Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Prezidentská volba a prázdnota partají

Prezidentské volby se blíží, volit půjdeme už za necelých pět měsíců, termín je stanoven na 12. ledna. Stále víc tak bije do očí pozoruhodný úkaz: Ani jedna z relevantních politických stran neřekla, zda postaví svého kandidáta. Panuje váhání, převažuje pocit, že to vlastně nemá cenu. Prezident je přitom součástí moci výkonné, mít "svého" prezidenta je výhodné, ať už ve smyslu prosazování vlastní agendy například v zahraniční politice, nebo obecně prosazování hodnot, které ta která strana hájí. Partaje to ale balí dopředu. A to je zdrcující zpráva o české stranické politice.

Z jedné strany se defétismu dá rozumět. V Česku panuje mýtus nadstranické, či dokonce nadpolitické hlavy státu, která je "prezidentem dolních deseti milionů". Straničtí kandidáti to mají v přímé volbě těžké. Svědčí o tom výsledky z roku 2013. Kandidáti stran (s výjimkou Karla Schwarzenberga za TOP 09) propadli. Jiří Dienstbier z ČSSD skončil čtvrtý, Zuzana Roithová z KDU šestá a Přemysl Sobotka z ODS s ostudou předposlední. Takže kupecká úvaha je nasnadě: Proč vynakládat nemalé peníze (limit na kampaň v prvním kole je 40 milionů) na boj, který nevypadá nadějně?

Jenže pod kupeckými počty je skryto i něco podstatnějšího. Tím, že strany nevěří, že mohou v prezidentské volbě obstát, mimoděk odhalují vlastní prázdnotu. Zřetelně se ukazuje, že nemají žádné skutečné osobnosti, které by intelektem, rozhledem, charismatem či mezinárodním renomé přesahovaly umouněnou každodenní politiku a v tomto smyslu by mohly být nejen široce přijatelné, ale ve výsledku vnímané jako nadstranické. ČSSD takového člověka nemá. Ani komunisté. ODS? Mohl by to být Jaroslav Kubera, ale i on je spíš jednooký mezi slepýši. KDU sice má Petra Pitharta, tomu se už ale do boje v 75 letech nechce. Stejný případ je Karel Schwarzenberg z TOP 09. Andrej Babiš má jen Andreje Babiše, premiérem a prezidentem najednou být nelze. Je vidět, že velikost, ať už znamená cokoliv, z české politiky mizí.

A to je zlé. Nic proti okázale nestranickým kandidátům Michalu Horáčkovi či Jiřímu Drahošovi. Mohou funkci zvládnout. Ale přece jen je něco na slovech Václava Klause, že není od věci, aby prezident měl čitelnou politickou historii. Prezident je politická persona, a pokud je nyní nutné protikandidáta Miloši Zemanovi outsourcovat z oblasti zcela mimo politiku, je to zlá zpráva o stranické politice jako takové. Chybí-li osobnosti, skuteční lídři, odpařuje se respekt a důvěra veřejnosti. To je potenciálně destruktivní pro celý náš demokratický systém, který je na stranách založen.