dál složitější. Na některé voliče už může Babiš působit tak trochu jako "starý mladý" a být nakonec vnímán paradoxně spíš jako součást systému, proti kterému se snaží vystupovat. V posledních dvojích volbách se ukázalo, že voliči poptávají úplně nové projekty (2010 takto uspěly Věci veřejné, v roce 2013 vyletěl nahoru právě Babiš). Je možné, že i tentokrát se voliči na poslední chvíli poohlédnou po něčem skutečně neotřelém, čemu budou ochotni na "protest" zatím věřit. Mohou z toho (i na Babišův úkor) těžit například piráti, Okamura nebo i Starostové, všechno tak či onak "čerstvé" formace.

3. Úbytek kreativity. Na marketingu hnutí ANO je vidět, že se začíná vyčerpávat, což může být znakem počínající vyčerpanosti celkové. První volební video, ve kterém se Babiš vymezuje proti "blábolení", bylo jen opakováním stokrát řečeného. Žádný nový vtip, žádný druhý plán… jen dobře zahraný průměr. Jako by v ANO tiše rezignovali na získávání aktivních, vzdělaných lidí a orientovali se spíše na starší, méně vzdělané a méně samostatné lidi, kteří hledají v politice často hlavně jistoty a prostředek pomsty úspěšnějším. Leccos naznačuje i proměna elektorátu ANO. Podle dat Medianu Babiš už loni ztrácel mezi voliči pod 50 let a naopak získával u starších. Tyto hlasy samozřejmě mohou stačit na výrazné volební vítězství, ale lov v těchto vodách je přece jen jistým znakem počínající defenzivy, soustředění se na obranu získaných pozic.

4. Kauzy. Babišovi se dosud dařilo prezentovat všechny kauzy, které se kolem něj objevily, jako součást "kampaně", kterou proti němu vede "korupční hydra dusící tuto zemi". Jenže už to nefunguje tak hladce. V případě policejního obvinění z dotačního podvodu se proti jeho verzi "spiknutí" obrátila většina veřejnosti. Jako neudržitelné se ukázalo i tvrzení, že vše bylo v pořádku s korunovými dluhopisy, které využíval k daňové optimalizaci i Babiš. Poté co z ministerstva financí musel odejít, začala daňová správa podávat trestní oznámení. Je též otázka, s čím ještě přijde tajemná "skupina Šuman", jejíž praktiky zveřejňování odposlechů jsou sice odpuzující, ale obsah může v očích části voličů přebít okolnosti, za kterých je zveřejněn. Předpokládaná linie Babišovy obrany "všichni jsou horší, hlavně Kalousek" asi vydrží, ale sotva se to obejde bez ztrát.

5. Celkové naladění voličů. Čeští voliči mají tendenci vyvažovat. Volit způsobem, který se v politologii nazývá "underdog efekt", tedy tak, aby nikdo nezvítězil příliš. V roce 2006 se zdálo, že drtivě vyhraje ODS, pak ale zvítězila jen o prsa před Jiřím Paroubkem. V roce 2010 se naopak zdálo, že vítězství Jiřího Paroubka "zazáří jako jasná hvězda" (jeho slova), pak ale Paroubek jen zablikal a zhasl. V roce 2013 se jasné vedení Sobotkových sociálních demokratů smrsklo na čtyři procentní body.

Celkově: Bylo by bláznovství tvrdit, že Babiš za měsíc nevyhraje. Ale jeho vítězství skutečně nemusí být zas tak drtivé, jak se nyní zdá.