Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Podvod jako základ nové doby

Reálně hrozí, že Babišova „druhá republika“ odstartuje tím, že podezření z podvodu bude brutálně zamáznuto politickým hlasováním a utajením.

Podvod. Tohle zapáchající slovo, vyskytující se podle svědků v utajované zprávě Evropského úřadu proti podvodům OLAF k případu Čapí hnízdo, se během nadcházejícího týdne bude skloňovat ve všech pádech.

Tedy jak při úterním jednání mandátového a imunitního výboru sněmovny o vydání Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka k policejnímu stíhání, tak při středečním hlasování poslanců o vyslovení důvěry Babišově jednobarevné menšinové vládě.

Kdy jindy totiž ještě nastane příležitost zabránit, aby se z praktik přinejmenším hraničících s podvodem nestal základní kámen nových poměrů? Snaha zahrnout Babišovu devět let starou padesátimilionovou dotační patálii s "Čapákem" zeminou a odvést pozornost občanů k budování vysněných nadzemních pater je přitom evidentní.

Logické by bylo, kdyby vítězné hnutí ANO, těžící z odporu voličů k dávným skandálům Topolánkovy a Nečasovy éry, rovnou postavilo provizorně do čela vlády jinou, nezpochybnitelnou osobnost. A tím dalo svému šéfovi šanci v klidu se očistit. Politiku ANO by to nezměnilo, Babišův vliv by jistě neklesl. Stejně jako v případě polského zákulisního gurua Jaroslawa Kaczyńského.

Místo toho nadpoloviční hlasovací mašina ANO, KSČM a okamurovců v imunitním výboru prosadila už před Vánocemi, aby se rozhodnutí ohledně vydání Babiše a Faltýnka odložilo až na půli ledna. A teď se úřady řízené politiky ANO ohánějí doporučením státních zástupců nezveřejnit závěrečnou zprávu OLAF. Korunu tomu nasadila středočeská hejtmanka za ANO Jaroslava Pokorná Jermanová, když žádá, aby Výbor regionální rady ROP Střední Čechy vyjmul na doporučení OLAF co nejdříve Čapí hnízdo z evropského financování. A to přesto, že členové výboru nedostanou možnost si utajovaný text OLAF přečíst. Pokud k tomu dojde, z kauzy se definitivně stane vnitřní záležitost Česka, do níž by už Brusel nemohl mluvit.

Už jen v zájmu své cti a českých daňových poplatníků, na jejichž bedrech by financování luxusního Babišova statku mohlo skončit, by se členové zmíněného výboru ROP měli nátlaku vzepřít. Zvlášť když v něm babišovci nemají většinu. Ať si novopečený premiér ve vztahu k Bruselu sní, co si jako podnikatel navařil.

Není pochyb, že Babiš teď hraje o čas. Nejdřív si pojistit moc a teprve pak vyřídit námitky.

Reálně proto hrozí, že jeho česká "druhá republika", jak někteří politologové říkají nadcházející fázi polistopadové demokracie, odstartuje tím, že podezření z podvodu bude brutálně zamáznuto politickým hlasováním v kombinaci s metodou utajení. V podstatě jakýmsi podvodem na druhou.

Nebylo by to poprvé, co se tak v českých zemích stalo. I normalizace začala v říjnu 1968 vynuceným schválením zákona o dočasném pobytu okupačních vojsk, aniž by tehdy poslanci znali utajený potupný obsah protokolu, podepsaného v srpnu toho roku v Moskvě. Čili podvod. Rovněž poúnorová komunistická vláda ve svém programu zprvu chlácholila veřejnost zmínkami o malých živnostnících a zemědělcích, ale pak přes to, jak známo, přejel politický válec a bylo ticho. Inu, podvádění. Léta tabuizovaný byl i text Charty 77, byť jen pravdivě, dnes bychom řekli nekorektně, popisoval realitu tehdejšího totalitního režimu.

Dnes se něco takového zdá být díky svobodě slova, politické pluralitě a českému členství v evropských strukturách nemožné. Alespoň zatím. Jenže odvrácení trestu v rozmezí pěti až deseti let, který Babišovi hrozí na základě policejního obvinění z dotačního podvodu spáchaného formou účastenství a z poškozování zájmů Evropské unie, může svádět − a evidentně svádí − k nevybíravému válcování politických odpůrců.

Benevolentní přístup k pojmu podvod má navíc i spojenec současného předsedy vlády, prezident Zeman. Ten se před prezidentskými volbami zaklíná nulovou kampaní, ačkoliv jeho spolupracovníci oblepili billboardy "Zeman znovu" celou zemi. Čekat tedy od autora 20 let starého bonmotu, že vláda tolerující zloděje a tuneláře je sama objektivně vládou zlodějů a tunelářů, nějakou obstrukci vůči šéfovi vlády, zatíženému stíháním pro podvod, nelze. Měl-li Masaryk slabost pro Čapka, má Zeman slabost pro Čapák − i tak se dá ve zkratce ilustrovat, kam jsme došli za 100 let trvání republiky.

Pojistkou proti snahám bagatelizovat chování politiků na hraně podvodu jsou ale pořád ještě zákonodárci a voliči. Už nadcházející dny ukážou, jak silnou.