Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Předsvatební křeče komunistů a ČSSD

Studené nohy, cold feet. Tento termín se používá v anglicky mluvících zemích pro situaci, kdy ženich nebo nevěsta před svatbou panikaří ve snaze vyrovnat se s blížící se změnou. Jakou teplotu mají v těchto dnech finálního dojednávání vládního trojspolku dolní končetiny chladnokrevného Andreje Babiše, není jisté. Avšak komunisté i sociální demokraté citelně tuhnou.

Partaj Vojtěcha Filipa tuší, že oranžová nevěsta už neunikne, a tak šroubuje podmínky. Doslova je sype z rukávu na poslední chvíli. Obnovit politické nominace do státních firem, ale i do Rady České televize nebo Českého rozhlasu. Nerozdělovat polostátní gigant ČEZ. Vyšetřit privatizaci z 90. let. Komunisté chtějí mluvit i do personálií a vládní politiky: odmítají dosavadní Babišovy ministry Milka, Hünera a Vojtěcha, chtějí kádrovat nové členy kabinetu za sociální demokracii, prosazují nestranického šéfa resortu spravedlnosti a vyhrazují si právo napříště rozhodovat o vyhošťování diplomatů.

Tak vysoká má být cena za to, že KSČM buď mlčky spolkne, nebo dokonce podpoří papírově nejlevicovější kabinet v polistopadové české historii. Přitom jde o požadavky téměř výhradně mocenské, které nemají s levicovým programem nic společného. Ale takoví už naši komunisté stalinského střihu prostě jsou. Levicový háv si jednoduše vypůjčí od ČSSD, která je včera ústy svého předsedy Jana Hamáčka požádala o podporu deseti svých levicových priorit.

Sociální demokraté před blížícím se sňatkem také stydnou a tvrdnou. Ovšem z jiných důvodů a jinak. První místopředseda Jiří Zimola už přiznal, že "pokud Andrej Babiš bude chtít, tak nás pojistky nepojistky prostě může obcházet". A připustil, že ČSSD bude hrát v koalici s hnutím ANO, podporované komunisty, jen stafáž. Že "svým způsobem je to oběť pro Českou republiku". Řadě členů konečně dochází, že strana strká hlavu do chomoutu, před kterým ji po zkušenostech varovaly generace předchůdců. A snaží se na poslední chvíli zabrzdit.

V cílové rovince před koaliční svatbou se tak ukazuje, že oranžová partaj je rozpolcená snad ve všech důležitých programových i procedurálních otázkách. Má akceptovat v premiérském křesle trestně stíhaného předsedu hnutí ANO, ačkoliv to označila za zásadní problém? Platí, nebo už neplatí takzvané bohumínské usnesení strany z roku 1995, které vylučuje "politickou spolupráci" s komunisty? Přeje si ČSSD, aby bylo možné ve speciálním referendu hlasovat i o mezinárodních otázkách, tedy třeba i o vystoupení Česka z Evropské unie? A souhlasí, či nesouhlasí strana s vyhoštěním ruských diplomatů kvůli kauze Skripal?

Co sociálnědemokratický funkcionář, zákonodárce nebo hejtman, to jiná odpověď. Šéf Senátu Milan Štěch, poslanec Miroslav Poche či plzeňský hejtman Josef Bernard nechtějí ve vládě trestně stíhaného Babiše. Šéf senátního klubu Petr Vícha vyzývá k dodržování bohumínského usnesení. A první místopředseda Zimola by nevyhošťoval Rusy a umožnil by plebiscit o unii.

O tom všem už přitom předseda Hamáček zároveň jedná s Babišem a komunisty. A spoléhá se, že všechny spory jaksi komplexně rozetne chystané vnitrostranické referendum.

Absurdní a na hlavu postavené. Místo aby strana šla do ringu předem sjednocená jako hnutí ANO nebo komunisté, chce svou politiku alibisticky postavit až na vyhandrkovaném kompromisu. A pak se dovolávat disciplíny poslanců a senátorů. Vlastně tím pozbývá smysl únorová podmínka delegátů hradeckého sjezdu, aby se případná vláda s hnutím ANO neopírala o Okamurovu SPD. Faktickou stranou přímé demokracie, spoléhající se na informovanost a moudrost přátel a přítelkyň po celé republice, jsou teď samotní sociální demokraté.

Babiš ovšem na "ledových nohou" sociálních demokratů a komunistů neprodělá. Když si počká a pohlídá, aby znejistělí oranžoví neutekli od oltáře a namlsaní rudí nepřepískli svá očekávání, má vyhráno. Sestaví vysněnou vládu s důvěrou a dá se na pochod.