Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Pomalu s těmi křesly. Nejdřív priority

Nikdy za posledních 20 let nebylo slyšet tolik pochyb o EU i dalším směřování země. Nejde o to, jak si nová koalice rozdělí posty, ale o to, kam se chceme vydat.

Pět dnů po volbách se zatím nikdo nedohodl s nikým. Tedy nikoli veřejně a nikoli o vládě. Pomalu se dozvídáme něco málo o konkrétních postech, které by chtěly některé politické strany obsadit ve sněmovně. Jiné strany, třeba piráti, se už i zmínily, co by v ní chtěly prosadit. Ať se ale na všechny informace a povolební jednání díváme z jakéhokoli úhlu, nedá se ubránit pocitu, že v jistém smyslu začínáme v politice znovu, že jsme se vrátili někam do první půlky devadesátých let.

Většina stran prohlašuje, že přes některé hodnoty, třeba přes naše členství v NATO, které stvrzuje naši schopnost bránit svobodu a demokracii, vlak nejede. Prostě platí a platit budou. Podobné je to podle nich i s Evropskou unií nebo respektováním ústavy. Přes všechna ta slova a ujišťování − nikdy za posledních dvacet let nebylo veřejně slyšet tolik pochyb o smyslu zmíněných hodnot.

A můžeme k tomu přidat ještě svobodu slova. Ze všech stran zaznívá, že je to neporušitelná svátost, a přitom mnozí občané cítí, že svoboda slova nebyla od počátku devadesátých let nikdy pod takovým tlakem. Sílí obavy, že její veřejnoprávní tvář bude podřízena státní moci. Experti na média varují, že svoboda slova ztrácí pomaloučku smysl, protože se už často nejedná o debatu nad fakty, ale zejména internet se stává čím dál otevřenější bránou lží, manipulací a dezinformací.

Pochyby o obraně nejpodstatnějších hodnot vyvolává jednání většiny stran, které se dostaly do sněmovny. U komunistů je to zřejmé dávno, okamžitě by byli pro odchod z NATO i Evropské unie, rádi by měnili ústavu a svoboda slova je pro ně cestou, jak třeba prosadit myšlenky, které těm prvním dvěma snahám pomohou. Podobně se chová i Tomio Okamura a nevyzpytatelné je i hnutí ANO. U ODS to není úplně jisté s jejich postojem k Evropské unii, sociální demokraté za poslední čtyři roky projevili ohledně obrany hodnot našich spojenců dost velkou vlažnost. U pirátů raději ještě počkáme.

Možná by se dalo podívat na všechny tyhle pochyby a strachy z trochu jiného úhlu. Nepřišel čas znovu debatovat o tom, co nám sdílení hodnot s velkou částí Evropy a částí světa přináší a k čemu nás zavazuje? Po těchto volbách je nutné si přiznat, že poměrně velká část našich občanů si myslí, že žijeme pod diktátem Bruselu. Měli bychom připustit, že ještě větší část populace nechce být součástí NATO, která je v jejich očích mocenským paktem ovládajícím svět. A že část společnosti by klidně oželela svobodu slova i právní jistoty za slib, že se do země nikdy nedostanou žádní imigranti.

Situace po volbách se přímo nabízí k tomu, aby se o zmíněných hodnotách otevřela vážná diskuse. Připustit, že jako stát nevíme, co přesně znamenají, stejně tak, jako jsme to nevěděli v první půli devadesátých let. Vždyť třeba pro Andreje Babiše může být NATO prázdným pojmem, vystoupit z něho může být něco jako přestat obchodovat s Danone. Anebo ne?

Být v NATO, Evropské unii, respektovat ústavu, svobodu slova, to je kontext, součást jednoho postoje. K tomu postoji patří uznávání pravidel, která ze společných hodnot vycházejí. Bez toho, že budeme inspirovat politiky při skládání příští vlády k diskusi o těchto hodnotách, vysvětlovat je, obhajovat či soudit, bude další vláda jen pragmatickým slepencem, jehož hlavním důvodem vládnutí bude moc samotná. Možná nám zůstane jistá stabilita a prosperita, možná se ještě nějakou dobu povezeme na ekonomickém úspěchu Německa. Možná dokážeme nějakou dobu vzdorovat zájmům Kremlu. Ale proč vlastně? Kvůli jakým hodnotám?

Andrej Babiš uspěl ve volbách zřejmě proto, že je ztělesním úspěchu v byznysu, který není příliš obtěžován nějakými pravidly, nemá žádné zvláštní hodnoty a s ostatními se nijak nepáře. Problém je, že ostatní − většinou − nepropadli proto, že by byli ochránci opačného přístupu. Hájení práva, západní civilizace, odpovědnosti ke spojencům, zájmům Evropy. I oni zmíněné hodnoty v různé míře rezignace opouštěli.

Nic proti rozdělování křesel, ale přišel čas se začít znovu bavit o tom, podle jakých měřítek a priorit by se měla začít skládat vláda. Volby něco naznačily, je na zvolených politicích, aby reagovali jako politici.