Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim
Politika na cestě do papiňáku
Ovlivní výsledek komunálních a senátních voleb celostátní politiku? Bezprostředně nijak zvlášť, střednědobě ano. Lidovci postoupili do první ligy a mění se poměry sil mezi ČSSD a ANO.
O víkendu skončil podzimní politický dvojboj, volby komunální a senátní. Obojí bývají řazeny do kategorie, jíž se říká volby druhého řádu, tedy ty, jejichž výsledek se nepromítá do vládní konstelace v zemi.
A bagatelizování dopadu těchto voleb pomáhá i jejich výsledek. V komunálkách uspěly tři vládní strany – ANO, lidovci a socialisté. A v senátních volbách si stejná trojice odnesla dohromady slušných 19 z 27 rozdělovaných mandátů.
Vláda bude mít tedy v horní komoře dál pohodlnou většinu, což i při omezených pravomocích Senátu znamená, že může úřadovat bez komplikací. V obojích volbách propadla zejména opoziční pravice.
„Vnímám to jako podporu politiky vlády,“ shrnul to premiér Bohuslav Sobotka a komentáři snad chybělo jen závěrečné zívnutí. Nic vážného se nestalo, výsledky voleb „druhého řádu“ je možné jen zanést do Statistické ročenky a zasunout do regálu.
Komunální ani senátní volby u nás opravdu nekácejí vlády. V delší perspektivě však mohou ovlivňovat poměry sil a urychlovat hlubší mocenské přesuny v zemi. Sáhněme třeba po paralele dvacet let staré. Píše se rok 1994, už dva roky je u moci Klausova vláda složená z ODS, KDU-ČSL, OSA a KDS. Tehdy se ještě nevolilo do Senátu, krajů, Evropského parlamentu ani na Hrad, takže komunální volby v onom roce byly prvním měřením sil od nástupu vlády.
Výsledky byly překvapivé: normalizační minulostí a skandály zdecimované straně lidové se podařilo na počet získaných mandátů porazit dosud dominantní ODS, zatímco ODA a KDS jen paběrkovaly. Premiér Václav Klaus tehdy lidovecký úspěch bagatelizoval a chlubil se vítězstvím ve velkých městech, ale vyhlášením volebních výsledků se přesto něco změnilo.
KDU-ČSL přestala být vládním otloukánkem a její předseda Josef Lux jen zootechnikem z JZD Zálší. V dalších letech Klausovi řádně zatápěla a nakonec i shodila jeho druhou vládu.
A pro úplnost: osobnostmi napěchovaná ODA, která měla ve Sněmovně jen o jediného poslance méně než lidovci, už nikdy vážnější roli nesehrála a stejně jako KDS později zanikla.
Ale zpátky do současnosti. Ponechme premiéru Sobotkovi bohorovný klid, že vláda uspěla – a jede se dál. Komunální a senátní volby se k jeho štěstí konaly příliš brzy po lednovém nástupu kabinetu, takže nemohl ještě naplno propuknout efekt účtování s vládou.
Varování koalici
Přesto se objevují signály varovné, třeba senátní neúspěch Marcela Chládka a Antonína Prachaře, tedy dvou ze tří ministrů, kteří kandidovali. Anebo propad Aleny Gajdůškové, místopředsedkyně Senátu a první dámy ČSSD.
Sobotkova vláda kvůli podzimním volbám jistě nepadne, ale čekají ji vnitřní přesuny v několika směrech. V prvé řadě se určitě změní role KDU-ČSL v koalici. Vláda sice stojí na podpoře Sněmovny a tam se poměry hlasů nemění, ale politickou realitu nelze ignorovat. Když KDU-ČSL loni do koalice vstupovala, byla oslněna návratem ze záhrobí a v čele měla politické zelenáče.
Ti teď mají za sebou už čtvrté úspěšné volby, přičemž se nezdá, že by se nabalující lidovecká koule chtěla zastavit. Proto nemá-li KDU-ČSL ve svém čele chronické altruisty, musí Sobotka a Babiš počítat s tím, že skončila doba, kdy jim jejich koaliční přívěsek odkýval cokoliv, od vládního programu až po komisi revidující církevní restituce.
Komunální volby také ještě dál posunuly poměr sil mezi dvěma tahouny vlády, ČSSD a ANO, na stranu Andreje Babiše. A nemění na tom nic ani fakt, že socialisté úspěšně (?) obhájili 10 z 23 senátních mandátů, zatímco ANO získalo jen čtyři křesla. Jasná komunální výhra je prostě vyšší politická karta než poměry sil v Senátu. Jinou otázkou je, jak se babišovcům podaří nový náskok zúročit, protože se z postupně vznikajících radničních koalic zatím zdá, že by hnutí ANO i vinou vyjednavačské neobratnosti mohla zbýt jen koruna smutného vítěze.
Ale zatímco Babišova pozice v ANO ani po senátním klopýtnutí a radničních nezdarech jistě neoslabí, v ČSSD po komunální „nevýhře“ zřejmě začnou mnohem více zdvihat hlavy Sobotkovi oponenti.
Vládě se volbami také poněkud rozmazal nepřítel. Minimálně od jarních evropských voleb to vypadalo, že tahounem opozice je TOP 09, teď se však ukázalo, že partaj mimo Prahu fakticky neexistuje. A naopak, že ODS před hrobníkem zatím stále zdatně uniká.
Komunální a senátní výsledek jsou pak potvrzením trendu pokračující fragmentizace politické scény (v 27 senátních obvodech letos bodovalo hned deset stran), což vládnutí na centrální ani komunální úrovni nikdy neusnadní.
Suma sumárum: žádné zemětřesení se den po volbách nekoná, ale podceňovat jejich dlouhodobější vliv na změnu politické mapy by bylo neprozíravé. V každém případě po čtvero volbách během jediného roku a sedmerých během posledních dvou let se teď politika uzavře do pomyslného papiňáku a bude se dusit ve vlastní šťávě. Co za pokrm z hrnce vypadne, se dozvíme u nejbližších voleb, které se – blahodárně – konají až za dva roky.
20.10. 2014Zdroj: MF DNES