Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Pravice mizí

Moderní politika je soupeření pravice s levicí. Když jedna ze stran zmizí, zmizí politika a nahradí ji buďto autoritativní režim, nebo detailistické politikaření a přehrabování okrajového haraburdí.

V TOP 09 zuří boj mezi hudečkovci a vávrovci. Zpráva je to tak zásadní, jako že po pondělí přichází úterý. V ANO zuřil boj mezi Válkovou a Marvanovou. Specialisté s politickým mikroskopem vám vyloží, oč jde hudečkovcům a oč vávrovcům. O co šlo Válkové, vykládá Marvanová sama. Vy ale můžete oprávněně namítnout, co je nám do toho? Politika už dlouho sestupuje do spodních vlhkých pater, kde je šero a nuda.

Kdo pod vládou politiky žije, což jsme všichni, politiku potřebuje, protože má problémy řešitelné jen politickou cestou. Kde není car či diktátor, nejde to jinak. Můžeme ty problémy zase, asi posté, vyjmenovat: penze, státní dluh, sociální a zdravotní systém, daně a vymahatelnost práva. Jednotlivci se mohou zdát tato témata odtažitá, ale dotýkají se jej ze všeho nejvíc.

Koalice i opozice mají problémy bohužel jiné, viz výše jmenované vzory válek mezi stranami i politiky, které se lidé nedotýkají. Divte se pak, že voliči nechodí k volbám v tak velké míře, že je Dienstbier plánuje nahradit udělením volebního práva cizincům. Cizinci se asi vyznají lépe ve sporech hudečkovců a vávrovců a promítnou je do výsledků příštích voleb.

Zajímavý svou nekonečnou zbytečností je i boj o Opencard. Je v této republice někdo, kdo se v něm vyzná? Jediné, co všichni víme, že se Opencard podobá průvanu, který vnikne do obydlí filatelisty. Vzduchem víří známky za miliardy, a nikdo neví ani to, kdo otevřel okno, aby udělal průvan.

O druhém pilíři penzí víme, že ho koalice chce zrušit (Babiš ovšem ano i ne), protože ho zavedla minulá vládní koalice.

Dnešní opozice kupodivu nespustila kanonádu na téma, co máte vy, pane premiére, nachystané místo druhého pilíře? Všichni víme, že penze se musí reformovat. Jak? Pohyby v reformě penzí jen kopírují silokřivky politických vztahů koaličních partnerů nejen tamté, ale i dnešní koalice, nikoliv potřebu vybudovat matematicky a sociálně bezpečný model, funkční za všech koalic. Babišovy manévry a obraty mezi sloupy „ano“ i „ne“ to názorně ilustrují.

A kdo půjde Sobotkovi po krku?

Základní kritérium je víra vlády, že to během volebního období ještě nekrachne, tak ať si pálí prsty vlády příští, ne ta naše. Cílem opozice je udělat z reforem karabáč na koalici. Sobotkovi se to v opozici podařilo. Nečasovy reformy rozmontovat. Teď to sám má dobré. Žádnou pravicovou opozici na krku nemá. Pokud nepočítá Babiše, kterého na krku má.

Po zdrcující sebevraždě ODS nastal na celé pravici čas mdlob. Narodila se řada pidiuskupení podivínsko-pravicově-extremistického rodu, všechna stejně bezvýznamná. Jednou pazourou se ty černopravicové ideje dotýkají levičáckých snů o vládě těch nejlepších z nás. To je pro občanskou demokratickou pravici nepřijatelné. Tak hledá útočiště v ANO, což je ale jen bianko příbytek. Kalouskova politika, jediné, co je z pravice dnes vidět, se skládá z nekonečných bonmotů a trefných poznámek, které ochabování topky nezastřou, voliče nestrhnou a vládě neuškodí. ODS neochabuje, spíš vůbec neexistuje. Vydává mdlá a nepřekvapivá memoranda, případně se ústy Fialy vyjadřuje k takovým kocourkovským nejapnostem, jako je souboj pražského úředníka s předsedou vlády.

Úpadku pravice se nemůže nikdo divit. Vystavila se dobrovolně tak efektnímu ponížení, že na něj veřejnost dlouho nezapomene. V záři toho ponížení zmizely i zásluhy Nečasovy koalice i skutečnost, že ČSSD na tom se svou korupční zátěží není lépe. Ale jak je kdo vnímán, není jen dílem často nespravedlivé veřejnosti, ale především dílem kritizovaného politika. O pověst musí se starat sám s chytrostí lišky – ví, kde žije.

Moderní politika je soupeření pravice s levicí. Když jedna ze stran zmizí a nahradí ji buďto autoritativní režim nějakého pana Všeználka, nebo v lepším případě detailistické politikaření a přehrabování okrajového haraburdí, kterému nakonec už nerozumí ani ti hraboši. Viz Hudeček kontra Vávra či vyhnání Pospíšila z ODS. Politické bezčasí si musíme protrpět, než dozraje v Česku nová politická přirozenost. S komunisty ve vládě mohlo být hůř, s inteligentnějšími předáky pravice lépe.