Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Přímá volba starostů není poukázkou na Rudyho Giulianiho

Další pokus o zavedení přímé volby starostů v Česku je na stole, jako v minulém volebním období z pera poslanců TOP 09 a STAN. Je to lákavé téma: konečně zmizí z vedení obcí nadekretovaní partajní bafuňáři. Zvolíme si tam svého Rudyho Giulianiho nebo Michaela Bloomberga, jak je známe z amerických filmů. Návrh topkařů se sice drží při zemi, má se týkat jen malých obcí, ale i tak by to byl vážný zásah do vyvážení moci na místní úrovni.

Českému starostovi, který se nezřídka stává hříčkou v ruce všemocného zastupitelstva, by silnější postavení prospělo, stejně jako na vrcholné úrovni premiérovi proti silné sněmovně. S přímým mandátem od voličů a obtížnější odvolatelností by starosta nemusel před každým rozhodnutím slinit prst a zkoušet směr větru. Jenže tyto výhody lze snadno překlopit do nevýhod: chybujícího starostu by bylo obtížné odvolat, ztížila by se jeho kontrola, množily by se patové situace, kdy by byl starosta se zastupitelstvem ve sporu … To jsou i zkušenosti ze Slovenska nebo Německa, kde přímá volba starostů mnohde zablokovala obecní život. Nemluvě ani o zvolení slovenského fašisty Mariana Kotleby banskobystrickým županem.

Ústava a volební zákony jsou polem, kde se má vážit na lékárnických vahách. Přímá volba prezidenta spadla z nebe a dodnes nevíme, co vše s ní přišlo. V případě starostů by bylo dobré stokrát měřit – a až pak řezat.