Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Premiér v permanentní kampani

Dosud odhalené plány vlády Andreje Babiše prozrazují snahu o koncentraci moci. K tomu ale bude premiér potřebovat spíš oddané spojence než odborníky.

Když Andrej Babiš vyhrál v říjnu volby, říkalo se, že jedním z hlavních důvodů jeho úspěchu byla permanentní kampaň, kterou vedl po celé čtyři roky, kdy byl součástí vládní koalice. Dnes je půldruhého měsíce po volbách a šéf vítězného hnutí ANO, jehož má dnes prezident Miloš Zeman oficiálně jmenovat premiérem, už zase vede soustavnou politickou kampaň. A to i v momentech, kdy rádoby věcně poodhaluje plány svého chystaného jednobarevného kabinetu.

Koncentrace moci

Na včerejším setkání lídrů českého exportu například Babiš uvedl, že by rád sloučil Českou exportní banku a Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP) a postavil je pod patronát ministerstva financí. Na první pohled se to jeví jako racionální krok, protože fungování obou institucí dosud komplikovaly kompetenční spory mezi čtyřmi zřizovatelskými ministerstvy − průmyslu a obchodu, zemědělství, místního rozvoje a financí. Ostatně už loni si na to neúspěšně stěžoval tehdejší člen dozorčích rad ČEB a EGAP Pavel Kysilka.

Jenže Babiš − někdejší šéf státní kasy − už před časem obdobně navrhl, aby pod ministerstvo financí spadal kvůli restitucím také odbor církví, který je dnes řízen ministerstvem kultury. Tím by v Letenské ulici začalo vznikat jakési superministerstvo, vedle kterého by ostatní resorty byly nicky.

Když se k tomu připočte i Babišův v rozhovoru pro HN deklarovaný úmysl pevně řídit ze Strakovky i zahraniční politiku, která dosud byla doménou Černínského paláce, nelze se ubránit dojmu, že jde o jasnou snahu budoucího premiéra koncentrovat moc.

Zřetelným vzkazem v tomto směru bylo i "nulté" zasedání Babišova vládního týmu v partajní centrále ANO na pražském Chodově. Že nešlo o neutrální půdu, nikomu z nestraníků v "kabinetu odborníků" raději nevadilo. Zamýšlená schůzka budoucích rovnocenných šéfů resortů se ze všeho nejvíc podobala obyčejné pracovní poradě a stala se nepřehlédnutelnou manifestací, jak si Babiš reálně představuje manažerské řízení státu.

"Bude to mazec," shrnul lapidárně své pocity z mise budoucího kabinetu navrhovaný ministr životního prostředí Richard Brabec. Prozradil, že nová vláda se prý bude scházet i o víkendech a že bude daleko častěji než ta Sobotkova jezdit po celé republice, aby byla "v terénu". Prostě blíž lidem, má to číst volič.

Permanentní kampaň

Zdánlivě věcně a logicky Andrej Babiš zareagoval i na výzvu prezidentského kandidáta Michala Horáčka, aby přiměl komunisty nominovat na post šéfa sněmovní komise pro kontrolu policejní inspekce někoho jiného než poslance Zdeňka "mlátičku" Ondráčka. Bodejť by Babiš hozené lano nezvedl, když mu umožnilo postavit se do role ochránce listopadových ideálů.

Jak tomu ale uvěřit, když k odporu − beztak marnému − musel Babiše vyzvat až Horáček? Do té doby ANO k Ondráčkově nominaci mlčelo. Výzvu od jednoho z prezidentských kandidátů budoucí premiér použil jen k dalšímu marketingovému či politickému tahu.

Že ohledně sebeprezentace není mezi komerční a politickou sférou rozdíl, pochopil byznysmen Babiš dřív než kdokoli z jeho konkurentů. A důkladně toho využívá. Jména členů své vlády prozrazoval či potvrzoval postupně, aby rozložil rizika odporu, budil zvědavost a zároveň dal prostor k jejich prezentaci. Předtím naopak mlčel, když ANO spolu s KSČM a SPD ve sněmovně válcovalo demokratickou opozici. Vtloukat lidem do hlavy vlastní značku a spojovat ji s tím či oním kontextem, to je tajemství Babišovy permanentní kampaně.

Proto nejde vyloučit, že i zmíněný nápad sloučit EGAP s ČEB pronesený na fóru exportérů na Pražském hradě je jen dalším pokusem šéfa ANO vlichotit se svému hradnímu politickému spojenci. Jak známo, český export je téma tradičně preferované Milošem Zemanem. Babišovy vládní plány nesou ale ještě další riziko. Více než odborníky potřebuje budoucí premiér k jejich realizaci oddané spojence. Třeba takové superministerstvo financí by těžko mohl řídit někdo, komu by Babiš nemohl stoprocentně věřit, že udělá vše, co se mu řekne. Bývají však takoví lidé skutečnými suverénními experty?